Author

Lucc

O mně

2021

by Lucc

Další rok za námi. Neskutečné jak to letí. Přijde mi, že s příchodem koronaviru jsou si ty roky dost podobné. Zima špatné, jaro a léto ujde a pak zase na podzim a zimu jsme zalezlí doma a bojíme se vylézt. Tento rok byl takový hořkosladký. Zažili jsme úžasné věci a stejně tak i dost hrozné momenty. Druhou polovinu roku by mi ale určitě nevadilo zopakovat. 

Vzhledem k tomu, že většinu času trávíme jen tak ve třech, vlastně se toho ani moc nedělo. Ale je úplně úžasné, jak se Tedík v průběhu roku změnil a vyrostl. Tohle byl asi ten nejzásadnější rok, protože začal chodit i mluvit. Pro život dost podstatná věc. A hezky se to bude pamatovat, protože s chozením začal na začátku roku a s mluvením zase v polovině. 

V únoru jsem začala další etapu a otevřela kapitolu 28 mého života. Je to šílený upřímně, protože jsem si vždycky dřív říkala, jak se asi člověk vnitřně změní, když mu bude 18 a pak 20, 30. A ve finále se mění jen zevnějšek a jinak jsme uvnitř pořád stejný děti. Na 28 si rozhodně nepřipadám a když občas vidím ve filmech lidi, kterým je třeba o pět let míň úplně si říkám, že oproti nim vypadám jako malá holka. 

Duben byl pro nás neskutečně krásný měsíc, protože jsme zjistili, že jsem těhotná. Měli jsme určité obavy z toho, jak to Tedík zvládne. Ale těšili jsme se na to, že budeme čtyři, že to bude slušná jízda. V červnu jsme jeli na naší první letní dovolenou k moři na Kos, do Řecka. Bylo to zvláštní. Alespoň pro nás, protože běžně netrávíme dovolené v hotelových resortech a navíc s korona opatřeními to bylo celé takové zvláštní, jiné. Když jsme se vrátili, čekala mě návštěva u doktorky, na kterou jsem se moc těšila. 

A čekala mě zpráva, kterou nikdo nechce slyšet. Absolutně jsme s něčím takovým nepočítali a v životě by nás nenapadlo, že se to může stát právě nám. O miminko jsme přišli. Zamlklé těhotenství v 11. týdnu. A tím jsme přišli částečně i o radost ze života. Rádi byste věřili lidem kolem vás, že to zase bude dobrý a že máme přece Tedíka a že je dobře, že jsme o miminko přišli teď a ne až se narodí. Jenže co si budeme, žádná rada a slova útěchy vám stejně nepomůžou a musíte si to nějak vnitřně zpracovat sami. Věřila jsem, že nám to příště vyjde a všechno bude v pořádku, na druhou stranu se ale najednou bojíte úplně všeho. Najednou řešíte, jestli jíst to či ono, jestli dělat tohle nebo je to nebezpečný a nikdo vám neřekne, proč to zrovna vám nevyšlo a co dělat, aby se to příště nestalo. Teď mi to přijde vlastně hrozný, že jsem si myslela, že to že budeme mít zdravé miminko je samozřejmost. Fakt je to celý jeden velký zázrak a štěstí. Taky zjistíte kolik lidí kolem vás si něčím podobným prošlo a vy jste o tom neměli ani tušení. 

V červenci  jsem šla na revizi dělohy, což pro nás znamenalo konec s chozením do bazénu, klidový režim, takže stopka cvičení. Dočkala jsem se ale očkování proti kovidu a vyrazila jsem na výlet autem do kina s Áďou do Jihlavy. To bylo poprvé, co jsme si takhle samy vyrazily a navíc jsem jela takhle daleko autem sama. Taky jsme si užili první a poslední stanování – to byl docela fail, protože celou noc šíleně pršelo, my se málo oblékli a pak jsme byli dva týdny nemocní. 

Srpen jako obvykle měsíc svateb. Provdaly se nám Any a Zuza. My jsme s Ondrou oslavili osm let spolu a 1 rok jako manželé. Tedík se šíleně rozmluvil, začal se učit barvy a celkově už je to s ním neskutečně jiné než na začátku roku. Navíc dostal od dědečka novou postýlku a už chce spát sám. 

V září přijela za námi Anetka z Anglie. Konečně! Vyrazili jsme na dovolenou do Itálie a užili si super roadtrip. Tedík oslavil 2 roky! Nechápu, že tady s námi je už tak dlouho. Opravdu věřte tomu, že s dětmi ten život utíká opravdu rychle. Oproti prvním narozeninám jsme tentokrát narozeniny oslavili. Kovid nám tentokrát dopřál klid. A 13. září jsem zjistili, že jsem potřetí těhotná! Vůbec nejsem schopná popsat, jak šťastní jsme. Vážím si toho, vážím si každé chvilky a obávám se každého ultrazvuku. I když se můžu tvářit, že to v sobě nemám, strach v sobě mám. Zajímalo by mě jestli existuje na světě někdo, kdo si prošel potratem a pak se nebál, že se to zase pokazí. 

A nakonec, v prosinci jsem zažila další svoji prvotinu – první bouračka. Jsem zvědavá, kdy si zase sednu za volant. Tedík už zná snad všechny zvířata, zeleninu, ovoce, povolání, se vším chce pomáhat, má neskutečně vtipný hlášky a je to ten nejlepší parťák. Hodně často na sebe s Ondrou koukáme a říkáme si, čím jsme si ho zasloužili. Bude to báječný malý bráška! A na Vánoce jsme zjistili, co budeme mít, což tak hezky završilo tenhle zvláštní, těžký i krásný rok. Tedík už Vánoce vnímal trošku víc a bylo krásný ho pozorovat. I přes naše snahy byl dárky zahlcený, skoro si říkáme jestli mu to nerozdělit do celého roku. Rozdělával jeden za druhým a i když dostal čokoládu, kterou chtěl, hned jí hodil za sebe a vrhal se do dalšího rozbalování.

Jako vždy jsem si předchozí rok stanovila nějaká předsevzetí,plány a cíle. První část roku se vždycky snažím a pak už asi vnitřně zase čekám na to až přijde další rok, abych mohla začít znovu. A jak to dopadlo s mými plány?

  • navštívit Anetku a Calluma v Anglii a jet do Harry Potter studia / NESPLNĚNO
  • jet k moři / SPLNĚNO a to rovnou dvakrát
  • navštívit Any, Marka a Marečka / SPLNĚNO
  • konečně vidět malou Eli / SPLNĚNO
  • více se vídat s rodinou / SPLNĚNO
  • cvičit a běhat / do dubna SPLNĚNO, pak nic, nic a nic
  • trávit čas s Tedíkem smysluplně / SPLNĚNO
  • uspořádat další kolo Prostřena / NESPLNĚNO
  • jet na nějaký menší výlet jen s Ondrou / NESPLNĚNO
  • konečně bych chtěla dodržovat pitný režim a jíst zdravě / NESPLNĚNO
  • naučit se říkat ne / NESPLNĚNO
  • nedělat věci jenom pro to, že bych měla / SPLNĚNO
  • neřešit, co si o mých činech myslí ostatní / NESPLNĚNO

Pro rok 2022 nemám žádné extra velké nebo jiné plány než v předchozích letech. Určitě bych tento rok, ale chtěla věnovat sobě a svojí rodině. 

  • zvládnout porod a mít zdravé miminko, 
  • nesoudit lidi a míň řešit, co dělají ostatní jinak,
  • předělat pokojíček, 
  • psychicky zvládnout Tedíkův start ve školce a perfektně ho na to připravit,
  • být tou nejlepší mámou pro naše děti a skvělou manželkou, 
  • užívat si čas s lidmi, které mám ráda a kteří mi přináší radost do života, 
  • našetřit na nové auto, 
  • opět sednout za volant a nebát se řízení, 
  • užívat si našeho života ve čtyřech, 
  • dostat se po porodu do formy,
  • vážit si každé maličkosti a každý den se na něco těšit. 

Nepochybuji o tom, že rok 2022 bude boží, protože dvojky! Vždycky jsem se na tenhle rok těšila a už je tady. Jsem zvědavá, co nám přinese a neskutečně se těším na to, jaký bude náš život ve čtyřech. 

Ať je váš rok 2022 úžasný! Jste zdraví a šťastní. Ale hlavně, ať máte z vašeho života radost. 

Máte pro tento rok nějaké cíle nebo předsevzetí?

0 FacebookTwitterPinterestEmail
Cestování

Náš roadtrip: od Říma po Pisu

by Lucc

Aneb naše putování Toskánskem, ke kterému jsme přidali hlavní město Itálie, Řím. V červnu jsme byli v Řecku a týdenní polehávání u moře na hotelu s all-inclusive programem nijak zvlášť nesplňovalo naši představu o pořádné dovolené. Úplně spontánně jsme se s Ondrou domluvili, že v září podnikneme výlet do Itálie a já tak mohla začít plánovat. Do Toskánska jsem se chtěla podívat už dlouho. V Itálii jsem byla milionkrát, ale ani jednou na západním pobřeží, takže jsem sice navštívila Benátky, měla projetý poloostrov Gargáno a vyšla jsem na Vesuv, ale utekly mi města jako Pisa, Řím nebo Florencie. Tak jsme to chtěli tentokrát změnit. Toskánsko je destinace, kterou doporučujeme všema deseti!

V tomto článku najdete info o tom, jaká města jsme navštívili, co jsme v nich viděli, jak se nám cestovalo s téměř dvouletým prckem, co sbalit do lékárničky a spoustu fotek a tipů z našich cest. Tak buckle up a jdeme na to!

Naše italská sestava

DOPRAVA

Letenky jsme kupovali zhruba měsíc dopředu, ale vzhledem k tomu, že jsme odjížděli v termínu 17. – 26. 9. nebyly ceny nijak vysoké. Právě naopak! Cesta domů z Pisy do Prahy nás každého vyšla na 10 euro. No, neber to! Letenky jsme kupovali přes Ryanair, protože jsme tam měli nevyužitý voucher z naší neuskutečněné cesty do Anglie. (Hned sem rovnou vložím tip, že pokud cestujete s dětmi mladšími než dva roky, letí pouze za nějaký menší servisní poplatek a ne za plnou cenu.) Myslím, že i kdybychom tam neměli voucher pravděpodobně bychom letěli asi právě s nimi. Zatím jsme neměli žádný problém.

Teď už v Ryanairu a dalších společnostech platí, že neuznávají letenky nakoupené na Kiwi, ale kdybyste přece jenom chtěli přes nějaké takové servery, které vám údajně ušetří peníze, něco kupovat, nedělejte to. Dvakrát jsem přes ně kupovala letenky a dvakrát jsem se ničeho nedohádala. Kdyby to se mnou podruhé neřešil už samotný Ryanair, tak se fakt zblázním. Takže Kiwi je velký no go! To jen tak pro ujasnění hned na začátek.

Teď to asi bude znít trošku jako reklama na Ryanair, ale líbí se mi, že je to všechno přehledný a nabízejí vám nejenom letenky, ale také pronájem auta nebo ubytování. Pokud se nechcete obtěžovat s hledáním přes Booking nebo Airbnb, což jsme využili my, určitě bych neváhala a zkusila to přes jejich oficiální stránky.

My jsme si tentokrát přes Ryanair zařizovali poprvé pronájem auta. Nebyli jsme si ze začátku jistý, jestli to vůbec půjde pronajmout v jednom městě a vrátit v jiném, ale nakonec to přesně takhle šlo. Pokud cestujete s dítětem, platíte extra za autosedačku, pokud se s ní netáhnete už z domu. A taky se platí právě za to vrácení v jiném městě. Za sedačku a vrácení jsme platili 151 euro a pronájem auta nás vyšel na zhruba 12 000,- včetně pojištění.

K pronájmu mají různé typy aut. Je jich tam opravdu hodně. Ve finále se vám ale může stát, stejně jako nám, že vám místo Volkswagen Golf dají Fiat 500XL. Nakonec nám ale přišlo, že to snad bylo lepší než kdybychom dostali ten Golf. Teda takhle…auto jede mizerně, ale to pouštění hudby bylo boží!

Náplň života: vylézt na každé zábradlí, zasednout každý patník a lehnout si na každé schody

CESTOVÁNÍ S DĚTMI

Dříve než se vrhnu na samotné popsání našich zážitků, chtěla bych tady mít odstavec i pro rodiče, kteří chtějí se svými dětmi cestovat. Přijde mi škoda, že se někteří rodiče rozhodnou, že to s dětmi nemá cenu a že budou cestovat až z toho děti něco budou mít.

Nás naši brali odmalička všude a bylo to úžasný! Neříkám, že si z toho vždycky něco pamatuju, protože většinou bych bez fotek vůbec nevěděla, že jsme někde byli, ale moc se mi líbí, že jsme byly s Anetkou všeho součástí. Takový to, že prostě život rodičů a jejich vášeň neskončí pořízením si dítěte, ale pokračujete dál a děti v tom jedou s vámi. Chceme našim dětem ukázat svět a není nač čekat. Takže pokud někdo váháte a nevíte jestli do toho jít, my říkáme: STOJÍ TO ZA TO!

Každé dítě je samozřejmě jiné. My máme obrovské štěstí v tom, že Tedíka cestování baví, když je unavený, vydrží v nosítku a dá se docela dobře zabavit. Pokud máte děti, které nebaví dlouhé cesty autem nebo vlakem, pravděpodobně bude samozřejmě těžší s nimi vyjít, každopádně to chce určitě zkusit. Velkou výhodou je pokud mámy ještě kojí, to je v letadle dost super, protože u toho děti třeba usnou a nemusíte řešit vůbec žádnou zábavu nebo to je taky skvělý fígl na to, jak se vyhnout bolavým ouškům.

Důležité je taky vyzkoumat, jestli vaše děti (mluvím spíš o menším dětech, které toho tolik nenachodí) vydrží v nosítku nebo potřebují kočárek. Jsou děti, které jsou na nosítko zvyklé, jako třeba náš Tedík a není problém si ho s sebou všude vzít a v případě potřeby ho využít. Je skladné a lehké, takže značka ideál.

Pak jsou ale děti, které nikdy nošené nebyly, mají rády kočárky a tam je potřeba určitě popřemýšlet o tom, že s sebou kočárek budete brát a budete tomu přizpůsobovat vaši dovolenou. Nezapomeňte, že na letištích už není možnost si kočárky nebo kufry zabalit do fólie, takže to musíte mít už z domu nebo se dopředu smířit s tím, že se vám kočárek třeba poničí. Asi bych zvažovala koupi nějakého menšího skladného kočárku na bazaru, protože běžně máme pro normální ježdění spíš větší kočárky a ty vám při cestování s dětmi budou akorát na obtíž.

