Jak na: tenses

by Lucc

Přijde mi, že nejproblematičtější věc na angličtině jsou časy. Jasně, že je super znát slovíčka, mít slušnou slovní zásobu, ale chtě nechtě bychom měli znát i časy. Minimálně vědět nějaké základy. I já jsem měla s časy vždycky problém (a neříkám, že teď ty problémy nemám – i když učím, tak se mi čas od času stane, že udělám úplně pitomé chyby). Ve čtvrťáku na gymplu jsem se dost zlepšila (možná i kvůli tomu, že jsem se konečně začala soustředit na školu) a pak jsem asi největší pokrok udělala, když jsem žila rok v Londýně a mohla angličtinu denně používat.

Vím, že není jednoduché pochopit, to, jak v angličtině tvořit časy. Většina mých studentů v tom bádá a myslím si, že ta neznalost pravidel (gramatiky) může být i důvod, proč se lidi bojí mluvit anglicky. Upřímně mi taky není moc příjemný, když mám mluvit s rodilým mluvčím a najednou se dost soustředím na to, co říkám a jestli nedělám chyby, což dost narušuje celou tu konverzaci. Ale abychom se konečně dostali k dané problematice.

Určitě doporučuju vzít si papír a udělat si takovou pomocnou tabulku, kde si zapíšete čas a jak se tvoří +, – a ?. Vymyslete si vlastní věty a nepoužívejte ty moje, tím spíš se vám to vryje do paměti. Pravděpodobně celý tento článek může vypadat dost nepřehledně, takže doporučuji přečíst a psát si poznámky, třeba to pomůže. Za případné chyby se omlouvám a budu moc ráda, když mi případně do komentářů nebo zprávy napíšete, abych to mohla opravit, případně doplnit.

Tenhle článek bude asi nejdelší na tomhle blogu. Postupně vysvětlím tyto časy:

– present simple / continuous,

– past simple / continuous,

– future,

– present perfect simple.

Pár rad na úvod:

– pokud v testech máte rozhodnout o tom, jaký čas v té určité větě je, podtrhněte si vždycky to určité slovo (slovní spojení), které vás o tom přesvědčilo (např. když vidím ve větě EVERY DAY – bude to present simple, když vidím SINCE – bude to present perfect, když vidím NOW – bude to present continuous), když vidím TOMORROW – bude to future tense,

– zkuste si danou situaci představit a následně se až rozhodnout, jaký čas zvolíte,

– hlavně pozorně číst,

– i když se může zdát, že to nikdy nepochopíte a pořád v tom tápete, věřte, že to jednou budete ovládat skvěle (pokud se zasnažíte) – zkuste knihy: English Grammar in Use / Murphy nebo Maturita v kapse YES! / Billíková, Kondelová.

Začneme přítomností. V angličtině máme dva typy: present simple (přítomný čas prostý) a present continuous (přítomný čas průběhový). Ve škole začínáme s tímto časem, protože je nejjednodušší. Taky jste schopní se i v zahraničí domluvit pouze za pomoci této varianty.

PŘÍTOMNÝ ČAS

PRESENT SIMPLE / PŘÍTOMNÝ ČAS PROSTÝ

OZNAMOVACÍ VĚTA:

Nejzákladnějším časem je present simple. Tvoří se v této struktuře: zájmeno (I, You, He/She/It, We, You, They) + sloveso v základním tvaru + předmět (podstatné jméno, zájmeno, příslovce). Používáte ho, když chcete říct, že něco pravidelně děláte. Například: I play tennis every day. / Hraju tenis každý den.

Jsou ale i výjimky, a to v případě, že užijete slovesa vypsaná níže. Ty se většinou nepoužívají v průběhovém čase. Jsou to slovesa: believe, like, dislike, have, hate, hear, imagine, know, love, mean, prefer, remember, think a understand. Je jich ještě víc, ale nechci vás děsit.

Příklad: I like tea. / I hate him. // Mám ráda čaj. / Nesnáším ho.

Trošku složitější to je, když chcete říct například: Ona ho má ráda. / She likeS him. V případě, že chcete použít některé zájmeno třetí osoby jednoduchého čísla (tedy ona, on, ono / he, she, it), musíte přidat za sloveso S: likeS, hateS, goES. Takže na to, jak se to zdálo jednoduchý, to vlastně úplně tak není. Ale na S na konci slovesa zapomíná snad úplně každý, takže z toho katastrofa nebude (v normálním hovoru s cizincem – ve škole to bez s nezkoušejte!). POZOR: To stejné platí i pro zápor a otázky: He doesn’t like coffee. / Does he like tea?

