Další z děl Adlera-Olsena, tentokrát poslední díl (tedy doufám, že ne nadobro). Na knížku jsem se moc těšila, ale na druhou stranu je mi líto, že je už konec a nemám, co dalšího bych si od něj přečetla. Doufám, že brzy přijde s nějakým novým případem pro kodaňské oddělení Q.
Na prvních 50 stranách této knihy nás zase Jussi uvede do děje. Většinou vždycky představí hlavní hrdiny příběhu a pak se na pár stránkách vrací do oddělení Q. Zase píše extra poutavě, takže hltám každé slovo. Také se opět věnuje jinému tématu než v předchozích knihách, což oceňuji. Hodně autorů píše jenom o tématech, která jsou mu blízká nebo se v nich vyznají. Adler-Olsen má velký rozsah a věnuje se mnoha věcem. V tomto případě začíná poutavým příběhem (vzpomínkou) na dětství malé Dorrit, která v jejich domě objeví dědečkovu tajnou místnost s mnoha obrázky, které jasně ukazují, že její dědeček byl nacista. Poté se jako obvykle v dílech Adlera-Olsena přesuneme v čase a zjistíme, že malá Dorrit už není malá a přejmenovala se na Denise. Není na tom finančně zrovna dobře a možná proto si tak rozumí s Jazmine a Michelle, které potká na úřadu práce. Spojí je nenávist k jim přidělené sociální pracovnici Anne-Line Svendsen, o které se také leccos v příběhu dozvídáme; hodně volného času a absence peněz i lidí, kteří by je milovali.
Jako obvykle samozřejmě knihu Adlera-Olsena doporučuji a troufám si tvrdit, že nadchne čtenáře stejně jako knihy předcházející. V tomhle díle je také pozornost směřovaná na Rose a to se mně jako ženské čtenářce také docela líbí, na rozdíl od toho, co se Rose děje. Pokud se chceš dozvědět, co se Rose stalo a zdali oddělení Q zase jako obvykle něco vyřešilo, tuhle knížku prostě musíš mít.
Knížka opět ještě není k dispozici v paperbacku, takže stála 369,-. Kdo má rád příběhy s Carlem Morckem v hlavní roli, tak určitě neprohloupí, když si knihu pořídí.