Teď k tomu zabavení. Základ je mít přichystané jídlo a koupenou vodu do letadla. Já měla připravené křupky Teddy od Little Angel, ovocnou kapsičku a sušenku. Pak s sebou vždy, když jdeme ven, ať už do kavárny nebo někam na návštěvu, beru nějaké hry, co vím, že Tedíka baví. Máme velký úspěch se znovu použitelnými samolepkami. Vzhledem k tomu, že se snažíme alespoň nějak myslet na planetu, přijde mi tohle úplně báječný. Navíc můžete s sebou vzít jeden nebo dva sety a lepit znovu a znovu a zase dokola. My máme tyto: https://www.mracekzhracek.cz/nalepky/znovu-pouzitelne-samolepky-zvirata-2/?gclid=CjwKCAjwtfqKBhBoEiwAZuesiMaxSLGqyrcZrrPq5vW3-4duV8Yjjdr2Swm1M-4onhyk89gw9pkSXhoC88cQAvD_BwE. Koupila jsem zvířata a dopravní prostředky. Tedíka to baví fakt extrémně, i sám si u toho je schopný vyhrát třeba hodinu.

Pak máme osvědčené knížky z knihovny. Vždycky před nějakým větším výletem autem nebo někam na dovolenou, tak jdu do knihovny vybrat nějaké knihy, které nejsou moc těžké a lehce se vejdou do batohu, ale budou Tedíka bavit. Vzhledem k tomu, že ho zajímají hlavně zvířata, dopravní prostředky a barvy, vybírám hlavně takové knížky. Na dovolené se nehnul od knihy The Usborne: Big Book of Things to Spot. Přemýšlím, že tu si asi pořídíme i domů, protože tam jsou krásné obrázky nejenom zvířat ale i lidí a zabaví to fakt na dlouho. Pak jsem měla ještě dvě knížky, ale to ho nenadchlo tak, jako právě tato kniha.

Asi úplně největší trhák poslední doby jsou kartičky. Úplně náhodou jsem před dovolenou vytáhla nastřihané kartičky z Můj velký sešit Montessori – Angličtina, které jsem měla připravené na výuku předškoláčků. Je tam spousta obrázků lidí, zvířat, jídla, dopravních prostředků, různých míst a druhů oblečení. Je jich dohromady určitě víc než sto a Tedíka baví si je prohlížet a říkat, co na nich je. Naučil se tak spoustu nových slov a rozšířil svojí slovní zásobu. Dokonce za mnou přišla v jedné restauraci v San Gimignanu paní z Ameriky a ptala se, co to mám, že hned viděla, jak ho to baví a že by to chtěla pro svoje vnoučata.

A teď zpátky k tomu zásadnímu. Kam že jsme se to vlastně vydali?

Na mapce vidíte přes která města a městečka jsme putovali.

Tak hurá do toho! První dva dny v Itálii jsme strávili v Římě. Dohromady jsme měli na celý výlet deset dnů. Doletěli jsme okolo poledne na letiště Ciampino a měli už koupený lístek na autobus do centra Říma. Lístky jsem opět kupovala přes Ryanair a vzhledem k tomu, že tam pak měl někdo problémy s prokázáním toho, jestli mají lístky pravdivé nebo fake, byla jsem za to ráda.

Důležité je dát si pozor na to, abyste od všeho měli nějaký doklad nebo voucher, což mi došlo asi dva dny před odletem. Narychlo jsem sháněla na Ryanairu nějaký doklad k pronájmu auta a na ten autobus. Autobus jsem pak musela jít na ofiko stránky té společnosti a najít si to tam. Zabere to čas, ale nakonec jsme všechno měli ready, i když jsou to vždycky pěkný stresy.

Autobus vás z letiště doveze na Termini Stazione, což je hlavní římské nádraží. Jezdí odsud vlaky i autobusy. My jsme to pak měli k ubytování pouze deset minut pěšky. Ubytování musíme doporučit, protože to bylo boží uvítání v Římě. Moc krásný pokoj, super koupelna a šíleně příjemný hostitel Lorenzo. Bylo to kousek k Termini, odkud jsme se mohli metrem dostat až k Vatikánu. https://www.airbnb.cz/rooms/48192730?source_impression_id=p3_1633635235_4088knM7UbbZfxar

Celé odpoledne a večer jsme strávili ve Vatikánu. Vystoupili jsme na zastávce metra Ottaviano. Odtamtud už je to kousek. Nejdřív jsme museli vyzvednout lístky na prohlídku Sixtinské kaple a Vatikánských muzeí. Kupovala jsem lístky přes Headout. https://www.headout.com/ Jenže přes ně to funguje tak, že musíte jít prvně do jejich prodejny, kde vám za voucher dají lístek a pak až s tím lístkem můžete do Vatikánu, kde vám dají další vstupenku. Crazy proces, ale dali jsme to! Opět doporučení pro vás, pořádně se podívejte, kde Headout sídlí, všechno bude na voucheru. Máte před budovou zazvonit na zvonek, ale nikde není napsaný headout, ale jméno nějaké jiné agentury. Tu jsem si samozřejmě nenapsala, ale byla nad zvonky napsaná, tak to zkuste.

Vatikán můžete navštívit i bez lístku, ale dostanete se pouze na hlavní náměstí, Náměstí sv. Petra. Říkám jenom ale je to neskutečná podívaná. Uvidíte Baziliku sv. Petera v celé své kráse a celkově celé to náměstí je udělané do kruhu a je lemované spoustou sloupů. Všechno, fakt všechno v Římě, nám přišlo neskutečně obrovské. Jsou to stavby vedle, kterých vypadáte jako trpaslíci.

Po obhlédnutí náměstí jsme si říkali, že půjdeme vystoupat na vrchol baziliky. Wow! Jako ta kopule zevnitř? To je tak obrovské, že nemáte slov. Koukáte na lidi dole a přijdou vám úplně jako mravenci. Šílená podívaná. Je škoda, že mají celý vršek zahrazený mříží, ale asi chápu, že nechtějí, aby jim někdo spadnul dolů. Vstup nás vyšel na 10 euro. Jedete nějakou část výtahem, ale pak na vás čeká stejně 320 schodů a to je mazec. Nebo za osm euro si vyšlapete všech 551 schodů sami, což nám přišlo, že radši utratíme ty dvě eura. Schody jsou někdy tak nakřivo, že se vám z toho dělá dost blbě a při představě, že tam zkolabujete by mě dost zajímalo, jak se dostanete zase dolů. Taky mi přijde, že to není dělané pro prostorově výraznější lidi. Je to místy opravdu hodně úzké.

Pohled na náměstí sv. Petra

Po vyšlápnutí nahoru a seběhnutí dolů jsme byli neskutečně vyhladovělí, ale nemohli jsme si ujít baziliku i zevnitř. Všechno je opravdu tak obrovské, že člověk absolutně nechápe, jak to mohl někdo postavit. Nádhera.

Určitě doporučujeme s sebou mít jídlo nejenom pro děti ale i dospělé. Ve Vatikánu je restaurace, kavárna, ale dostanete se tam až po prohlídce Vatikánského muzea, což jsme my měli až večer, takže jsme ještě před návštěvou Sixtinské kaple, zašli na malý sendvič do restaurace hned naproti vstupu do Vatikánského muzea.

Do Vatikánského muzea jdete jiným vchodem než se jde na Náměstí sv. Petra, takže pozor na to. A určitě přijďte včas. Muzeum je plné různých obrazů a tapisérií, které jsou nádherné, ale nás tohle asi nějak moc nebere. Hodně jsme si to užili venku, tam bylo opravdu na co koukat a hlavně při stmívání to byla nádhera. Sixtinská kaple je, nechci se opakovat, ale opět tak neskutečně velká. Akorát než se k ní dostanete, musíte projít galerií Vatikánských muzeí a to už jsme byli úplně vyčerpaní. Tak možná dobrý nápad, nenechávat si Sixtinskou kapli až nakonec vašeho dne.

V Sixtinské kapli se nemůže fotit, mluvit ani natáčet, takže to jak vypadá si musíte najít sami. Jen pro zajímavost: na výšku má 20,7 metru, na šířku 40,9 metru a výmalbou strávil Michelangelo Buonarroti pět let. Vzhledem k tomu, že mě bolelo za krkem zhruba minutu potom, co jsem začala koukat nahoru, absolutně nechápu, jak to Michelangelo zvládnul. Vstup do Sixtinské kaple a muzeí nás vyšel přibližně na 700 korun. Na prohlídku Vatikánu bychom vyčlenili zhruba dvě až tři hodiny. Pokud si zarezervujete pozdní prohlídku, tak počítejte s tím, že večer už nic venku neuvidíte. Ke konci září se stmívá už okolo půl osmé.

Zajímalo mě, jak je Vatikán vlastně financován. Tak jsem zjistila, že funguje jako samostatná jednotka, nezávisle na Itálii. Myslela jsem si, že alespoň nějakou podporu dostává, ale vypadá to, že jí nepotřebuje. Vatikán má příjmy právě ze vstupů, příspěvků věřících a očividně i investuje a vlastní spoustu nemovitostí po celém světě. Dokonce mají vlastní euro, banku i bankomat. Alespoň v tomhle rozhodně nezůstali ve středověku.

Na večeři jsme byli v absolutně báječné restauraci. Doporučujeme na tisíc procent všem, co navštíví Řím, i kdybyste tam měli jet hodinu nebo klidně dvě. Jmenuje se Ristorante Pizzeria Dieci Dodici e 50 a je to úplně luxusní místo. Já na ty jejich Cacio e Pepe těstoviny nezapomenu nikdy a litovali jsme pak následující den, že jsme se tam nevydali zase. Mají tam prý totiž i vynikající pizzy.

Další den jsme strávili celý v Římě a mohli tak projít další památky, které Řím nabízí. V podstatě kamkoliv půjdete, tam na něco narazíte. Všude nějaký kostel, památník nebo ruiny. My jsme si ráno došli na snídani do Molino Bakery Bar and Cucina. Tam jsme poprvé zkusili jejich croissanty plněné krémem. Mňam!

Pak nás čekal dost perný den. Pokud se chystáte do Říma, rozhodně to chce pořádnou obuv a pokrývku hlavy. My jsme byli venku celý den a vraceli se večer, takže jsme byli venku i přes poledne a to teda pražilo neskutečně.

Druhý den jsme hned po snídani jeli objevovat další zajímavosti Říma. Tentokrát jsme jeli autobusem. Mají dost přehledný systém, akorát autobusy nejezdí úplně na čas. Dostanete se ale v podstatě vždy tam, kam chcete. Lístky stojí 1,50 euro na jednu jízdu (100 minut), jenže problém je, že si musíte na koupi lístků myslet. U řidiče se nekupují a když vám to přece jenom umožní, stojí to majlant. Takže zkuste hledat trafiku/tabák nebo je kupte v metru. Lístky totiž platí jak na metro tak autobusy. Lepší jich mít víc do zásoby než abyste jako my, pak narychlo sháněli lístky nebo se spolehnout na pěškobus.

Na půl dvanáctou jsme měli domluvené Koloseum, takže jsme věděli, že po snídani máme pár hodin na prozkoumávání jiných krás Říma. Nejdřív jsme jeli k Fontáně di Trevi. To je tak nádherná stavba. Člověk by ani nečekal, že mezi domy najde něco tak obrovského a nádherného. Přišli jsme relativně brzy, ale i tak tam byla spousta lidí. Obdivovat ten skvost, ale můžete samozřejmě i z dálky. Hned u fontány mají moc dobrou zmrzlinu: Don Nino. Pobočku mají i ve Florencii a zmrzlinu mají teda opravdu super!

Od fontány jsme se vydali podívat na parlament, kde se očividně něco dělo, protože všude byli vojáci a politici v oblecích. Viděli jsme také Tempio di Adriano, což je pozůstatek chrámu. V podstatě 11 neskutečně vysokých sloupů, které momentálně tvoří takové pěkné průčelí římské burzy. Poté na nás čekal Pantheon a nádherné náměstí Navona. To si myslím, že byste si určitě neměli nechat ujít! Ideálně si na to i vyčleňte víc času a můžete tam zajít na jídlo nebo kafe.

Fontana di Trevi
Pantheon
Náměstí Navona

Koloseum. Byli jsme absolutně fascinovaný tím, jak je to velký. Jako hlavně je to postavené z takových extrémně malých cihliček. Nechápu, jak to postavili. Koloseum se stavělo zhruba deset let a byly v něm pořádány gladiátorské zápasy. Jako ta představa, že tam reálně umíraly stovky lidí a 50 000 lidí nad tím jásalo, divný a hrůzostrašný.

Mohli byste tam strávit celý den, pokud byste si chtěli přečíst každou tabuli, kterou tam mají, ale my jsme si to spíš tak v klidu prošli. Zrovna jsme zase zarezervovali čas na poledne, takže jako perfektní čas na to zavřít se do Kolosea, kde jsi pořád vystavený slunci. Historie na vás ale sálá z každého rohu a vy to prostě chcete všechno vidět. Zrovna u Kolosea bylo docela dost lidí, ale třeba ten předchozí den ve Vatikánu to bylo úplně v pohodě a téměř nikoho jste nepotkali.

Po prohlídce Kolosea jsme se vydali na oběd do restaurace Coming out. Nejsme si úplně jistí jestli můžeme doporučit, nebyli jsme z toho 100% nadšení, ale tak 80% bychom asi dali a zasytili jsme se hezky. Každopádně úplně luxusní pohoštění to tedy nebylo.

Oběd nás posílil, takže jsme se mohli podívat na tzv Forum Romanum a Palatin. Na tohle byste si mohli vyčlenit klidně celý den. Doporučujeme vyjít buď brzy ráno nebo spíš později odpoledne. Nejste v podstatě schopní se nikde v tom prostranství schovat. Tento komplex byl dříve centrem veřejného života v Římě. Najdete tam trosky různých budov. Právě zde se konaly různé soudy, volby, trhy a stálo zde i několik chrámů. Je to obrovské prostranství. Je dost těžké si představit, že tady kdysi dávno opravdu stály tak majestátní budovy. Když byl v roce 44 před naším letopočtem zavražděn Julius Caesar, byl převezen právě do Forum Romanum, kde bylo jeho tělo spáleno.

Potom jsme si blbečci říkali, jak si v pohodě dojdeme k další památce. Po celodenním chození a ještě to chození z předchozího dne, no, nebudu lhát, že jsme všichni brečeli, že už to chceme mít za sebou. Jako naschvál nikde autobus, my teda mimochodem bez lístku, takže by nám to k ničemu nebylo, ale dost jsme se ten den těšili domů. Než jsme došli k Památníku Viktora Emanuela II. byli jsme úplně mrtví. A to jsme měli za sebou ještě schody ke Kapitolu. Docela jsem se modlila, aby se k památníku nedalo dojít až nahoru. No, a moje prosby byly vyslyšeny, takže nám úplně před nosem zavřeli bránu. Už se začalo dost stmívat, my neskutečně vyčerpaní, takže jsme našli restauraci, najedli se a vyrazili zpátky ‘domů’.

Památník Viktora Emanuela II.

Třetí den našeho putování jsme si dali pomalý rozjezd. Ráno jsme si zase zašli na snídani, v klidu jsme se pobalili a vyrazili na letiště. Jeli jsme autobusem z Termini stanice. Lístek si můžete koupit u řidiče. Pokud si chcete v Římě pronajmout auto, musíte využít bus shuttle zdarma, který vás doveze přesně k půjčovně aut. Pozor na to, že jsou v Římě dvě letiště!