Probrali jsme oznamovací větu, ale občas musíte použít i zápor nebo otázku. Jak na to?

ZÁPOR:

Zápory tvoříme s pomocí DO NOT. I do not like tea. – Nemám ráda čaj. // I do not hate him. – Není pravda, že ho nesnáším. // I do not play hockey every Monday. – Nehraju hokej každé pondělí. Každopádně verzi do not nebudete používat. To pouze ve formálních dopisech, kde nemůžete zkracovat. Jinak se užívá zkrácená verze: DON’T / I don’t like reading books. A pak ještě pro třetí osoby – he, she, it: DOESN’T nebo does not.

OTÁZKA:

I otázky potřebují pomocné DO. A správný slovosled je: Do you like coffee? – Máš rád kafe? // Do you work on Monday? – Pracuješ v pondělí? Takže na rozdíl od oznamovací věty začínáme pomocným DO, přidáme zájmeno, následně sloveso a zbytek věty. Pak ještě třetí osoby: DOES + he/she/it + sloveso + zbytek věty + ?.

Většinou ale ve větě budou dost jasné ukazatele toho určitého času (pro případ, že byste museli rozhodnout, jaký čas použít). Pro present simple to bude třeba: every day/Monday/week. Pak ale taky often/sometimes/usually/always.

I often watch tv series.

I sometimes eat to much sugar.

I usually drink tea in the morning.

I always listen to music when I’m sad.

PRESENT CONTINUOUS / PŘÍTOMNÝ ČAS PRŮBĚHOVÝ

OZNAMOVACÍ VĚTA

A můžeme se přesunout k průběhové verzi přítomného času. Tvoříme ho s pomocí přidání ING. Není těžké rozeznat, kdy použít prostý a průběhový čas. Nejlepší je vytvořit si nějaké příklady, na kterých si vždycky můžete vzpomenout, jak to vlastně je. Mně osobně dost vyhovovalo si vždycky na vršek testu napsat příklady toho určitého času, na který píšu test a pak jsem v podstatě dosazovala do vzorce (jako v matice).

Pro průběhový čas je důležité vědět, s čím se jednotlivá zájmena pojí. Tedy:

I am,

You are,

He/She/It is,

We are,

You are,

They are.

Pokud víte tenhle základ, tak máte z poloviny vyhráno. Důležité je vědět, kdy vlastně tento čas použít. Sáhnete po něm v momentě, kdy chcete mluvit o něčem, co právě probíhá. Představte si, že vejdete do vašeho bytu/domu a máte někomu do telefonu popsat, co kdo momentálně dělá. Struktura věty bude: zájmeno + am/are/is + sloveso v ing formě + předmět.

Takže váš popis by mohl vypadat třeba takto:

My mum (she) is cooking dinner. My dad is watching TV. My sister is playing the Sims 4. My brother is reading a book. My dog is sitting on a sofa.

Rozdíl mezi průběhovým a prostým časem je jasný. Zase si představte, že vám někdo volá a už jste popsali, co kdo teď v tu chvíli, co voláte, dělá. Tu osobu na telefonu, ale můžou zajímat další věci a ptá se: Vaří tvoje mamka večeři každé pondělí/den? Kouká tvůj taťka každé pondělí večer na televizi? // Does your mum cook dinner every Monday/day? / Does your dad watch TV every Monday evening? Takže v takovém případě už se zase vrátíme do present simple, protože neřešíte tu danou chvíli.

Zase se můžete v testech koukat po ukazatelích. Pro present continuous to bude: now/at the moment/right now/today/this week.

ZÁPOR

Zápornou větu zase vytvoříte s použitím not, které vám neguje sloveso. My mum is not cooking dinner right now. Většinou ale zase užijete spíš ten zkrácený tvar: isn’t. Uvedla jsem příklady pro třetí osoby s využitím s. Budete ale samozřejmě potřebovat i věty s are nebo am. I am cooking dinner at the moment. / They are watching TV.

Prostě long story short, vždycky si musíte uvědomit: o jaké osobě mluvíte, co chci vlastně říct, jaká slovesa bych měl/a použít a pak už by vám to mělo naskočit.

