Jsou lidi, kteří podmínkové věty pochopili hned, pak ti, co s nimi delší dobu bojovali, ale nakonec to nějak dali a pak i ti, kteří doteď prostě neví, o čem je řeč a jak na to. Pokud patříte mezi ty, kteří ne a ne přijít na to, jak conditionals fungují, jste tady správně.
Podmínkové věty používáte v případě, že chcete říct, že když se něco stane/nestane, bude to mít ten či onen důsledek. Úplně na začátku by se hodilo zdůraznit, že je rozdíl mezi použitím WHEN a IF. Pokud řeknete if, znamená to, že si nejste úplně jistí tím, jestli se něco stane. U when jste naopak na 100% přesvědčení, že se ta určitá věc stane. Takže pozor na rozlišování v testech i v mluvě.
Další dost dobrá rada (pravidlo) je, že ve větě s if se nepoužívá will. Takže will musí být vždycky v té druhé části věty. A pokud je podmínka v první větě, nemusíte použít čárku před if. Pokud začínáte větu if, dáte za větu čárku a podmínka už je zvlášť. Teď to může znít dost zvláštně a zmateně. Až si pročtete celý článek, bude to snad dávat větší smysl a můžete se k této části vrátit.
Existují tři typy podmínkových vět (čtyři, pokud počítáme i zero conditional). Myslím, že nejjednodušší přirovnání je, že to funguje jako v matice nebo fyzice se vzorečkama. Pokud víte, jaký čas má ve větě být a jaký conditional použít, pak máte vyhráno, protože v podstatě jenom změníte časy a máte hotovo.
Zase jako vždycky doporučuji, abyste si vymysleli tři věty (pro každý typ jeden) a ty si pak vybavili, když budete potřebovat podmínkové věty použít. V testech si je klidně můžete vypsat nahoru do rohu na papír a pak se jimi řídit. (Samozřejmě v případě, že to učitelům nebude vadit. 😊 )
A teď už konečně hurá na první podmínkovou větu aneb ZERO CONDITIONAL. První typ můžeme použít v případě, že popisujeme nějaký fyzikální jev, něco, co v 99 procentech případů prostě dopadne přesně takto. Chceme zdůraznit, že když něco uděláme, bude to mít nějakou dohru, něco se stane. Pro tento typ věty použijeme v obou částech věty přítomný čas.
IF + přítomný čas, přítomný čas.
If you heat ice, it melts.
If you put water into the fridge, it freezes.
If you’re in love, nothing else matters.
Další podmínková věta se nazývá FIRST CONDITIONAL. Tento typ věty můžeme použít, když chceme vyjádřit, že je možné, že se něco stane. Nejlépe to asi pochopíte na příkladu.
IF + přítomný čas, budoucí čas.
If I finish my homework, I will go out. (POKUD dokončím úkoly, půjdu ven.)
If the weather is bad, we won’t go outside. (POKUD bude hnusně, nepůjdeme ven.)
If the waves are too high, we won’t go swimming. (Pokud budou vlny příliš vysoké, nepůjdeme plavat.)
V češtině to hezky koresponduje s těmi použitými časy. Pokud něco udělám (přítomný), můžu jít později ven (budoucí). Ve všech situacích je pravděpodobné, že pokud nastane A, stane se B.
Ale pak máme možnost C. Můžeme totiž použít when.
When you leave, you’ll be fired. (Když odejdeš, nepůjde to jinak, ale vyhodí tě. Jsem si 100% jistá, že k tomuhle dojde, pokud ten člověk odejde. Už to není pouze hypotetický příklad, vím jistě, že to tak bude.)
Takže první typ: Pokud se něco stane/nestane, v budoucnu se bude dít/nebude dít toto.
Druhý typ podmínkové věty, tzv SECOND CONDITIONAL, se tvoří následovně:
IF + minulý čas, would + sloveso v infinitivu.
Používáme ho v případech, kdy chceme říct, že pokud by se něco stalo, bude to mít určitý důsledek. V podstatě stejný způsob užití jako v předchozí podmínkové větě. Ale zatímco první podmínková věta byla možná, tady v tomto případě se s tím moc nepočítá.
If I won a million pounds, I would buy everything I always wanted. Problém je v tom, že je dost nepravděpodobné, že k tomu někdy dojde. Samozřejmě se najde někdo, kdo tohle prohlásí a vyhraje sportku, ale kolik takových lidí je, že?
If I left my job, I would work as a psychologist. Ale je dost nepravděpodobné, že moji práci opustím.
Zase nám to hezky koresponduje s češtinou. Pokud bych vyhrál (minulý čas) sportku, koupil bych si (podmiňovací způsob, budoucí čas) všechno, po čem jsem vždycky toužila. Mluvíme o přítomnosti nebo budoucnosti, ale používáme k tomu minulý čas.
POZOR! Můžeme použít i větu: If I were you, I would break up with him. Musíte si dát pozor, že i když používáte I a to se normálně pojí s was, v tomto případě je používanější varianta s WERE. IF I WERE YOU. V psané formě se to počítá za formálnější než použití was.
A poslední podmínková věta se zdá nejkomplikovanější, ale taky stačí dosadit do vzorce, vědět, co chci říct a máte to. THIRD CONDITIONAL se používá v případech, kdy chceme říct, že jsme třeba něco měli udělat jinak, ale neudělali, a tak to dopadlo takto.
IF + předminulý čas, would have + třetí sloupec nepravidelných sloves / past participle.
If I had studied more, I would have passed the exam. Kdybych bývával studoval víc, mohl bych tu zkoušku udělat. No, moc jsem nestudoval, zkoušku nemám a teď můžu jenom litovat toho, jak to dopadlo.
If I had asked her out, I would not have dated you.
If I had not broken my car, I would not have met him.
Vždycky můžeme použít i zápor, ale je potřeba, aby věty dávaly smysl. Nemusí to být vždy ve smyslu, že něčeho zpětně litujeme. Důležité je, že už se stalo a zpátky minulost nevezmeme. Takže je to takové konstatování toho, co se stalo a víme, že s tím nic neuděláme. Určitě to všechno mnohem hůř vypadá, než je. Pokud máte i teď problém, neváhejte se ozvat. Doufám, že vám článek trošičku pomohl.
Mějte se krásně!
Foto: Unsplash, Zdroje: Grammar for First Certificate, Maturita v kapse (Yes!)