Nás čekali Saturnia termály a pak přesun na další ubytování v Principina di Mare. Saturnia jsou přírodní horké termály, kterých si můžete užít i zdarma. Není to úplně komfortní, co se toalet nebo jídla týče, ale na pár hodin se to přežít dá. Z obrázků máte představu, jak je to tam nádherný a skvělý a nikde nikdo. A pak úplně koukáte, jaká spousta lidí tam je a chvilku trvá než si zvyknete na zápach vody. Ale je to nádhera, to zase jo. Je neskutečné, co dokáže příroda vykouzlit. Tedíkovi se termály líbily hodně, protože voda byla příjemně teplá. Zrovna nám ten den docela foukalo, tak to bylo krásné se tam vyhřívat. Ale dovedu si představit, že když by zrovna bylo třicet stupňů, tak by to asi bylo dost šílené.

Třetí den jsme přespali tady: https://www.airbnb.cz/rooms/11172812?source_impression_id=p3_1635268050_Ua9fwHH8ksG6Kv%2Bx. Ubytování můžeme doporučit. Další den jsme měli moře hned za rohem. Jsem moc ráda, že jsme k moři jeli. Já měla naplánované spíš vnitrozemí, ale nechala jsem se přemluvit. Moře v Principina di Mare bylo úžasné! Přesně podle mého gusta. Obrovské vlny a bylo i teplé! Kolem poledne jsme se pak přesunuli zase dál.

Jeli jsme do Montepulciana přes vinařskou oblast Val d´Orcia. Pokud jste zapálení vinaři, určitě bych využila možnost ochutnávky vína v některém z vinařství. Nabízí k tomu většinou i ochutnávku sýrů a někde i ukazují, jak se víno vyrábí. My jsme na to neměli úplně čas, takže jsme si oblast jen projeli. Je to neskutečná nádhera. Je to přesně to Toskánsko, které vídáte na fotkách.

Další krásné město na naší cestě: Montepulciano. Než jsme se vydali do Montepulciana, potkali jsme na cestě nádherné městečko Montalcino. A pokud budete mít víc času, určitě si vyhraďte čas i na městečko Pienza. Montalcino jsme si jen tak lehce prošli, zašli na kávu a zase vyrazili na cestu. Ty výhledy! Wow!

Tady jsme koupili suvenýry.
Latté se v Itálii připravuje úplně jinak než u nás. Takže pokud čekáte pomale půl litr horkého mléka a shot kafe, budete nepříjemně překvapení. Dostanete maličkou skleničku, která je spíš kávová než mléčná. Pro milovníky kafe asi to pravé, ale já na latté miluju právě to mléko a tak se mi to úplně nepozdávalo. Jo a taky pozor na italštinu, latté znamená mléko, takže pokud chcete kafe je potřeba to říct celé jako cafe latte.

V Montelpulcianu jsme měli jedno z nejkrásnějších ubytování. https://www.airbnb.cz/rooms/50737192?source_impression_id=p3_1635269218_HJ9u90CTAbFzIxJO&guests=1&adults=1 Celý byt jen pro nás, kousíček do centra a byt opravdu suprově vybavený. Dovedu si představit, že kdyby se v Montepulcianu dalo strávit více času, mohli bychom tam úplně v pohodě bydlet třeba týden. Montepulciano ale úplně nějaké extra možnosti nenabízí. Všechna středověká městečka vypadají podobně, jdete do kopce, dojdete do centra, pár restaurací a výhled, jinak nic moc. Takže jeden den nám na město úplně stačilo. Viděli jsme ho jak za tmy, tak za dne.

Jestli jsme si ve městě něco vážně užili, bylo to jídlo. Na hlavním náměstí v podstatě nic moc nenajdete, ale objevili jsme dvě úžasné restaurace. Obě dvě restaurace jsme navštívili a byly absolutně super a jsou hned vedle sebe. Bistrot del Tribunale a Enoteca la Dolce Vita. Do té druhé se večer v podstatě nedostanete, venku čekalo vždycky aspoň pět lidí než se uvolní místa. Takže jsme zašli na oběd a to mají volněji. I vegetariáni se skvěle nají.

Určitě must see! Kavárna s nádherným výhledem z terasy a úplně úžasná nabídka jídla a pití.

CAFFÉ POLIZIANO – Tam prostě musíte! Mají tam neskutečnou nabídku, boží výhled a docela slušné ceny. Paráda!

Další den jsme opět na cestě a cestou jsme potkali nádhernou mlynárnu Mulino Val d´Orcia. Koupili jsme si tam mouku a víno typické pro Montepulciano (Vino Nobile). Hned u mlynárny je i restaurace, kde dělají pokrmy z jejich vlastní mouky. My jsme napoprvé odjeli, protože nás to nenapadlo a když jsme se vrátili, zjistili jsme, že mají otevřeno jen přes oběd.

Po obědě jsme dorazili do naší další destinace San Gimignano. Teda město krásné, ale jak mě sežrali na ubytování komáři, to všechny zážitky dostatečně přebilo. Měli jsme nádherné ubytování ve vile s bazénem, ale byli jsme tam ani ne pět minut a já měla snad dvacet štípanců. Přišlo nám, že čím výš jsme jeli, tím víc bylo komárů a podobné havětě a stejně tak bylo i víc chladno.

Ubytování bylo moc pěkné, ale bez kuchyně, takže opravdu spíš na jednu noc a zase jet dál. https://www.airbnb.cz/rooms/25305946?source_impression_id=p3_1635273916_qnzYhHZmpy6UXu68

San Gimignano je nádherné město. Z dálky i uvnitř. Je odtamtud nádherný výhled a kamkoliv se vydáte, dýchne to na vás úžasnou atmosféru. Pokud dojdete před západem, můžete vylézt na vyhlídkovou věž a užít si výhled. Je tam také spousta restaurací a dokonce i pár vináren s neskutečným výhledem na to pravé Toskánsko. Jako v každém městečku na vás dýchne středověk a najdete tam spoustu obchodů se sýry, čokoládou nebo s produkty z levandule.

Ve městě mají prý nejlepší zmrzlinu v Itálii (nebo dokonce na světě). Jmenuje se Gelateria Dondoli. My jsme jí nezkusili, ale všichni nám to doporučovali a tak doporučujeme dál.

Pokud si chcete prohlédnout město a okolí opravdu z výšky, můžete vylézt na hlavní věž za zhruba šest euro. Není to ale pro každého. My jsme k věži přišli zrovna, když tam zachraňovali paní, která si pravděpodobně po cestě nahoru nebo dolů zlomila nohu a přijely tři auta hasičů a teda dalo jim zabrat dostat jí dolů. Za výhled to ale stojí, tak toho využijte. Nebo můžete jen bloumat po městě, užívat si atmosféru a tak hezky po italsku relaxovat, nejlépe se sklenkou vína v ruce a kusem pizzy v druhé.

A hurá do další destinace. Cestou do Florencie, kam jsme mířili, jsou další úžasná města a městečka: Lajatico, Greve, Chiocchio a Montefioralle. My jsme jeli rovnou do Florencie a cestou si užívali krásy dalšího vinařského regionu Chianti. Objevili jsme neskutečnou restauraci: Osteria Alla Piazza u městečka Castellina in Chianti. Vegetarián se nají leda kombinací různých příloh a předkrmů, ale masožravci se najedli báječně. Restaurace se specializuje hlavně na zvěřinu.

Florencie je neskutečná! Tam by se dal strávit týden, dva, klidně měsíc a pořád by bylo, co objevovat. Pořád byste nacházeli nové uličky, které vás okouzlí, zkoušeli nové restaurace a kavárny. Shodli jsme se, že bychom možná raději vyjeli do Florencie než do Říma. Florencie je taková míň rušná, čistá.

Velmi oblíbený bar hned v centru, super ceny.

To je taková krása! Já se budu asi milionkrát opakovat, ale jako tohle je úplně neskutečný skvost. Kdo to stavěl a jak je možný, že to stojí a že je to tak obrovské a tak nádherné. Opravdu neskutečné! Můžete se jít podívat i dovniř katedrály Santa Maria del Fiore. Musíte si dopředu koupit lístky a jdete přednostně nebo můžete jít dovnitř zdarma ale vyčkat si obří frontu, která je v podstatě po celém obvodu katedrály.

My jsme si radši sedli do kavárny u kavárny. Je to pobočka zmrzlinářství, které jsme navštívili už v Římě: Don Nino. Tady mají takové speciální pistáciové speciality. Můžete si dát zmrzlinu v pistáciovém kornoutu nebo kafe ve sleničce zdobené pistácií a pistáciovým krémem. Mají obrovskou nabídku makronek a různých crossaintů. Stručně a výstižně ráj pro všechny sladkomilce. A asi nemusím připomínat, že máte úžasná místa hned vedle katedrály.

První den jsme prozkoumali Florencii na levé straně řeky Arno (tedy strana, kde najdete Katedrálu Santa Maria del Fiore). V podstatě se dá říct, že kamkoliv jdete, tam narazíte na nějaký kostel, muzeum nebo galerii. Zrovna ve Florencii jsme měli pocit, že není nutné jít památku po památce, ale spíš si ho tak projít a užít si ho naplno.

Most Vecchio – tento most je dominantou města, i dnes slouží obchodníkům, ale je to spíš taková Pařížská ulice, samé drahé hodinky nebo šperky
Nejlepší pizza ve městě: Gusta Pizza na Via Maggio a za nás taky nejlepší pizza za náš celý trip

Druhý den jsme se zase vrhli na objevování druhé strany města. Z našeho ubytování jsme se lehce všude dostali: https://www.airbnb.cz/rooms/41700254?source_impression_id=p3_1637081228_%2BoglKx%2FgrDNZ2v0p. V centru za patnáct minut a byt plně vybavený. Byla tam i pračka, plně vybavená kuchyň. Na delší pobyt ve Florencii velmi doporučujeme!

Co za nás rozhodně stojí za návštěvu jsou zahrady Giardino di Boboli. Je to zpoplatněné (10 euro za dospělého), ale stojí to za všechny peníze. Jestli hledáte klidné místo na relax, piknik, to je přesně místo, které hledáte. V zahradách najdete různé fontány, spoustu stromů, kopců a míst s výhledem na celou Florencii. Součástí zahrad je i tzv. Neptunova fontána, která nás teda naživo nijak nenadchla, ale jako celek je tento komplex neskutečný!

V zahradách můžete strávit klidně půl dne, záleží kolik jste si s sebou vzali jídla. Vedle zahrad pak máte hned nejlepší pizzu ve městě: Gusta Pizza a úžasnou zmrzlinu: La Sorbettiera. Určitě vyzkoušejte kombinaci mléčné a čokoládové zmrzliny. Lepší jste nejedli.

Je určitě spousta dalších věcí, které byste mohli ve Florencii vidět. Mimo jiné je tady v jedné z galerií i Socha Davida. Ta nás sice lákala, ale další galerie nebo muzeum jsme po návštěvě Vatikánských muzeí zavrhli.

Na závěr dne musíte vyjít na západ slunce na Piazzale Michelangelo. Vyjděte už třeba v pět, abyste měli krásná místa. O tomhle skvostu totiž ví snad všichni, takže to napadne asi další milion lidí a pak se s nimi hádat o kousek výhledu asi úplně nechcete.

Už se nám to krátí! Poslední dva dny a konec výletu. Naše poslední destinace byli města Pisa a Lucca. Kdybychom věděli, co nás čeká, určitě bychom vypustili druhé z měst a to první nám stačilo vidět jenom jednou. Na obě města vám stačí zhruba půl dne a tak jsme si to tak rozvrhli i my.

Nejprve jsme cestou z Florencie jeli do města Lucca. Problém byl, že jsme předtím viděli film Luca a mysleli si, že je Lucca předlohou pro to animované město. Což překvapivě tak nebylo a my jsme čekali kopcovité město plné barevných domečků s výhledem na moře a dočkali se toho nejvíc placatého města na světě, kde sice můžete celý den bloudit uličkami, protože tam mají úplný labyrint, ale jinak je to takový průměr. Takže za nás spíš takové zklamání závěrečné.

Největší dominantou Lucca je kruhovité náměstí s restauracemi, obchody se suvenýry a kavárnami. To je asi jediná věc, která stála za návštěvu a co se týká města Pisa, je to dost podobné. Jediné, co z celého města stojí za návštěvu je hlavní náměstí, kde najdete světoznámou Šikmou věž. Nedovedu si představit, že bychom jeli v sezóně, protože tam bylo i tak obrovské množství lidí a všichni si chtějí ulovit tu svojí trendy fotku.

Tady jsme se v Pise dobře najedli.

A další den vrátit auto a hurá na letiště. Bylo to náročné ale stálo to za to. Jsme rádi, že jsme to absolvovali. Taky jsme vděční za to, že to Tedík tak skvěle zvládnul a nemuseli jsme platit nic extra za auto, toho jsme se báli hodně. Děkujeme Monče za fotky!

Jinak, co se týká nějakého vyčíslení za dva dospělé:

  • ubytování: 14 600,-
  • auto: 12 000,-
  • letenky: 5800,-
  • jídlo radši nepočítám.

Pokud jste taky dobrodružné duše a roadtrip po Itálii vás nadchnul, budu moc ráda za fotky z vašich cest nebo doporučení na další trip. Na úplný závěr ještě přidávám seznam všeho, co jsme s sebou vezli v lékarničce jak pro dospělé, tak děti a užitečné tipy. Může se hodit. A teď už opravdu: Arrivederci!

LÉKÁRNIČKA – co s sebou na cesty pro děti a dospělé?

PRO DĚTI

  • rukavice
  • nůžky
  • gel po štípnutí (to nás zachránilo extrémně!)
  • hygienický gel (must have)
  • opalovací krém (my používáme přírodní Butterbean Organica)
  • dezinfekce, co nepálí (máme Detol)
  • teploměr
  • Zyrtec kapky
  • mořská voda (rýma)
  • nůžky na nehty
  • Paralen a Nurofen čípky
  • pinzeta
  • náplasti
  • roztok do nosu
  • Prospan (kašel)

PRO DOSPĚLÉ

  • aktivní uhlí
  • Mucosolvan (kašel)
  • obvaz a obinadlo
  • Otrivin a Nasivin (rýma)
  • teploměr
  • Orofar a Larymed (bolest v krku)
  • Coldrex (nachlazení)
  • Bepanthen
  • Voltaren
  • Paralen, Ibuprofen
  • Analergin
  • Sinupret
  • nůžky na nehty
  • náplasti
  • Hemagel
  • Ophthalmo-Septonex

UŽITEČNÉ TIPY:

  • pokud se chystáte do Florencie, sledujte na Instagramu kacierose (Američanka, která nyní žije v Itálii a dává spoustu tipů na to, kam na jídlo nebo na zmrzlinu, na výlety po Itálii)
  • v obchodech se ovoce a zelenina nabírá vždy v rukavicích a dává do sáčků
  • hodí se fráze:
    • Dove e … ? (Kde je …?)
    • Come ti chiami? (Jak se jmenuješ?)
    • Prego. (Prosím.)
    • Grazie. (Děkuji.)
    • číslovky a slovíčko biglietti (lístky/vstupenky)
    • Scusa. (Promiňte.)
    • Signor. Signora. (Pane. Paní.)
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Knihy

Stojí za přečtení vol. 1

by Lucc

Tento rok se zase trošku víc snažím zaměřit na čtení a docela se mi to daří. Už to samozřejmě nejde tak rychle, že přečtu knihu o 500 stránkách denně, ale to je holt mateřství. Čtu taky knížky o výchově (ty sem pak taky přidám), ale většinou sáhnu spíš po nějaké fikci. Detektivkám se teď vyhýbám, ale v seznamu najdete i tak super kousky. Romanťárny i thrillery. Vřele doporučuji! Tak hurá do čtení.