OTÁZKA

Otázku tvoříme takto: IS/ARE/AM + zájmeno + sloveso v ing formě + zbytek věty + ?. Takže například takto: Am I talking to Simon? / Is he laughing now? / Are they singing?.

POZOR! Průběhový čas používáme při popisu obrázku. Takže když budete ve škole popisovat, určitě využijte ingové formy. IN (nezapomeňte, že je to vždycky in!!! – pokud použijete on, popisujete, co leží na té fotce, což bude asi váš prst nebo nějaký drobek) the picture, there are two men laughing and a woman who is looking at them.

MINULÝ ČAS

Další čas, který se bude dost hodit, je minulý čas. Ten se opět dělí na dva způsoby: past simple a past continuous. Řekla bych, že v tomto případě je jednodušší varianta continuous (tedy s ing formou slovesa), protože abyste byli schopní použít past simple, budete se muset naučit nepravidelná slovesa. To už tak easy peasy není.

PAST CONTINUOUS / MINULÝ ČAS PRŮBĚHOVÝ

OZNAMOVACÍ VĚTA

Tvorba minulého času průběhového funguje podobně jako v přítomném čase. Stavba věty vypadá takto: zájmeno + was/were + sloveso v ing formě + zbytek věty. Zase je důležité si pamatovat, s jakým zájmenem se pojí was (I, he, she, it) a s jakým were (you, were, they).

Průběhový čas pro minulost užijete v takových případech, kdy chcete popsat událost, která probíhala v minulosti v určitou dobu. Zase si představte situaci, kdy se vás někdo ptá, co jste dělali včera v pět hodin. Můžete jim říct: I was writing an essay. Protože v tu danou chvíli bylo to moje psaní eseje v procesu/průběhu.

ZÁPOR

Zápor se opět tvoří přidáním not. Takže vždy za was nebo were přidáme not a vzhledem k tomu, že se zase užívají zkrácené formy, použijete wasn’t nebo weren’t.

OTÁZKA

Otázka je opět založená na stejném principu. Začneme s was nebo were, přidáme zájmeno, následně sloveso v ing formě a pak zbytek věty + ?. Was she swimming or stretching at six o’clock? / Were they dancing at 10 am?

Pak jsou ještě speciální případy, kdy chcete říct, že dvě akce probíhaly ve stejnou dobu. My mum was playing the guitar while my brother was washing his car. Obojí se dělo ve stejnou dobu a probíhalo současně.

V testech se zase můžete dívat po těchto ukazatelích: yesterday at __ am/pm, while, when.

Pak jsou ale situace, ve kterých se něco dělo po delší dobu a bylo to přerušeno jinou akcí. I was dancing when he kissed me. Hodně mi pomáhá si představit, co se vlastně dělo. Protože když použiju kissed, znamená to, že mě políbil a tím jsem přerušila tancování. Mohlo by ale teoreticky fungovat i: I was dancing and he was kissing me. V tomto případě mě líbá, a ještě u toho tancujeme. Vždycky ta ing forma bude vyjadřovat delší akci a past simple spíš vyjadřuje, že se něco stalo v minulosti. A ještě jeden příklad: I was walking on the street when the car crash happened.

PAST SIMPLE / MINULÝ ČAS PROSTÝ

A teď k past simple. To už je docela oříšek. Musíte našprtat nepravidelná slovesa, abyste věděli, jak vytvořit minulý čas. Je jich opravdu hodně, ale pro normální konverzaci bude bohatě stačit se naučit ta nejpoužívanější. Špatná zpráva pro studenty: ve škole se budete muset naučit celý seznam (každopádně se to bude hodit). Opět doporučuji učit se nepravidelná slovesa po skupinách. Hodně sloves se tvoří stejným způsobem a přijde mi, že takhle, když se po sobě učíte slovesa postavená na stejné bázi, líp to leze do hlavy. Dejte si tu práci a udělejte si kartičky. Vždycky rozdělte slovesa do skupin, podle toho, jak se tvoří a můžete si je třeba rozdělit i podle barev. Na jedné straně může být sloveso v češtině a na druhé všechny tři tvary v angličtině a třeba i s nějakými příklady ve větě.

