Nevím, co mě vedlo ke koupi této knihy. Nečtu žádné recenze předtím než si nějakou knížku koupím, nečtu si obálky knih, ani nestuduji autory. Vždycky prostě po nějaké knize sáhnu a přeju si, aby se mi líbila nebo abych jí při nejmenším hned neodložila, protože se nedá číst.
U této knihy mě pravděpodobně přesvědčilo jméno autorky – protože Lucy. Nebo mě přilákalo tištěné kolečko se slovy psycho thriller. Nějak mě dost lákají psycho příběhy. A tento příběh opravdu dost psycho je. Dopředu říkám, že to není nic pro matky. Vždycky, když jsou do příběhu zapletené děti, a ještě v pozici obětí, člověk ten příběh hned bere trošku jinak a víc se ho to dotkne. Takže jo, Lucy, povedlo se ti to skvěle. Získala sis mě tak, že jsem tvoji knihu přečetla za jediný den a dalších pár mi teď nedá spát. Knížka není nijak zvlášť dlouhá, má 366 stran, takže pokud byste se opravdu nechtěli od této knihy odtrhnout, můžete to zvládnout non-stop.
Příběh má v podstatě jednoduchou základní linku. Dvě kamarádky: Isla a Sára. Jako mladé holky sní o trávení léta v chatkách u moře a přejí si, aby jejich friendship nikdy neskončil. Isla se zamiluje do Nicka, on do ní. Isla odjíždí cestovat a Sára s Nickem se dají dohromady. Po nějaké době se Isla vrací – je těhotná. A Sára taky. To je náhodička, co? Přímo ideal situace – těhotné best friends. V hlavě vám, ale stejně vrtá spousta otázek. Jak je asi Isle, když vidí Sáru a Nicka pohromadě? Skončila ta láska mezi Islou a Nickem? Na začátku to skoro vypadá, že čtete nějaký román. Všechny informace, ale mají pro příběh velmi důležitou roli.
O co vlastně v knize jde? Synové Isly a Sáry: Marley a Jacob, se jednoho dne vydají do moře, ale ven se z něj dostane jenom jeden z nich. Jacob, Sářin syn. Opět vám hlavou proběhne asi tak milion pocitů a otázek. Jak asi Isle je, když se její syn nenajde? Jak jí asi je, když ví, že kdyby se Jacobův zachránce prvně vydal k Marleymu, Marley by byl ten, který přežije? Jak jí asi je, když vidí, že rodina Sáry si pokračuje v jejich životě dál a ona to tak mít nikdy nebude?
Sedm let potom, co se Marley utopil, se po Jacobovi slehla zem. Kladete si opět milion otázek a tentokrát vás zajímá, jak je asi Sáře.
Příběh je plný lží a hezky to dokazuje, že pravda si stejně vždycky najde svoji cestu na povrch. A že ta pravda vůbec není příjemná, o tom se přesvědčí právě hlavní protagonisti. Celá kniha je psaná z pohledu Sáry a Isly, místy i Jacoba. Všechno hezky postupně graduje a až na úplném konci se dozvíte úplnou pravdu.
Kniha je přiměřeně dlouhá, absolutně nemůžete předvídat, co bude následovat a co se vlastně opravdu stalo už vůbec ne. Autorka skvěle vylíčila hlavní postavy. Na začátku je milujete všechny, ke konci vám na seznamu #favourites nezbude nikdo. Kniha určitě stojí za přečtení, už kvůli samotnému nápadu.
SPOILER
Ke konci příběhu se dozvíme, že Sára celou dobu věděla, co se stalo s Marleym. A věděl to i Jacob i jeho opravdový, biologický otec – Isaac. Teď by vás asi mohlo napadnout – ta Sára je ale …, hraje si na chudinku, neustále kontroluje Nicka a bojí se, aby jí náhodou málo nemiloval a sama ho podvedla.
Problém je každopádně i na druhé straně, Sára se o Nicka a jeho vztah s Islou bála oprávněně. Marley najde u nich doma milostné dopisy od Jacobova táty a když jsou s Jacobem v moři – jo, nemohl si najít lepší chvíli – oznámí mu tuhle novinu a samozřejmě dojde k hádce. Hádat se na otevřeném moři, kde nedosáhnete na dno asi není zrovna jednoduché a není to o nic jednodušší, když vám někdo dá do nosu, a ještě vám ponoří hlavu pod hladinu, aby vás už nemusel poslouchat. Takže to byl nakonec Jacob, který Marleyho zavraždil.
Stejně tak jako Sára tajila (a i nadále se rozhodla tajit) pravdu o tom, co se s Marleym tehdy stalo, Isla mlčí o tom, co se stalo s Jacobem a z chaty si přímo užívá pohled na bezmocnou a zlomenou Sáru. Nakonec se ukáže, že Jacob žije. Odjel do Chile za pomoci Isly. Fakt kamarádka roku. Měla bych začít číst nějaké pozitivní knížky, protože mě tyhle příběhy vždycky dokážou tak akorát vytočit. Máte to tak taky?
Co mě osobně trošku mrzí je, že v dnešní době snad neexistuje kniha, ve které by si lidé nebyli nevěrní. Nevím, co to je za dobu. Dneska už to skoro vypadá tak, že je vlastně okey být nevěrný a jste skoro za blbečka, když jste ve svých vztazích věrní. Pokud s někým být nechcete, tak s ním prostě nebuďte, ne? To už je ale spíš taková poznámka pod čarou.