HOTÝLEK NA ISLANDU

Julie Caplin

Další počin Julie Caplin. Tentokrát se nacházíme na Islandu, což je zaručeně místo, kam bych se chtěla jednou podívat. Možná i proto jsem dala Caplin znovu šanci a začetla se do dalšího příběhu z její série.

Kniha je (jak už je u Caplin známo) dost předvídatelná už od začátku, ale je to šíleně milá knížka, vhodná na zimu, kdy si ležíte v posteli, usrkáváte čaj a užíváte si volna nebo báječná volba na letní dovolenou.

Skvělá oddechovka, která vypráví o tom, jak to na Islandu vypadá. Hlavní hrdinka Lucy se vydává na Island tak trošku z donucení a vůbec netuší do čeho jde. Měla by postavit na nohy jeden z islandských hotelů. Samozřejmě nechybí ani romantická zápletka, která v příbězích Caplin nikdy nechybí a celý příběh hezky doplní.

HODINKY OD AŠERA

Zuzana Dostálová

Je to krásný příběh o lásce a životě. Je to hodně reálný, plný bolesti a problémů, ale taky radosti ze života a naděje. Věřím tomu, že spousta lidí se v příběhu najde a bude se mu moc líbit. Já jsem jí dostala darem a i když se na první pohled nezdá býti vhodnou volbou, byla jsem nadšená.

Víc bych teď chtěla číst české autory, najdou se mezi nimi fakt velmi dobří spisovatelé a spisovatelky. Hodinky do Ašera ukazují životní příběh Karla a Heleny, kteří mají sen a obětují pro něj téměř všechno.

Co všechno se povede, jaké překážky budou muset zvládnout přejít a jak to celé nakonec dopadne, se dozvíte uvnitř knihy. Řekla bych, že je to určitě četba spíš pro starší obecenstvo, třeba někoho, kdo se v životě hledá, poznává dospělácký svět.

VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH

Kateřina Tučková

Tahle knížka je tak hrozná. Ale neskutečně! Nechápejte mě špatně, ne hrozná ve smyslu hrozně napsaná, ale hrozná (spíš odporná) svým obsahem. Odsun německých občanů po 2. Světové válce a těžký život Gerty Schnirch, česko-německé občanky, která vlastně ve výsledku nepatřila nikam a všude s ní opovrhovali. Pak “krásné” vylíčení komunismu.

Neskutečně silná témata. Už jsem o tom ledacos četla a stejně jsem neustále překvapená tou mírou nenávisti, kterou v sobě lidé najdou, že takhle dokážou ubližovat nevinným a vůbec, prostě ubližovat lidem. Úplně jsem teď naplněná bezmocí, touhou po tom, aby to tenkrát bylo jinak a taky nenávisti vůči zlým lidem. A jsme zase u toho. Ach jo.

Jsem si myslela, jak se zbavím detektivek a budu mít takové příjemnější čtení a tohle je teda o x levelů horší než kdejaké zabíjení u Nesbøho. Navíc ten pocit, že víte, že se to fakt dělo a někde děje. Jako bezdětný holce mi z toho bylo hodně úzko, ale teď se ty moje pocity a strachy nedají vůbec srovnat.

Není to pěkný příběh, o tom žádná, ale stojí za to si všechny ty zrůdnosti připomínat!

CHAMTIVOST

Marc Elsberg

Ani čtvrté dílo Elsberga mě nezklamalo. Potom, co se ve svých předchozích dílech věnoval celosvětovému blackoutu, síle internetu a bioterorismu, přichází na řadu kapitalismus.


Kniha rozebírá různá ekonomická témata, která jsou skvěle popsaná pro laiky jako jsem já a navíc k tomu máme i skvělý případ řešení vraždy, což jistě potěší milovníky detektivek.

Já mám příběhy Elsberga ráda, protože vždycky otevře nějaké téma, které je neskutečně zajímavé a nutí mě pak nad různými věcmi přemýšlet. Vždycky to jsou témata hodně propojená s fyzikou, matematikou, informatikou, což jsou oblasti, ve kterých moc neexceluju, tudíž mě absolutně fascinuje s čím vždycky přijde.

Pokud vás baví thrillery a chcete se dozvědět zase něco nového, určitě je Elsberg autor pro vás. Já ho zbožňuju a už teď se těším na další jeho dílo.

VĚCI, NA KTERÉ NASTAL ČAS

Petra Soukupová

Příběh o rodině: rodičích Alici a Richardovi, dětech Kájovi a Lole. Nemám úplně v oblibě příběhy, které se neobejdou bez nevěr, ale asi to tak prostě chodí.

Je to taková oddechovka, kde téměř na každé stránce kroutíte hlavou nad tím, co předvádí hlavní hrdina Richard a litujete Alici. Taky ale máte možnost nahlédnout na spoustu situací z pohledu dětí, což mi přijde dost nezvyklé u takových románů a přijde mi, že autorka velmi dobře popisuje, co se honí dětem i rodičům hlavou.

Autorčin styl psaní mi taky dost sedí. Máte fakt pocit, že tam jste s rodinou taky a prožíváte jejich osudy. Jako oddechovka skvělý, celá dějová linka super, jen teda kopnou hlavního protagonistu do zadku je málo!

NOČNÍ KLUB MARS

Rachel Kushner

Jestli hledáte knihu, která na milion % není vhodná pro rodiče, hlavně pak matky, tak to bude právě tahle. Příběh o vězenkyních, ve kterém nechybí znásilňování dětí, sexuální obtěžování a další přečiny. Nebudu lhát, chtěla jsem to mít rychle za sebou a přišlo mi, že horší už to ani být nemůže.

Kniha jako taková je napsaná velmi kvalitně, asi bych řekla i poutavě, ale momentálně absolutně nesouzní s tím, co chci číst. Každopádně si myslím, že je to skvělá volba pro někoho, kdo snese náročnější příběhy, má rád thrillery nebo detektivky a proto jí doporučuji dál. Myslím, že se bude líbit i klukům. Téma děsný, ale čte se opravdu dobře.

SVĚDECTVÍ O ŽIVOTĚ V KLDR

Nina Špitálníková

Fascinující kniha. Smutné, až tragické téma. Kniha obsahuje sedm neskutečných rozhovorů s uprchlíky z nejhorší diktatury novodobé historie. Dozvídáme se, jak vypadá život v Severní Koreji.

Jak máte už odmala nalinkované čím budete, protože jste se narodil do určité “kasty” a to určí, jaké úrovně vzdělání se vám dostane, co vám bude přiřazeno za práci a jestli si zase vaše děti budou moci dovolit studovat či budou mít šanci na dobrou práci.

Dozvíte se, že v Koreji chodí na vojnu, jak muži, tak ženy. Na vojně tráví ženy neskutečných a troufám si tvrdit i nekonečných šest let a musí se potýkat se sexuálním nátlakem svých nadřízených.

Také mě zaujalo, jak se skládají řidičské zkoušky a celkově, jak lidé věří tomu, že takhle je to v pořádku. Dozvíte se spoustu věcí, o kterých se neví nebo se o nich rozhodně běžně nemluví.

Skvělá je i ta nezvyklá forma rozhovorů. Moc hezky se to čte a nutí to člověka přemýšlet a hlavně si vážit všeho, co má. Opravdu skvělá kniha – vhodná jako dárek úplně všem!

ČTYŘI DOHODY

Miguel Ángel Ruiz

Hodně mě teď nadchl seberozvoj. Existuje neskutečná spousta děl na téma, jak změnit sám sebe a tuhle knížku mi doporučoval snad každý a mně nezbývá než jí doporučit dál.

Dílo, které může změnit váš život. Fakt. Není to pro každého, ne každý má koule na to změnit svoje já nebo se o to alespoň pokusit, ale nebudete litovat.

Není to úplně knížka, kterou přečtete za den a nebudete u ní moc přemýšlet. Chce to čas. Takže pokud hledáte něco lehčího, rychlejšího, tohle není cesta.

Kniha a její poselství spočívá v tom, že svoje návyky a přístup k životu změníte podle takzvaných čtyř dohod. Tyto dohody uzavřete se sebou a snažíte se je plnit, jak nejlépe dovedete.

Čtyři dohody zní:

  • nehřešte slovem,
  • neberte si nic osobně,
  • nevytvářejte si žádné domněnky,
  • dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete.

Dává mi to zabrat každý den, už ta první dohoda, ale zařekla jsem se, že se opravdu změním a cítím, že to jde. A když to půjde mně, tak vám přece taky. Pojďme tu změnu udělat společně!

TICHÉ ROKY

Alena Mornštajnová

Kniha o osudu rodiny Žákových. Smutný příběh o tom, jak komunismus dokázal zamávat s životy lidí a roztrhat rodiny. Přijde mi neskutečné, kolik věcí se o této době napsalo a stejně se najdou lidé, kteří toto období zpětně hodnotí jako skvělý a dovedou komunisty dokonce volit.

Knížka se krásně čte, jako ostatně všechno od Mornštajnové, ale opět přichází s ne úplně hezkým tématem, takže člověk dost přemýšlí, jak by se zachoval on v různých situacích, které jsou v knize popsány.

Myslím, že neexistuje knížka od této autorky, se kterou byste šlápli vedle. Je to opravdu nesmírně talentovaná žena, která s každým jejím dílem ukazuje, jak nevyzpytatelný život a nástrahy v něm můžou být. Hlavně se mi líbí i to, jak ukazuje to dobro i zlo v nás.

Hodně se vrací právě do minulosti a do dob komunismu, což dost oceňuji. Příběhy jsou fiktivní, ale jasně ukazují danou dobu a byl to panečku hnus, to už tady nechceme!

LISTOPÁD

Alena Mornštajnová

Někde jsem četla, že tahle knížka by měla být něco jako Příběh služebnice, ale v českém podání. Takže jsem pořád čekala, co přijde za zvrat a ve finále je to spíš takové jakoby pokračování Tichých roků. Autorka se zamýšlí nad tím, jak by mohlo všechno u nás vypadat, kdyby v roce 89 nevyšla Sametová revoluce a komunistická diktatura nepadla.

Děti jsou násilně odtrženy od svých rodičů, ti buď skončí ve vězení nebo zastřelení. Opět to není pěkné čtení, žádná oddechovka, ale dobře se to čte a člověk si hodně váží toho, v jaké době teď žijeme. Nebo minimálně jak se žije nám tady v České republice.

Nejlepší asi je od toho nic nečekat a pak je člověk nadšený. Mně ten dojem trošku zkazila ta představa toho, o čem to bude a tím, že to nakonec úplně nevyšlo, byla jsem lehce zklamaná. Ale rozhodně si stojím za tím, že Mornštajnová je fakt trefa do černýho!

KARANTÉNA

Peter May

Moje prvotina od Petera Maye a musím říct, že rozhodně nejsem zklamaná. Sice jsem si chtěla dát od detektivek pokoj, ale tahle kniha mě zaujala svých názvem. Já mám obecně ráda takovýhle knihy typu coby kdyby.

Asi to není jeho nejlepší dílo, to neposoudím, ale mně se to líbilo moc. Připomíná mi to dost styl Marca Elsberga. Řeší se tam virologie, bioterorismus, takže se člověk lecčemu přiučí. I když v dnešní době hromadu pojmů bohužel známe.

V Karanténě je epidemie dost brutální, ale zatím uzavřená uvnitř Londýna. Jako kdyby se reálně dělo, co se děje v knize u nás, tak to by bylo neskutečný. Věřím tomu, že někde na světě to s covid pandemií mají takhle těžký, možná někde i těžší, ale naštěstí to aspoň u nás nedosáhlo takového levelu.

Zajímavé počtení! Covidu máme všichni plný zuby, ale tohle dílo fakt stojí za přečtení, tak třeba se bude líbit i vám.

0 FacebookTwitterPinterestEmail
LifestyleMámaTipy

5 skvělých nápadů pro budoucí rodiče

by Lucc

Pokud již jste v očekávání nebo v budoucnu plánujete být (nebo se k tomu schyluje u vašich kamarádů), určitě neváhejte a dejte se do čtení. V tomto článku vám představím pět skvělých tipů na zpestření těhotenství a rodičovství, které prostě musíte vyzkoušet. Zaručuji vám, že si užijete spoustu zábavy a hlavně budete mít úžasné vzpomínky na dobu před miminkem a s ním.

BUDEME RODIČE!

Úplně první tip, který tady mám, nemusí být vhodný pro všechny. Já jsem po tom, ale vždycky toužila, takže jsme do toho šli. Každý z nás má v dnešní době chytrý telefon s kamerou, takže by to neměl být problém pro nikoho, ale chápu, že někdo to prostě nemusí. O co tedy jde?

Natočte si vaše blízké, když jim říkáte vaši velkou novinu. Asi to nebudou přehnaně výskající reakce jako byste našli ve videích Američanů, ale budete mít navždy zaznamenané, co kdo řekl a jak se tvářil. I když na reakce mý ségry a rodičů (aka mamky hahaha a taťky doprdele pojedete) teda nezapomenu nikdy. Na to se opět můžete podívat ve videu.

Vždycky se to dá nějak nenápadně vymyslet. Chtěla jsem tady uvést příklad, jak to udělat, ale ten si šetřím na druhé těhotenství, tak to nechám na vás. Každopádně opět jde vyhledat nápady na Youtube a rozhodně nebudete litovat!

A taky mi přijde úžasné, když si dáte tu práci a vymyslíte nějaké odhalení vašeho těhotenství i pro vašeho partnera. Přišlo mi skvělý, že to vlastně vím sama a mám šanci něco pro Ondru nachystat a on to vůbec nečeká. Ta jeho reakce byla priceless. Každopádně příště musím vymyslet nějaký lehčí hlavolam. Můžete koupit dětské oblečení, vymyslet nějakou šifru nebo někam schovat těhotenský test. Hrozně se mi líbí, že do konce života mám památku na to, jak se Ondra tvářil, jak šokovaně vypadal, ale jak byl přitom šťastný. A taky plánuju příště natočit i sebe, protože to mi taky zpětně vlastně přijde škoda, že svojí reakci nemám.