OZNAMOVACÍ VĚTA:

Jak už bylo zmíněno výše, tenhle čas použijete, když chcete vyjádřit, že se něco v minulosti stalo. Používáme: yesterday, last month/week/year, then, in 2019, six years ago. A celá věta vypadá takto: zájmeno + sloveso v minulém čase (k pravidelným slovesům přidáváme ed) + zbytek věty s užitím příslovce času. I played tennis yesterday. / I called him last month.

A pak jsou samozřejmě situace, ve kterých chtě nechtě budete muset použít nepravidelná slovesa. I spoke with her yesterday. / She last saw him in 2018. / I did it! Nepravidelná slovesa jsou vypsaná ve třech tvarech a pro minulý čas využijete druhý sloupeček.

ZÁPOR

Pro zápor v past simple budete potřebovat DID NOT. I didn’t play tennis yesterday. / I didn’t call him last month. POZOR! Je hrozně důležité si pamatovat, že ten minulý čas už je v tom didn’t a není proto potřeba to následující sloveso házet do minulého tvaru. I pro nepravidelná slovesa platí stejný postup: I didn’t speak with her yesterday. / She didn’t saw him last in 2018. / She didn’t do it.

OTÁZKA

Otázka bude mít zase na začátku DID. Did you go out yesterday? / Did you watch the movie last week? Takže opět stejný postup: did + zájmeno + sloveso + zbytek věty + ?.

FUTURE / BUDOUCÍ ČAS

OZNAMOVACÍ VĚTA

Je fajn ovládat minulý a přítomný čas, ale sem tam se najde i příležitost použít budoucí čas. Řekla bych, že na tom nejsou žádné složitosti. Rozhodně je to lepší na pochopení než minulý čas. Nejdůležitější slovíčko pro budoucí čas je WILL.

Zamysli se nad tím, co budeš dělat zítra. A můžeš mi odpovědět takto: I will + sloveso v infinitivu (základní forma) _______ . Já jsem si jistá tím, že budu krmit svoje dítě. I will breastfeed my baby tomorrow.

Mohli jste si všimnout, že zase můžeme využít různých ukazatelů: tomorrow, tonight, in two days, the day after tomorrow, in a week, next month/year, soon.

ZÁPOR

Opět přidáme za will not a máme hotovo. I will not (won’t) breastfeed my baby tomorrow. / I won’t go to the cinema next month.

OTÁZKA

A i otázka je jednoduchá. Will you go to the cinema tomorrow? / Will you visit your grandma next weekend?

V testech se hodně bude řešit rozdíl mezi WILL a GOING TO. Will užijete v případě, že se jedná o momentální rozhodnutí. Například sedíte s kamarádkou v kavárně a ta se vás zeptá, co budete dělat zítra. What are you doing tomorrow? – I will stay at home and watch TV with my boyfriend. Teď vás napadlo, že byste mohli pro změnu zůstat doma a koukat na televizi s vaším přítelem/přítelkyní, protože na to běžně třeba nemáte čas. Může se ale taky stát, že už máte dopředu domluvený nějaký program, dokonce jste si ho třeba napsali do diáře. I’m going to the cinema. / I’m going to the theatre. / I’m going to see my grandparents. Prostě jste na 100% rozhodnutí, že něco uděláte. Je to naplánováno předtím, než se na to třeba stočila řeč.

Hodně se v testech taky řeší předpovědi počasí. Když se podíváte na nebe a vypadá to kvůli černým mrakům, že bude pršet, můžete říct: Look at the clouds! It’s going to rain. Soudíte podle toho, co vidíte. Ale třeba jste ráno viděli předpověď počasí doma v televizi nebo se koukli do telefonu a víte, že má pršet. Použijete will. It’ll rain tomorrow.

PRESENT PERFECT / PŘEDPŘÍTOMNÝ ČAS

Poslední čas, který tady nakousnu se nazývá předpřítomný a děsí snad všechny studenty angličtiny. Je to totiž čas, který v češtině nemáme a mnohdy vůbec nechápeme, proč vůbec existuje. Já jsem patřila mezi lidi, co si mysleli, že to v reálném životě nikdy nepoužiju a můžu odpřisáhnout, že se mi znalost tohohle času dost hodila.

Předpřítomný čas má taky dvě formy: simple a continuous. Ale tenhle článek je už i tak dost dlouhý a průběhový čas by to asi zbytečně zabil. Budu se snažit vysvětlit alespoň ten předpřítomný čas prostý.