GENDER REVEAL PARTY

Aneb párty, na které se dozvíte, společně se všemi vašimi blízkými, co čekáte za pohlaví. Tyhle párty jsou typické především pro Američany, ale já jsem asi tak posedlá Youtube videi, že jsem to chtěla šíleně taky. Nakonec jsem do toho ukecala i Ondru a pak už stačilo se jen vrhnout do příprav. Jak u nás Gender reveal probíhala se můžete podívat ve videu.

Nápadů na to, jak to celé provést je velká spousta. Někdo si nechá upéct dort a pak při rozkrojení podle barvy polevy zjistí, co očekávají. Někdo praská balónek a vyletí z něj papírky v modré nebo růžové barvě. Někdo používá světlice. My jsme celou akci svěřili do rukou mé sestry, která připravila těchto úkolů/výzev hned několik. Praskali jsme balónky plné barvy, využili jsme piňatu, z krabice vyletěli balónky určité barvy. Všichni s námi společně procházeli všechna stanoviště a počítali, kolik bodů má holka a kluk. Nakonec to překvapivě vyšlo na kluka, ale to už víte.

Asi vás možná napadne otázka, jestli jsme to už věděli nebo kdo to řekl ségře. Paní doktorce jsem řekla, že pohlaví znát nechceme, ale ať nám ho dá do obálky. Tu jsem pak poslala sestře a ta všechno nachystala a byla tak jediná na světě (teda když vynecháme všechny doktory), která to věděla.

Úžasné na této párty je, že si tam pozvete všechny vaše blízké a ještě před narozením miminka máte takovou hezkou příležitost tuhle vaši novou životní etapu oslavit. Taky vás všichni přinesou dárky a vzhledem k tomu, že nevědí, co čekáte, většinou donesou věci v neutrálních barvách, což je báječný, protože pak můžete věci použít, jak pro holky, tak kluky. Organizačně náročné to docela je, ale nám to za to stálo. Sice je to jak se svatbou a v podstatě se s nikým moc nepobavíte, ale celkově mi přišlo, že se lidi bavili a jak k tomu byli třeba občas skeptičtí, tak to nakonec bylo docela zábavný. Takže za nás doporučujeme!

VIDEO PROMĚNA

Zpětně moc lituju, že jsem si netočila každý týden nebo alespoň sem tam video s bříškem. Na fotkách taky vidíte, jak se vaše tělo mění, ale není to takové jako na videu. Tam můžete víc ukázat, jak se cítíte, můžete to k tomu třeba do záznamu i říct. Lépe si pak člověk ty stavy a spoustu věcí vybaví. Opět inspirace je na internetu velká spousta. Mně se třeba líbí teď aktuální video od Jitky Nováčkové, ale na Youtube je takových videí hodně. V podstatě stačí jen kamera, nahodit plavky nebo nějaké oblečení (ideálně něco, co vám bude na začátku i na konci těhotenství) a můžete začít.

Samozřejmě jsou úžasné i fotky s proměnou vašeho těla. My jsme třeba fotili fotky s různým ovocem podle velikosti Tedíka.

Ke konci těhotenství se také fotí fotky s profesionálním fotografem a to mi přišlo úžasný! Byl u toho i Ondra a máme spolu nádherné fotky. Nestálo to majlant a je to památka na vždycky. Fotila nás Verča Kovačková, tak doporučuji dál!

ALBUM PRVNÍ ROK a VZPOMÍNKOVÁ KNIHA

Další úžasný tip vás taky nebude téměř nic stát. Pouze musíte investovat do alba a vyvolání fotek. Už před narozením Tedíka jsem si koupila album (https://www.brushpen.cz/album-bez-kapes-30×30/?variantId=3557&gclid=CjwKCAiAm-2BBhANEiwAe7eyFAVtJ_rgDI-JarPdTdS7XKonV7cAUEpWetz1RJDMTo6n8xKRIFCTTxoCVeIQAvD_BwE) a zaznamenávala do něj svojí proměnu. Pak jsem každý měsíc vkládala fotky Tedíka a psala k tomu poznámky s tím, jaké dělá pokroky, kde jsme byli, s kým se potkal, co viděl. No, co si budem, za ten první rok toho moc nebylo (aka corona) a druhý rok na tom nebude o nic líp, každopádně vy to třeba vychytáte lépe. Celé album jsme vyloženě věnovali prvnímu roku Tedíka a snažili se na fotkách vždycky zaznamenat nějaké milníky.

Krásně pak vidíte, jak se dítě v tom prvním roce mění. Přijde mi, že pak už ten rozdíl není tak markantní jako právě v tom prvním roce. A jsem moc ráda, že jsem se do toho pustila. Určitě doporučuji fotky objednávat každý měsíc a hned vlepit, když se toho nakupí moc, je to pak zbytečně složitý a na hromadu věcí už si vůbec nevzpomenete.

Album můžete dotvořit pomocí různých fixek nebo nálepek, pásek. Já jsem hodně využívala především razítka z Tigeru. Určitě budete taky potřebovat foto růžky. Věřte mi, s izolepou to vypadá strašně.

Taky doporučuji koupit vzpomínkovou knížku, kde můžete vyplňovat různé údaje. Třeba jak dítě roste, jak se mění jejich barva očí, jak jim rostly zoubky nebo na jakých očkováních jste byli. Je toho tam samozřejmě ještě víc, ale tohle mě napadá jako první. Doporučila bych, abyste se na tenhle typ knížek podívali v knihkupectvích, ale bůhví, kdy to půjde. My máme tuhle a jsme spokojení.

Převážně jsme všechny fotky lepili do alba a knihu využívali spíš k zapisování. Různá prvenství jsem si pak zapisovala ještě do diáře na sedm let od Leny Brauner. Takže tam mám třeba data, kdy jsme oznamovali různým lidem, že jsem těhotná nebo kdy jsem cítila pohyby a taky tam mám pro Tedíka například to, kdy ochutnal poprvé pizzu, stoupnul si nebo řekl první slovo. Ale víte jak, já jsem na tohle expert, odmala jsem s psala deník a nějak se nemůžu ubránit tomu si všechno zaznamenávat a fotit a tak. Třeba se mezi vámi najde stejný freak a teď se konečně můžete vyřádit.

NAROZENINOVÉ INTERVIEW

Tahle záležitost nás v tom pravém slova smyslu teprve čeká, protože Tedík zatím nemluví dostatečně na to, aby mi něco pořádného řekl, ale těším se až to přijde. Narozeninové interview neboli rozhovor je v podstatě taková forma zpovídání vašeho dítěte, které děláte každý rok na jeho narozeniny. Sestavíte si seznam otázek a pak se ptáte pořád stejně a vidíte, jak se celkově mění názory, priority a oblíbenci vašeho dítěte. Tenhle rok začínám i s videi se mnou a s Ondrou.

Takhle vypadá naše interview. Vytvářela jsem si to v Canvě a otázky dávala dohromady hlavně s pomocí Pinterestu. Pokud byste případně měli zájem využít moji předlohu, dávám vám sem i odkaz ke stažení.

NAROZENINOVE-INTERVIEWStáhnout

Opět to není časově nijak náročná aktivita, ale v budoucnu bude krásné si to všechno číst a koukat se, jak jste se měnili. Mimo jiné budete mít také zaznamenané, jak dítě vypadalo v určité narozeniny. Můžete spolu s ním natočit i sebe, jak je zpovídáte.

BONUS: DOPISY MÉMU DÍTĚTI

Jako bonus uvádím ještě dopisy dítěti, kdy si buď sami sepíšete za každý rok nějaký dopis určený vašemu dítěti, kde sepíšete, co jste zažili, jak se třeba ten rok posunul nebo si můžete koupit vyloženě set dopisů od Bloque. https://shop.bloque.pro/zapisniky/dopisy-memu-diteti/ V osmnácti pak můžete dětem dopisy dát a oni se dozví, jaké to bylo, když jste se dozvěděli, že ho čekáte, když se narodil, když řekl první slovo a tak dál. Jako takhle, nikdo vám nezaručí, že si to vaše dítě bude chtít jednou přečíst, ale snaha se cení. Minimálně si pak můžete počíst vy, co se vám tehdy honilo hlavou.

Osobně asi při dalším dítěti budu volit jinou variantu a sepíšu si dopisy dle sebe. Myslela jsem si totiž, že vyloženě přijde osmnáct dopisních papírů a obálek a já pak napíšu dopis za každý rok. Obálek je ale myslím jen třináct a jsou rozdělené podle milníků třeba právě vstup do školky, školy, puberta a tak.

Ale co určitě využiju je tenhle deníček na dětské hlášky. https://shop.bloque.pro/zapisniky/detske-hlasky/ Jsem si jistá, že jich Tedík bude mít spoustu a s mojí pamětí to musím mít někde zapsané, protože jinak to bude navždy zapomenuto.

Doufám, že jsem vám teď nabídla inspiraci, kterou jste hledali a v budoucnu vám přijde vhod. Být rodičem je to nejúžasnější, co se nám v životě povedlo. Není to vždycky růžový, ale o tom to je.

Máte se na co těšit. Mějte se krásně!

foto: Unsplash a soukromý archiv

1 FacebookTwitterPinterestEmail
Lifestyle

Wattpad a moje obsese

by Lucc

Watt..co? Pokud jste o Wattpadu ještě neslyšeli a jste vášnivý čtenáři jako já, o něco jste přišli! Kdo mě zná, ví moc dobře, že poslední dobou neskutečně ujíždím na fan fikcích o Dracovi a Hermioně. Kdysi dávno jsem asi nějakou fan fikci v rámci Harryho Pottera četla, ale nikdy mě to nechytlo. Vždycky jsem spíš tíhla k tomu hlavnímu kánonu a četla pořád dokola hlavní knížky nebo koukala na filmy. Ale osud tomu chtěl a Lucie narazila na Wattpad. Pokud ještě nejste seznámeni s touto platformou a nechcete být totálně závislí jako já, tak si to snad ani nevyhledávejte. Každopádně, o co tedy jde? Na Wattpad může kdokoliv z nás vložit svoje příběhy. Jsou tam díla různých žánrů, některé stojí za to, jiné jsou trošku mimo, ale určitě si každý z vás najde to svoje. Tahle platforma je zdarma, můžete číst a tvořit jak na počítači, tak na telefonu.

Já jsem se fakt snažila číst něco jiného než Dramione, ale nějak mi to nesedí a stále vyhledávám příběhy právě s těmito postavami. Nejúžasnější mi přijde, že ty příběhy nikdy nekončí. Už to čtu třeba půl roku a pořád nacházím nové a nové příběhy. A co víc, není to tak, že bych teď četla horší věci než na začátku, stále se najdou úplně neskutečný příběhy. Vždycky si říkám, jak to ty lidi napadlo. A jsou to fakt promyšlené příběhy. Realistický popsání postav, sedí děj. Co si budem?! Je to úžasný!

Takže pokud si taky chcete počíst, určitě si na Wattpadu najdete to svoje. A je to zdarma! To chceš. A v rámci tohoto článku jsem vám chtěla doporučit pár příběhů, které oslovily mě. Většina z nich jsou v angličtině, ale našla jsem i autorku, která píše česky a nějaké její story jsou fakt šíleně dobré.

Začnu tedy hned českou autorkou. Její uživatelské jméno je: sarhemanna. A všechny její knížky najdete tady: https://www.wattpad.com/user/sarhemanna. Z jejích příběhů doporučuji: Malfoyova vánoční tradice a Nenávist předchází lásce. Druhé dílo je navíc první díl trilogie, takže pokud vás to chytne, máte hned další příběh před sebou. Neskutečně mě ale naštvalo, když jsem na konci třetího dílu zjistila, že není kompletní a v tu nejblbější dobu příběh skončil. Autorka momentálně neplánuje příběh dokončit, ale i tak si myslím, že to celé stojí za to. Akorát si ten konec musíme asi všichni vymyslet sami. Autorka navíc i napsala Za mezikolejní vztahy, což patří mezi nejlepší příběhy v češtině v rámci Harry Potter fan fikcí. Jenže mě to nějak nechytlo, přijde mi to moc přitažené za vlasy a málo realistické.

Asi není překvapivý, že mě ty příběhy lákají hlavně kvůli postavě Draca. Najde se hromada příběhů, kde je Draco až přehnaně sladkej, což úplně nevyhledávám. Spíš se mi líbí, když je sám sebou a s ničím se tzv. moc nese**. Přečetla jsem toho opravdu hodně. Na začátku jsem dávala víc šanci příběhům, který byly trošku odtržený od reality a Draco ani Hermiona nebyli sami sebou. Teď už spíš přečtu pár stran a pak buď pokračuju nebo rovnou vybírám další příběh. Teď jsem zrovna narazila na autory, který se extrémně vyžívají v popisování sexuálních scén. Jakože…wow! To je fakt porno na papíře. Nechápu, jak někdo může takhle psát.

Příběhy mi přijdou úžasný i v tom, že se člověk z nich naučí spoustu slov, které neznal. Různé slovní obraty, terminologie z různých oborů a nespisovná angličtina. Takže to samozřejmě slouží i ke vzdělávacím účelům. Spousta příběhů je postavených na stejné zápletce. Tak jsem se rozhodla, že je dám dohromady, abyste se mohli rozhodnout, co vás láká za témata.

DRAMIONE jsou jmenováni primusem a primuskou

HERMIONA S DRACEM SI VYMĚNÍ MÍSTA

VÁNOCE

DRAMIONE a život po škole

DRAMIONE jsou donucení se vzít

DRAMIONE a baby projekt

NÁPOJ LÁSKY (Hermiona je pod vlivem nápoje lásky a Malfoy je kvůli její náhlé náklonnosti ochoten skočit z Astronomické věže)

SEX všude kam se podíváš (to se ani jinak nazvat nedá) – všechny příběhy od Ada_P_Rix jsou momentálně z Wattpadu stažené a najdete je jen tady: https://archiveofourown.org/users/Ada_P_Rix/pseuds/Ada_P_Rix.

Pak čtu ještě Left Behind od MarissaWalkerWriter (https://www.wattpad.com/story/227114727-left-behind-a-dramione-romance) a Requirement od augustdavidson (https://www.wattpad.com/story/240375558-requirement-dramione). Tyhle díla ale nejsou dokončená. Na update se čeká většinou týden, když jste lucky.

Každopádně celá moje obsese s Wattpadem asi není úplně u konce a určitě toho najdu ještě spoustu. Takže případně přidám nějaký update. Neskutečné ale je, že celý příběh Harryho Pottera a jeho přátel nikdy nekončí a pořád tady bude nějaká nová dějová linka, která je hodna objevování. Krásné počtení!

0 FacebookTwitterPinterestEmail
LifestyleTipy

Adventní kalendář trošku jinak

by Lucc

Vánoce a Advent, jedno z nejkrásnějších období roku. A to všechno dostává samozřejmě úplně nový rozměr, když jste rodiče. Vy bezdětní každopádně nezoufejte, i pro vás je určený tento článek.

V roce 2020 už Tedík Vánoce trošku víc vnímal a tak jsme chtěli už trošku najet na tradice, které bychom chtěli dodržovat až bude starší. Vždycky se mi líbilo, když nám moje mamka dělala adventní kalendáře, protože byly jiné než ty čokoládové. Dostávaly jsme třeba ponožky nebo čaje. Minulý rok jsem si řekla, že to zkusím ještě trošku jinak a vytvořím aktivní adventní kalendář. Udělala jsem jeden pro nás s Ondrou, Tedík se ještě nijak extra nezapojil, ale tento rok to zase posuneme dál a už budeme mít aktivity společné.

Já vím, že jsem s tím asi fakt už otravná, ale mně přijde, že Vánoce by neměly být jen o dárcích a že celá ta doba před (celý prosinec) by měl být naplněný láskou, očekáváním, radostí a zážitky s rodinou. Vymyslela jsem dva typy kalendáře. Jeden, kde jsou jasně stanovené aktivity pro daný den a druhý, kdy se můžou lidi rozhodnout, kdy co budou plnit, podle toho jak se jim to nejvíc hodí.

Skvělé na tom je, že celá příprava vůbec netrvá dlouho a užijete si celý prosinec plný super věcí. Mám tady pro vás seznam aktivit, které můžete do kalendáře zahrnout. Já jsem kalendář tvořilo pro nás a naše rodiče. Mamka pak okopírovala moji verzi a udělala ji zase pro naše prarodiče. Takže jsme celá rodina jeli trošku aktivnější verzi adventu. Inspiraci jsem hledala na Pinterestu, takže pokud tohle pro vás není dostačující, určitě se podívejte i tam.

To, jak bude kaledář vypadat nechám na vás. Můžete využít třeba větev a obálky, jako jsem to udělala já. Nebo se určitě podívejte na pinterest a zkuste se inspirovat tam. Nějaké mé uložené tipy na kalendáře, aktivity, balení dárků a tak nějak celkově všechno na Vánoce, máte zde: https://cz.pinterest.com/explorewithlucc/v%C3%A1noce/.

Potřebujete 24 aktivit. Přijde mi, ale skvělé si aktivity vymyslet na celý prosinec. Pak nemá člověk pocit, že to Štědrým dnem skončilo a teď najednou neví, co se životem a padá na nás taková trošku depresivní nálada.

Takže, co můžete v prosinci zažít?

  • napsat dopis Ježíškovi
  • koulovačka
  • uvařit něco speciálního (ideálně něco, co jste ještě nikdy nevařili)
  • vyfoťte rodinnou vánoční fotku
  • postavte si pevnost
  • upečte si cukroví
  • Harry Potter maraton
  • večeře při svíčkách
  • fondue den
  • vánoční koupel s bombou do vany
  • zahrajte si šarády (pantomimu) – list věcí, co můžete předvádět, mám uvedený pod tímto seznamem
  • sledujte film podle výběru …
  • sushi den
  • pizza den
  • den společenských her
  • kakao den
  • postavit sněhuláka
  • výroba pečeného čaje, granoly, svíček
  • procházka ve tmě
  • vafle k snídani
  • upéct vánočku
  • dát dohromady vánoční playlist na Spotify
  • ozdobit stromeček
  • balení dárků
  • jít bobovat nebo sáňkovat
  • zabalit dárky
  • pověsit jmelí a dát si pod ním pusu
  • prohlížet a číst si knížky o Vánocích, Adventu
  • vyrobit papírové sněhové vločky
  • poslouchat vánoční písničky
  • upéct sušenky, bábovku nebo nějaký koláč, buchtu
  • vyrobit adventní věnec
  • darovat hračky nebo oblečení
  • ozdobit byt či dům
  • čas na punč nebo horký džus/mošt
  • užít si sváteční den (lití olova, pouštění lodiček)
  • vánoční úklid
  • nákup na cukroví
  • výběr a koupě stromečku
  • příprava vánočního nápoje (chai latté – https://tchiboblog.cz/navod-na-domaci-vyrobu-chai-latte/)
  • Mikuláš
  • zapálit adventní svíčku
  • jít na mši
  • jít navštívit rodinu
  • místo koukání na TV si něco přečtěte
  • od rána do večera si navzájem plňte přání
  • pyžamový den
  • kupte si něco, co vám udělá radost
Náš advent roku 2020

Pokud máte děti, je to určitě ještě lepší, protože máte možnost být trošku víc kreativní. S dovolením použiju seznam Ádi, která ho tvořila pro její děti. Je fakt šílené množství aktivit, které děti ocení a celé předvánoční čekání to udělá takové hezčí.

  • udělat módní přehlídku ve věcech, co dostaly v nadílce
  • zajít nakrmit kačeny
  • vyrobit sněhové vločky a ozdobit jimi okna a skříně
  • protřídit hračky, aby bylo místo na nové
  • pouštění vánočních koled a zpívání
  • podívat se na vánoční film
  • vyrobit vánoční přání a poslat babičkám
  • postavit všechny puzzle
  • upéct perníčky
  • postavit sněhuláka (pokud je z čeho)
  • povídat si o vánočních zvycích a tradicích
  • uklidit si pokoj, aby se Ježíšek cítil dobře
  • jít se podívat na betlém do kostela

Nápadů na to, jak si zpestřit celý prosinec je určitě spousta. Doufám, že se pokusíte udělat váš advent zase o něco speciálnější a nespokojíte se s adventním kalendářem plným sladkostí. Chtějte víc! Určitě ocením vaše tipy na aktivity a doufám, že si předvánoční i vánoční čas všichni užijete!

Skvělé byly taky šifrovací adventní kalendář https://jdeteven.cz/_files/userfiles/adventni_fin.pdf (luštili jsme celá rodina, i teta, babička a děda, naši, no, něco nám fakt nešlo – na to, že je to pro děti) a pak se mi taky líbí tenhle nápad s kouzelnickou adventní hrou: https://barborabecvarova.cz/zaklete-vanoce/. To jednou dětem taky vymyslím. Ono si fakt k tomu stačí sednout a trošku pohledat inspiraci a dáte něco skvělého dohromady. Navíc každý rok to můžete zkusit znovu.

ŠÁRADY:

prskavka, Harry Potter, Sám doma, rozbalování dárků, Narodil se Kristus pán, Anděl Páně, Klaus, vaječný koňak, Grinch krade dárky, dopis Ježíškovi, sněhová bitva, Santa leze komínem, horká čokoláda, dělání andělíčka ve sněhu, sníh, betlém, Tři králové, uhlí, výroba věnce, kapr, vánočka, rampouch, balení dárků, rozsvícení vánočního stromku, sněhová vločka, Mikuláš – čerti – anděl, trdelník, lití olova, kaštany, bruslení na ledu, sáňkování, pyžamový den, Tři oříšky pro Popelku, pusa pod jmelím, stavění sněhuláka

1 FacebookTwitterPinterestEmail
O mně

2020

by Lucc

Rok 2020 byl pro hodně lidí dost těžký. Spousta lidí přišla kvůli coronaviru o své blízké, práci, svobodu, jistotu, vášeň, koníčky, přátelé. Je toho určitě ještě víc. Já tenhle rok ale zpětně vidím jako rok naplněný skvělými událostmi. Procházela jsem zpětně naše fotky a úplně jsem si uvědomila, kolik se toho zase stalo. Tenhle report bude plný fotek, ať si to tady můžu zase za rok připomenout.

Začnu ale klasicky tím, co se mi splnilo z mých předsevzetí, přání z minulého roku:

V příštím roce bych chtěla:

  • prožít krásnou svatbu a odjet na svatební cestu někam, kde jsme ještě nebyli (i s Tedíkem) – SPLNĚNO z půlky
  • zhubnout na svoji váhu před těhotenstvím (chybí mi pět kilo) – SPLNĚNO
  • navštívit Anglii a jít na Anetčino závěrečné vystoupení (Jupí! První výlet s Teddym.) – NESPLNĚNO
  • začít víc číst (přečíst všechny knížky, které mám v knihovně, a ještě jsem je nezačala číst) – SPLNĚNO (i když si nejsem úplně jistá jestli se těch milion fan fikcí o Dracovi počítá)
  • alespoň třikrát týdně cvičit – SPLNĚNO
  • nepomlouvat a nesoudit lidi (to si říkám každý rok, a ne a ne se téhle hrozné vlastnosti zbavit) – spíš NESPLNĚNO
  • jet společně na rodinou letní dovolenou – SPLNĚNO
  • už fakt umět země Asie a druhy stromů – NESPLNĚNO

Takže nějaké představy z minulého roku se vcelku naplnily. Ještěže jsem se víc neodvázala, tenhle rok vážně moc věcí dělat nešlo. Můj report z roku 2019 najdete zde: http://explorewithlucc.com/o_mne/2019/.

Tak na úvod takový menší shrnutí 2020:

V lednu jsme zvládli vítání občanků, Any nám odstátnicovala, začala jsem po porodu cvičit.

V únoru jsme zvládli oslavit Any a moje narozeniny.

A v březnu to začalo. 12. března nouzový stav. To bylo pěkně hustý slyšet v rozhlase to vyhlašování. Trošku to evokovalo válečný stav. Taky jsem ale v březnu začala s ranními ledovými sprchami a měli jsme jet do Anglie, která skrz coronu padla.

V dubnu jsem začala doučovat.

V červnu jsme oslavili taťkovi padesátiny.

V červenci jsme si užili Rakousko, přijela Angie s Callumem a začaly přípravy na svatbu.

V srpnu jsme se s Ondrou vzali a vyrazili na dovolenou s Kožouškama a Liborem. Naše plánovaná dovolená v karavanu v Portugalsku taky padla. Štěpánka se nám taky vdala. Málem ve stejný den.

V září jsme začali sérii Prostřeno a Tedík oslavil rok.

Úplně největší změna a radost je určitě ten náš malý kluk. Teodor přes rok neskutečně vyrostl. Krásná a na druhou stranu docela smutná věc. Skoro celý rok ho nikdo moc neviděl a on si tak rychle rostl. Opravdu si člověk až s dětmi uvědomí, jak šíleně ten život utíká. Najednou se z toho prcka, co se stěží otočil na břicho stal klučík, co už sem tam sám chodí, pořád brebentí a je šíleně roztomilý. 15 měsíců štěstí! Je krásný být mámou a vědět, že se můžu ráno budit k tomuhle úžasnýmu stvoření a můžeme spolu být.

Nevídání se s kamarády je další dost těžká věc roku 2020. Tedík není dost velký na to, aby to vnímal, ale když to šlo tak jsme se sem tam s někým viděli. Hlavně spíš na začátku roku a pak v létě. Jsem mega vděčná za každou procházku, na kterou jsme mohli vyjít, whatsapp hovory nebo nekonečné posílání fotek a zpráv. Vždycky jsem si samozřejmě uvědomovala, jak důležití jsou kamarádi, ale samozřejmě si jich člověk váží ještě o dost víc, když najednou zjistí, že nemůže jen tak sednout do auta a hurá za nimi. Jestli se na něco fakt těším, tak na to až se budeme moct vidět. Zároveň jsem ráda, že jsme alespoň s Áďou udržovaly kontakt a viděly se aspoň s ní a dětmi. I když rozhodně mnohem míň než bychom chtěly.

Na den jsme utekli na chatu a užili si den jen ve třech. A takových dnů bylo v tomhle roce dost hodně. I za to jsem vděčná, protože to bylo skvělý. Já jsem totiž zjistila, že jsem asi trošku introvert a vlastně mi nevadí být doma a moc nevídat lidi. Hlavně trávit čas s Ondrou a Tedíkem je super. Teda Ondra byl asi ze mě po pár dnech dost hotový a těšil se do práce, ale já bych ho nejradši měla doma pořád. Ale nahlas už to neřeknu, trošku podezírám vesmír, že mě vyslyšel a proto byl Ondra doma nemocný.

Přišla jsem o čtyři moudráky. Vtipný, jak matky přežijí porod a veškerou bolest a pak se bojí k zubaři. No, nebudu lhát, bolelo to. A úplně jinak se člověk z toho dostane, když nemá doma malýho raubíře. Mražený hrášek a kukuřice jsou moji best friends.

A takhle nějak vypadal kontakt s rodinou ve většině tohoto roku, když nepočítám prvních pár měsíců. Roušky, respirátory, v podstatě nic moc kontakt. Z pravidelných víkendových návštěv chalupy se stalo mluvení přes okno nebo přes plot, chození dovnitř se v podstatě ukončilo úplně. Mrzí mě, že praprarodiče přichází o tolik zážitků s Tedíkem, ale přednější je pro nás jejich život. Doufám, že to brzy zase bude normální a budeme spolu.

V září jsme začaly se sestřenkama s pořádáním Prostřeno večerů. To byla tak úžasná věc! Chybí nám jeden večer do finále! Doufám, že to brzy dokončíme a začneme další kolo, při kterém se zasmějeme a děti si zase společně vyhrajou. Štěpánko, těšíme se!

Léto a náš rodinný výlet do Rakouska. To se zase zdálo, že bude skvěle. Že je všechno zase ok, věci se vrací do normálu. Zamilovala jsem si trhanec a Tedík si užil první zahraniční dovolenou. To bylo krásný!

Tedík byl poprvé v ZOO. A po dlouhé době jsme se zase viděli s Kožouškama.

Měla jsem nádhernou rozlučku se svobodou, kterou mi uspořádala moje nejmilovanější sestra. Obklopená holkama, co mám ráda (v podstatě takový malý sraz matek).

Měli jsme nádhernou svatbu. Úplně na haluz jsme se vyhnuli opatřením. Měli jsme štěstí. 08/08/2020 – náš velký den! Ještě tak měsíc po svatbě jsem řešila spíš negativní věci, teď už vzpomínám jen na to pozitivní. Svatba v Harry Potter stylu, přesně taková, jakou jsme si přáli, se spoustou přátel a naší rodinou. Naše svatba: http://explorewithlucc.com/lifestyle/harry-potter-svatba/.

Úžasná dovolená na Kokořínsku s našimi nejbližšími kamarády a Ondrovým bráchou.

V září jsme začali s Tedíkem chodit do bazénu a do sauny. To bylo úžasný! Pár měsíců jsem se doma otužovala a ta studená voda po sauně je fakt boží! Tedíka to docela bavilo, ale stihli jsme dvě hodiny a kurz nám zavřeli. Tak snad to opravdu někdy doplaveme.

Začala jsem běhat a miluju to. Absolutně to nechápu, ale je to skvělý. Kdyby mě naše Štěpánka nepopíchla a pak se do toho s náma každé pondělí nepustila teta Evča, asi by to tak easy nebylo. Ale fakt, jak se člověk přinutí párkrát, jde to samo. Hlavně hudba do uší, bez toho bych nedala asi ani kilometr. Nikdy v životě jsem asi neuběhla vcelku víc než dva kilometry, takže fakt, že jsem na pohodičku xkrát zvládla víc než 6 kilometrů, je pro mě mega úspěch.

A když už tady mám tuhle aktivitu, musím přidat, že se mi fakt podařilo shodit 28 kilo, které jsem nabrala během těhotenství a dokonce i něco málo navíc. Taky jsem si každý týden našla čas na cvičení. Tedík dělá střechu vždycky, když vytáhnu podložku na cvičení a umí brutálně dobře vysoký plank. Hlavně si ale sám vyhraje a nechá mě si ráno zacvičit, za což jsem mu moc vděčná.