OZNAMOVACÍ ČAS

Možná jste si už nejednou říkali, k čemu tenhle čas vůbec je. Tak si to povíme. Předpřítomný čas používáme, když mluvíme o události, která se stala v minulosti a má nějaký vliv na přítomnost.

Zase by asi bylo vhodné popsat, jak vytvoříme oznamovací větu. Zájmeno + have/has + 3. tvar nepravidelného slovesa nebo pravidelné sloveso v minulém čase s -ed + zbytek věty. Třeba si představte, že jste si zlomili ruku a máte jí pořád v sádře. I have broken my arm. Nebo jste přišli do místnosti v neskutečně špinavým tričku a řeknete mamce: I have played football. V podstatě jde o to, že mluvíte o něčem, co se stalo v minulosti, ale není důležité KDY se to stalo, ale CO se stalo a jaký to má vliv na tu současnou situaci.

Důležité jsou tyto ukazatele: already, never, ever, since, for, how long, so far, just, yet. Následuje pár příkladů s užitím těchto slov, abyste pochopili, v jakých případech je můžeme použít.

I have ALREADY been there. – Měl by sis zajít k tomu doktorovi. / Už jsem tam byl.

I have NEVER seen anything like this. – Právě jste dokoukali úžasné představení. / Nikdy jsem nic takového neviděl. (Aka tři zápory v jedné větě, to se v angličtině nestane.)

She has known him since he was a baby. – Jak dlouho se vlastně znají? / Zná ho už od dětství.

She has studied at the school for four years. – Jak dlouho vlastně na té škole studuje? / Je tam čtyři roky. // A tady se právě hezky ukazuje, že není vhodné použít past simple. Pokud totiž řeknete: She studied at the school for four years. Říkáte tím, že tam studovala 4 roky, ale už je třeba na vysoké nebo dávno pracuje. Pokud ale použijete present perfect, říkáte tím, že na té škole stále studuje a zatím je tam čtyři roky.

They have just finished it. – Tak co? Už tu zkoušku mají za sebou? / Právě teď skončili.

ZÁPOR

Abych mohla využít i slova YET, pustím se do záporu. Tady opět využijeme NOT, které přidáme za have nebo has (pro 3. osoby – he, she, it). I haven’t finished my homework yet. – Ještě jsem ten úkol nedokončil, ale pracuji na něm.

OTÁZKA

V otázce zase můžete použít HOW LONG. Pro lepší pochopení, uvedu i odpovědi. A opět standartní slovosled: have/has + sloveso ve 3. tvaru nebo -ed + zbytek věty + ?.

How long have you studied at the school? / I’ve studied there for 5 years. (Ale studuju tam šestým rokem.)

How long has she been there? / She’s been inside for 40 minutes. (Ale stále nevyšla.)

How long have they known each other? / They’ve known each other for 2 years. (A nepřestanou se jen tak znát.)

How long have you been married? / I’ve been married for 1 year and two months. (A stále se budou měsíce a roky navyšovat.)

Kdybychom totiž odpověděli třeba využitím past simple: (How long have you been married? / They were married for 1 year.), říkáme tím, že už vlastně svoji nejsou. Takže vždycky pozor na to, aby byla dodržena souslednost časů a to, co říkáte dávalo smysl.

Present perfect používáme i v případech, kdy chceme mluvit o našich zkušenostech nebo se na ně někoho zeptat. Například: Have you ever been to New York? – No, I haven’t. / Have you ever been to London? – Yes, I’ve been there twice.

Pokud jsme něco v minulosti zažili a jde nám o to někomu sdělit kolikrát a ne kdy, použijeme present perfect. Třeba když se nás někdo zeptá: Have you ever been to China? – Yes, I have. / When was the last time? – I was there last in 2018. Prostě když se ptáme, co někdo zažil, ještě nevíme dopředu, co odpoví, takže můžeme použít present perfect. Ale když už víme, že ten člověk někde byl, něco zažil, už řešíme podrobnosti v minulém čase, protože už je specifikován ten časový úsek, kdy se to stalo. A vždycky když se zmíní čas v minulosti, musíme použít minulý čas.

A tady celou lekci konečně ukončím. Doufám, že vám bude tenhle článek nápomocný. Pokud byste chtěli radu nebo mi naopak nějakou radu dát, budu ráda, když se ozvete.

You may also like

Leave a Comment