Vylepšila jsem Tedíkovi pokojíček. Mám vždycky šílenou radost z toho, když doma přestavuju nábytek a vymýšlím různé varianty, co by šly ještě udělat. Taky ten náš pidižvík oslavil roční narozeniny. Uspořádat jsme zvládli pouze jednu oslavu s jednou třetinou rodiny, ale i to se počítá a navíc určitě bude příležitost to dohnat příští rok až bude líp.

Ostříhala jsem se. Hodně jsem se na to těšila. Pořád jsem to stejně měla v culíku nebo v copánku, nesnáším rozpuštěné vlasy, navíc s dítětem je to dost na škodu. Ale teď, jak mám delší dobu ty kratší, tak už samozřejmě zase chci ty dlouhé, protože se aspoň daly nějak normálně učesat. Šílenou radost mám z toho, že byly vlasy použité na paruku pro onkologicky nemocné a nebylo to zbytečné.

Knížka, co mi změnila pohled na svět. A moje oblíbené místo na čtení (teda než na mě vykoukl z trávy had a myslela jsem, že se po a rychle jsem utekla – no, proud Slytherin teda nejsem).

A blížíme se k závěru. Doba adventní. Každý den čtení příběhu a aktivita. Už teď se těším, co zase vymyslím příští rok.

Velký highlight celého roku jsou určitě naše Vánoce. Poprvé jsme je strávili společně i s našima a Anetkou. Bylo to úžasný! Po delší době jsme se konečně viděli, byli jsme spolu doma, hráli hry, jedli dobré jídlo, smáli se, prostě byli. A to mě rozhodně tenhle rok naučil: být. Užívat si moment. Neřešit, co bylo nebo bude, ale užívat si toho, co je, toho, co člověk ještě může v téhle zvláštní době.

Nebudu lhát, za mě byl rok 2020 krásný i smutný. Ale hodně mě naučil. Vážím si rodiny a svých přátel. Ne, že bych si jich předtím nevážila, ale teď rozhodně mnohem mnohem víc a užívám si momenty, kdy můžeme být spolu, i když na sebe přes respirátor skoro nevidíme. Tenhle rok mě naučil, že spousta věcí prostě nejsou samozřejmostí. Budu si teď šíleně moc vážit toho, že můžu cestovat, že si můžu zajít do kavárny nebo restaurace, že si můžu jít zasportovat, že můžeme do bazénu. Tolik věcí, co nám přišli absolutně běžné a ono to teď nejde. Ráda bych taky věřila tomu, že mě tento rok naučil trpělivosti, větší zodpovědnosti a ohleduplnosti vůči ostatním.

Příští rok bych ráda:

  • navštívila Anetku a Calluma v Anglii a jela do Harry Potter studia,
  • jela k moři,
  • navštívila Any, Marka a Marečka,
  • konečně viděla malou Eli,
  • více se vídala s rodinou,
  • cvičila a běhala,
  • trávila čas s Tedíkem smysluplně,
  • uspořádala další kolo Prostřena,
  • jela na nějaký menší výlet jen s Ondrou,
  • konečně bych chtěla dodržovat pitný režim a jíst zdravě,
  • naučit se říkat ne,
  • nedělat věci jenom pro to, že bych měla,
  • neřešit, co si o mých činech myslí ostatní.

A co byste si přáli od roku 2021 vy? Co jste se naučili v roce 2020?

1 FacebookTwitterPinterestEmail
LifestyleTipy

Společenské hry pro dva a více

by Lucc

Nejsme doma úplně příznivci přehnaného koukání na televizi (míněno počítač, protože televizi nemáme). Dřív jsme hodně večerů trávili hraním her. Dneska už bohužel spíš inklinujeme k tomu, že si potřebujeme fakt odpočinout u nějakého filmu. Ale her máme spoustu a když je příležitost a chuť vždycky si rádi nějakou vytáhneme. Takže pokud máte rádi hraní her, pojďte se podívat jaké tipy pro vás mám.

Většina her, co tady mám bude pro dva a více lidí. Snažili jsme se teď kupovat hlavně hry, co můžeme hrát ve dvou, protože se nás většinou o moc víc nesejde. Určitě si myslím, že leckdo ocení společenskou hru i jako dárek třeba na Vánoce nebo k narozeninám.

HRY PRO DVA

SCRABBLE

Hra, kterou máme asi nejraději je Scrabble. Ve hře tvoříme s pomocí písmen různá slova. Hodně se u toho asi budete hádat kvůli tomu jestli to, co jste vytvořili je fakt slovo nebo ne. Občas jsme byli dost zaražení, co ten druhý vymyslí. Každé písmeno má jiný počet bodů a stejně tak i hrací pole má různé další specifikace (jako například třikrát více bodů, atd. ). Vyhraje ten, co má víc bodů v momentě, když už prostě nejste schopni nikam doplnit slova. Někdy je to fakt rychlý, jindy naopak hrajete skoro do posledního písmenka. Verze, co máme my je šíleně stará. Teď jsem našla třeba tuto: https://www.mall.cz/rodinne-hry/mattel-scrabble-cesky?gclid=CjwKCAiA17P9BRB2EiwAMvwNyIkrDoCZL2iqtpAprl-jrJhIqHvnNJ2rXdieOdmFD-obZAeMEnJJSxoCuU0QAvD_BwE.

AZ KVÍZ

Tuhle hru nám dali Adam s Aničkou. Dost dobrá volba, protože tyhle hry máme dost rádi. Vypadá to dost podobně jako ta originální hra v televizi. Snažíte se odpovídat na otázky a dosáhnout toho, abyste se na hracím poli dotkli třech stran.

Otázky jsou těžké i lehké, ale přijde mi, že vždycky se dalo nějak tipnout. Já jsem na tyhle vědomostní hry docela freak, takže jsem vlastně vždycky nadšená, že něco nevím a můžu se naučit něco nového. No, u téhle hry jsem se toho naučila fakt hodně. Tuhle hru najdete za slušnou cenu třeba tady: https://www.hrackyhopik.cz/dino-spolecenska-hra-az-kviz?utm_source=Heureka.cz&utm_medium=Aktivita-zakaznika&utm_campaign=heureka.

EGO

Tuhle hru jsem koupila minulý rok k Vánocům, protože jsem opět chtěla nějakou hru, na kterou si vystačíme jenom my dva. Je to v podstatě hra o vsázení se o tom, jak moc dobře se znáte. Je to ověřené i při hraní s více lidmi a je to takový super způsob, jak víc poznat ostatní.

Je tam spousta kartiček s otázkami. Ke každé otázce jsou tři odpovědi a vy si musíte jednu vybrat (tu, která na vás nejvíc sedí). A ostatní pak sází na to, co jste dali. S Ondrou jsme to pak třeba ještě trošku víc rozebírali a dostali se tak třeba k tématům, o kterých normálně nemluvíme. Koupíte zde: https://www.levne-knizky.cz/ego/.

HRY PRO SKUPINY

DOSTIHY A SÁZKY

Báječná hra pro dva až čtyři lidi. Může hrát i víc, ale to mně přijde už moc. Celá hra spočívá v tom, že se snažíte kupovat koně, získat všechny ve stejné barvě, abyste si mohli koupit dostih, a ostatní vám platí, když stoupnou na vaše políčko.

Dopředu říkám, že je to občas nekonečné a nebo naopak dost rychle přijdete o všechny peníze a jste ze hry venku. Určitě to ale stojí za to a my tuhle hru fakt milujeme! Najdete třeba tady: https://www.nejbaby.cz/p/dostihy-a-sazky-nove/.

MONOPOLY

V podstatě úplně to stejné jako Dostihy, akorát nehrajete s koňmi, ale s nemovitostmi. Zase existuje nespočet verzí. My máme Pražskou verzi od Ondrovýho bráchy, ale kamarádka má třeba Přátelé, dokonce je i Harry Potter verze.

Strávíte u toho spoustu času, možná se budete celou dobu jenom dohadovat, ale je to zábava. Najdete zase tady: https://www.hrackyhopik.cz/hasbro-monopoly-standart-cz-nove?utm_source=Heureka.cz&utm_medium=Aktivita-zakaznika&utm_campaign=heureka.

ACTIVITY

Asi neznám nikoho, kdo tuhle skvělou společenskou hru nezná. Ale tak pro jistotu: rozdělíte se do týmů a snažíte se hádat slova prostřednictvím mluvení, malování nebo pantomimy. Kdo je nejdřív v cíli, vyhrál. Myslím, že jsem se asi nikdy nepobavila víc než právě u této hry. Hezky se ukáže, jak nám vyjadřování beze slov dělá problémy. Mnohdy dokonce i při použití slov vlastně nejsme schopni dostatečně dobře vyjádřit, co chceme. Doporučujeme všema deseti. Seženete třeba tady: https://www.dobre-knihy.cz/activity-original-2-122700.html. Existuje i Junior verze vyloženě pro děti.

KRYCÍ JMÉNA

Hra, kterou jsme asi ještě nebyli úplně schopní pochopit. Všichni si jí šíleně chválí, ale nás zatím tak moc nezaujala. Každopádně jí dáváme pořád šanci a asi dost záleží na tom, v jakém jste zrovinka rozpoložení. Hra spočívá v tom, že se na stůl rozloží 25 karet s různými slovy. Můžete si to zkusit na obrázku pod tímto textem. Zvolíte si týmy a kapitány těchto týmů. Kapitáni dostanou mapku a rozdělí se, kdo má červená a kdo modrá pole. Pak už stačí jen za pomoci vždy jednoho slova a čísla popsat slova, která vám patří.

Zní to dost složitě, že? Představte si, že tam je třeba prase, rys, kůň a máte štěstí, že jiná zvířata tam nejsou a patří všechna tři vám. Tak můžete říct zvířata a 3. Váš tým pak bude vědět, že hledá v hracím poli tři zvířata. Teď se schválně podívejte na obrázek, koukněte na mapu a zkuste si, jak by vám to šlo. Na fotce moc nejde vidět PRASE. Případně tady odkaz: https://www.mrakyhracek.cz/mindok-kryci-jmena-p65345?hparam=h.

HRY NA CESTY

Samozřejmě všechny následující hry si můžete zahrát i doma. Přišlo mi docela fajn tady zdůraznit, že jsou dost skladný a můžete si je vzít kamkoliv s sebou. Nemusíte tak volnou chvíli třeba trávit u počítače, mobilu nebo tabletů.

DOBBLE

Minulé Vánoce jsme dostali od Anetky a Calluma Harry Potter Dobble. Je to hra vesměs spíš pro děti, ale nás to děsně baví. Ve hře najdete spoustu kartiček s obrázky z Harryho Pottera (nebojte, jsou i jiné verze). Na každé z karet je alespoň jeden symbol, který se shoduje s těmi ostatními. Her, které můžete hrát je vícero, ale jedna z nich třeba spočívá v tom, že dáte jednu z karet na stůl, zbytek kartiček rozdělíte a dáte do ruky hráčům tak, aby je neviděli. Když se začne hrát, otočíte kartu a ten, co nejdříve vidí nějaký společný symbol s tou kartičkou, co už leží na stole, může ji tam položit. A takhle hrajete dokud všichni až na posledního člověka nepřijdete o všechny karty.

Je boží to hrát hlavně s lidma, co neznají Harryho Pottera. Moje mamka používala super pojmy (velkej vousatej dědek – Hagrid, zrzoun – Ron, blonďák – Draco a další). Teď už si to přesně nevybavím všechno, ale těším se až si to zahrajeme znovu, protože to bylo fakt skvělý. Tahle hra má šíleně moc variant. Dobble seženete tady a mají tam šílený výběr: https://www.knihydobrovsky.cz/hra/dobble-670227.

ČLOVĚČE, NEZLOB SE

Tuhle hru asi známe všichni. Málokdo ale ví, že jsou i magnetické verze, které jsou skvělé na cesty autem nebo vlakem. Úžasné je, že existuje spousta variant – šachy, hadi a žebříky, tangram, šibenice nebo logik. Různé tipy najdete tady: https://www.luxor.cz/product/albi-magneticti-hadi-a-zebriky-zbo000026674?gclid=CjwKCAiA17P9BRB2EiwAMvwNyJt-59HSeYS8DsqwpxjvRSIM-VnePUlRVYrPCt4re8P6jPzVNkXfKxoCOm0QAvD_BwE.

LODĚ

Lodě jsme zkoušeli při cestě vlakem předminulé léto a dost se osvědčily. Je tam asi tak milion malých kousků, takže se musíte snažit je nepoztrácet, ale určitě se zabavíte a můžete to hrát hodiny.

KARTY

Jako malá jsem hrála na chalupě s babičkou, dědou a sestřenkama karty pořád. Střídali jsme žolíky, prší i válku. Nejvíc asi mám ráda žolíky. Ideální hra na cesty nebo na pláž. My jsme je u moře s našima hráli pořád.

1 FacebookTwitterPinterestEmail
LifestyleTipy

Jak naplánovat svatbu / Harry Potter svatba

by Lucc

Asi jako každá holka jsem si už jako malá představovala, jak bude vypadat moje svatba. Dokonce jsem měla i takový menší svatební sešit, kam jsem si psala, jakou svatbu bych chtěla a kdo by měl ideálně stát po mém boku. Dost se měnila moje představa o mém nastávajícím. Našla jsem i pár jmen. No, pár jich zrovna nebylo. S Ondřejem jsem se nesekla, jen to příjmení teda moc nesedí.

Když jsme s Ondrou začali chodit v roce 2013, jasně jsem se vyjádřila ve smyslu, že nebudu chodit s někým, kdo nečetl Harryho Pottera. No a teď zná Harryho líp než já. A vzhledem k tomu, že s Ondrou oba milujeme Harryho Pottera, bylo docela jasný, že i svatba bude v tomhle stylu. Samozřejmě jsme to nechtěli nějak extra přehnat, ale chtěli jsme, aby to bylo tak, jak to chceme my.

Dali jsme hlavy dohromady, vymysleli pár věcí, které bychom tam chtěli a další inspiraci ladili přes Pinterest. Naši inspiraci máte tady: https://cz.pinterest.com/explorewithlucc/harry-potter-svatba/.

A co vás v tomhle článku přesně čeká?

Budu se věnovat těmto okruhům: datum, místo, oddávající, foto, video, koordinátor, svatební oznámení, oblečení, make-up, vlasy, jídlo, květiny, výzdoba, dárky pro hosty, první tanec, hudba, tradice, zábava, hry, svatební noviny, rozpočet, rady a tipy od zkušených a svatební video.

Celé plánování začalo výběrem svatebního diáře. Teď zpětně si myslím, že to není úplně podstatná věc a jste schopní si všechny tyhle body dát dohromady samy. Já jsem si vybrala diář od Svatební diář – Plánování svatby od A do Z (Martin Pátek – Smart Factory Group).

V tomto článku najdete takový menší návod na to, co všechno svatba obnáší, nějakou představu o složení budgetu a taky popis toho, jak vypadala ta naše vysněná Harry Potter svatba.

DATUM, MÍSTO, ODDÁVAJÍCÍ

Úplně nejzásadnější věci hned na začátek jsou: datum, místo a oddávající. Tohle jsou nejdůležitější věci, protože čím dřív je začnete řešit, tím dřív si je zabookujete a vyhnete se tomu, že třeba někdo na vás nebude mít v daném termínu čas.

– datum –

Pro někoho datum svatby není nijak podstatné, takže se v podstatě můžete podřídit tomu, co je k dispozici. Ale někdo, jako třeba my, to řeší. Já jsem byla jasně přesvědčená o tom, že nechci liché číslo. Takže úplně první možnost pro nás byl 20. červen. Jenže pak jsme zjistili, že nemůže fotografka, ani videomaker. Nakonec nám úplně haluzově na místě svatby pán nabídl datum 08. 08. 2020. Otázkou je jestli bychom vůbec byli schopní v červnu udělat tak velkou svatbu. Teď si zpětně nevybavuji jestli bylo možné mít 120 lidí nebo jestli nebyly nějaké jiné restrikce.

POZOR! Když si vymyslíte nějaké takové hezké datum, je úplně jasné, že takových lidí se stejným nápadem, bude asi ještě milion, takže opět: čím dřív všechno zamluvíte, tím líp. V podstatě v okamžiku, kdy se zasnoubíte, měli byste už řešit minimálně datum a jestli vás bude mít, kdo oddat.

– místo –

V okamžiku, kdy dáte dohromady data, která by se vám líbila (fakt doporučuji mít jich v záloze víc a neupínat se jenom k jednomu), je načase obvolávat a navštěvovat místa obřadu. Někdo chce zámek, někdo preferuje zahrady a někdo má rád stodoly.

My jsme dali na doporučení a hrozně jsme chtěli Balonový hotel v Radešíně. V realitě bylo ale místo absolutně nevyhovující naší představě, a hlavně jsme nějaké místnosti ani neviděli., protože zrovna neměli klíč, a to přitom věděli, že přijedeme. V podstatě jsme neviděli nic víc než vidíte na internetu, takže to byla taková zbytečná schůzka. Každopádně jsme se utvrdili v tom, že tohle místo není pro nás a museli jsme hledat dál.

Nakonec jsme díky pár lidem okolo, kteří se tam brali, narazili na Chalupu Na Kolářce u Herálce. U Herálce pod Žákovou horou. Těch Herálců je na Vysočině totiž víc, tak pozor na to. Chalupa je absolutně boží! Je tam obrovský dům, kde můžete ubytovat svoje hosty. Vejde se jich tam tak dvacet. Ale kdybyste asi hodně chtěli, poskládalo by se jich na zem určitě víc.

Venku je pak obrovské nádvoří a hned naproti obytné části je stodola. Je nově zrekonstruovaná a je opravdu nádherná. Dovnitř se vejde zhruba 80-100 hostů. Nás tam bylo 70 na oběd a bylo tam docela těsno, tak si nedovedu moc představit, že by jich tam bylo ještě víc. Ale pan majitel říkal, že se tam opravdu takový počet sedících hostů vejde.

Nově jsou na pozemku i záchody a zázemí pro catering. Pokud prší, není tohle místo moc ideální pro větší počet hostů, protože se všichni nevejdou dovnitř a tráva se mění v bláto velmi rychle.

Pronájem stojí 30 000,- Kč za tři dny. Tedy alespoň stál, když jsme to řešili my. V pátek si všechno v klidu můžete nachystat, v sobotu proběhne svatba a v neděli můžete zase v klidu sklízet. Nebo si můžete rovnou udělat třídenní svatbu, což mi teď zpětně vlastně přijde škoda, že jsme neudělali.

https://www.e-chalupy.cz/vysocina/ubytovani-heralec-chalupa-na-kolarce-pronajem-3531.php

– oddávající –

Když řešíte místo a termín, je docela dobrý ověřit si, že v danou dobu má čas i oddávající. Ve větších městech můžete mít smůlu, protože se lidí bere hodně, ale v menších vesnicích se to docela dá. I tak jsme ale na obecní úřad v Herálci volali v podstatě tři čtvrtě roku dopředu, abychom měli jistotu.

VIDEO, FOTO

Pro někoho jsou tyhle dvě věci opět absolutně nepodstatné. Já si zase nedovedu představit, že bychom takovou památku neměli. Ze všech dovolených nebo akcí dělám videa a vyvoláváme často fotky. Takže za nás bylo jasné, že určitě budeme chtít památku i na naši svatbu.

Musím říct, že jsme rozhodně neudělali chybu a vybrali si profíky v jejich oboru.

Video pro nás dělal úžasný Ráďa Wimmer: https://rawer-studio.cz/ a fotky nám fotila skvělá Anetka Ročková: https://www.fotoar.cz/.

Jejich služby nejsou nejlevnější, což je asi důvod, proč hodně lidí sáhne raději po amatérech nebo kamarádech. Jenže musíte vzít v potaz, že tam s vámi jsou celý den. Fotografové můžou nafotit třeba přes tisíc fotek, pak musí všechny fotky projít, rozhodnout se, jestli jsou povedené nebo ne, jak je upraví. Může u práce na fotkách strávit klidně 40-50 hodin.

A to ještě nemluvíme o tom, kolik stojí veškeré vybavení, které fotografové potřebují: počítač, minimálně dva foťáky, několik objektivů, různé programy na úpravu, cloudy na ukládání, amortizace auta, pojištění techniky, odvody státu. To stejné se samozřejmě vztahuje i na kameramany.

Kameraman zase má za celý den tři hodiny záběrů. Musí pak doma celou metráž projít, zase si poslechnout projevy, promyslet, co kam dát, jakou písničkou to provázat, jakou část proslovů do videa vložit a co už tam být nemusí. U videa může sedět třeba 30-40 hodin, a to není málo.

A my samozřejmě bereme ohled i na to, že práce není středobodem vesmíru a i tito lidé mají své rodiny nebo třeba i jinou práci. Na fotky i video jsme čekali tři měsíce, což byla předem domluvená lhůta, a oba s Ondrou si stojíme za tím, že to čekání stálo 100% za to a rozhodně i za ty peníze!

POZOR! Z naší zkušenosti můžu říct, že videomakeři a fotografové jsou většinou zabraní rok dopředu, ne-li déle. Zvlášť teď, když hodně lidí přesouvá svatby z roku 2020 na ten nadcházející. Takže to bych zařizovala úplně nejdřív potom, co se shodnete na datu. Místo už pak můžete s nimi doladit kdykoliv. Většinou se s místem seznamují až v den obřadu.

Určitě bych si dala s fotografem či videomakerem schůzku předtím, než si je vyberete, protože pak můžete zjistit, že si třeba lidsky úplně nesednete.  A je myslím důležité, aby tam s vámi byli lidi, co vám jsou blízcí, rozumíte si, prostě se v jejich společnosti cítíte dobře. Určitě bych po někom nesáhla jenom kvůli tomu, že vypadá jako kvalitní fotograf, jeho fotky stojí za to, ale pak mi vlastně bude nepříjemné s ním zůstat v jedné místnosti sama.

KOORDINÁTOR

Velmi důležitou osobou, která vám může celý den a vlastně i celý proces zpříjemnit, je koordinátor. Pokud si vyberete spolehlivou osobu, můžete celý den prožít v klidu a nemusíte se stresovat, že se něco stane a vy to musíte řešit. Je opravdu důležité si vybrat někoho, kdo bude na 100 % fungovat podle toho, co chcete, jinak budete ve stresu raz dva.

Takže opět se raději s tím člověkem potkat a zjistit, jestli si sednete. Koordinátor by měl pomoci s přípravou, může pomoct s tvorbou dekorací, vymýšlením her a pak ve svatební den by měl být schopen ukočírovat všechny lidi, být schopný a ochotný s čímkoliv pomoci.

Měl by vás upozornit na to, co se může stát, můžete spolu ladit, co chcete, aby na svatbě bylo nebo nebylo. V mých očích je to prostě postava, která místo vás všechno řídí, abyste vy nemuseli a mohli si užít váš den. Hlavně je koordinátor dobrý i v tom, že nejenom z vás, ale i z vašich blízkých sejme povinnost něco dělat. Měl by se postarat o to, aby bylo dost jídla, pití, odpovídat na dotazy, znát všechny podrobnosti, které se týkají her nebo třeba placení hudebníkům nebo oddávajícím.

SVATEBNÍ OZNÁMENÍ

Svatební oznámení jsme taky chtěli v Harry Potter stylu. A já vždycky toužila po tom, že si uděláme oznámení jako dopis z Bradavic. Takže tak se taky stalo. Udělali jsme dvě verze, jednu pro hosty, co přijedou na oběd a zůstanou celý den a druhou pro hosty, co přijedou až po obědě na obřad. Myslím, že se text dost povedl, i když jsme si pak zpětně říkali, že něco vyznělo trošku jinak než jsme to mysleli.

Prvně jsme taky plánovali všechna oznámení opálit, ale to prostě nebylo proveditelné. Oba jsme se u toho málem udusili, takže jsme byli rádi, že jsme opálili pár pozvánek pro rodinu a pak už jsme je dávali s normálními okraji. Koupila jsem speciální bradavickou pečeť, takže jsme jí pak použili na uzavření obálek. No a pak už jen soví pošta a oznámení byla u našich hostů. Jak jsme oznámení dávali do obálek se můžete podívat na videu tady: https://www.tiktok.com/@explorewithlucc/video/6892716459596729602?lang=cs.

OBLEČENÍ, MAKE-UP, VLASY

– šaty –

Někdo preferuje půjčené šaty, někdo chce šaty ušít. Co se cen týče, určitě můžete najít extra drahé šaty ve svatebním salonu a stejně tak vám je někdo může pěkně za draho ušít. Nebo můžete najít někoho, kdo vám nějakou vaši představu za slušné peníze ušije a do salonu vůbec nemusíte. Inspiraci můžete najít na Instagramu nebo Pinterestu.

Já jsem věděla hned jaké šaty bych chtěla. Nakonec se moje představa dost lišila od reality, ale to hlavně proto, že na těch mých vysněných bylo spoustu detailů, které se k mé postavě úplně nehodily a bylo tak lepší je tam nedávat vůbec.

Určitě bych šaty také řešila zavčasu. Minimálně aspoň mít nějakou představu a zajít za švadlenou, která to dá na papír. Nebo případně zajít do nějakého salonu a vyloženě si zkusit, co vám sedí. Třeba vás nakonec ty šaty okouzlí natolik, že si je rovnou půjčíte a nebudete řešit žádnou jinou alternativu. Nebo si zkusíte nějaký střih a budete vědět s čím pak jít za švadlenou.

Já jsem představu měla, o švadleně jsem měla taky jasno v podstatě hned, protože šila šaty mé tetě i sestře. Vřele doporučuji Ditu Horkou: https://www.firmy.cz/detail/12833705-dita-horka-krejcovstvi-zdar-nad-sazavou-1.html.

Také záleží na vás jestli chcete být celý den v jedněch šatech nebo jich přes den nosit více. My jsme měli prvně oběd, takže jsem měla bílé krátké šaty a kouzelnický hábit. Pak jsem se převlékala do svatebních šatů a na večerní paření jsem se zase převlékla do těch krátkých, které byly na tancování o dost pohodlnější.

– vlasy a make-up –

Já mám celkově v životě dost štěstí. O make-up se mi postarala sestra a na vlasy se vrhla mamka. Prvně byla představa taková, že mi je před obřadem ostřihá nakrátko, ale od toho se nakonec ustoupilo a museli jsme vyloženě fakt za pět dvanáct řešit, co teda budeme dělat. Nakonec se jí podařilo vykouzlit docela povedený účes a já jsem mega vděčná, že je obě mám.

Určitě doporučuji zajít si na zkoušku k vybrané vizážistce a kadeřnici. Inspiraci zase můžete hledat třeba na Pinterestu.

– oblek –

Firem, které šijí obleky je neskutečně moc. Doporučuji projít si pár obchodů a zase si vybrat, co se vám nejvíc líbí. Hlavně je taky super si dopředu promyslet, kolik chcete do obleku vložit peněz. Je to narozdíl od svatebních šatů rozhodně investice na delší dobu a asi se vyplatí koupit si nějaký lepší, ať vydrží. Ondra měl oblek vyřešený, protože si ho kupoval na svatbu bratrance, takže ta investice do něj nestála náš svatební rozpočet nic.

Všichni tři jsme měli na oběd hábity a pak se převlékali do formálního. Tedík měl taky oblek a vypadal v něm božsky. Objednávala jsem ho z AliExpressu a pak jsme ho nechávali upravit na míru, protože jsem si myslela. jak šíleně bude ještě růst a ono ne. Chudák v něm úplně plaval, ale po úpravě byl opravdu pořádný gentleman. Jen v něm v těch třiceti stupních vydržel jen na obřad.

– motýlci –

Vzhledem k tomu, že jsme chtěli všechno mít alespoň trošku Harry Potterovský, věděli jsme, že si rozhodně vezmeme hábity. Jenže na obřad nám to přišlo pak až moc uhozený, tak jsme se rozhodli, že si necháme udělat Harry Potter motýlky. Naštěstí známe ty nejúžasnější kluky z Lilugentlemen, kteří nám vytvořili neskutečně boží design a ušili perfektní motýlky na míru nejenom pro dospělé, ale i pro děti.

Dospělí mají vzadu normálně sponu a děti provázek, takže to vůbec neškrtí a i se to lehce zavazuje. My jsme z nich absolutně odvaření. Takže pokud máte zájem o nějaké motýlky určitě se klukům ozvěte. /http://www.lilugentlemen.cz/

JÍDLO

– sladký bar –

Další z věcí, která se může zdát hrozně zbytečná, ale pak jste tak šíleně rádi, že jste se pro to rozhodli. Náš sladký bar pro nás dělala naše kamarádka Klárka z Cuklárny. http://instagram.com/cuklarna/?hl=cs Měli jsme od ní makronky na Gender reveal party a všichni z toho byli odvaření, takže jsme se samozřejmě na ní obrátili i kvůli přípravě sladkých dortíků na svatbu.

Bohužel jsem stihla ochutnat jenom svatební dort, ale všichni to moc chválili a hlavně to vypadalo úplně báječně. Klárka všechno nádherně nachystala a po všem bylo ani ne do dvou hodin.

Pro 120 lidí jsme vzali:

  • 60 cupcakes,
  • 50 tartaletek,
  • 20 panna cott,
  • 20 cheesecaků,
  • 50 makronek,
  • svatební dort.

– oběd –

Jídlo na oběd a na raut pro nás chystali neskuteční kuchaři pod taktovkou Michala Novotného. Opět jsem nic neochutnala, protože prostě nebyl prostor, ale všichni si jídlo chválili. Teď mě dost mrzí, že jsme víc nemysleli na fotky, protože nemáme vyfocené ani jedno jídlo, co bylo servírované. Takže rada pro vás, určitě foťte nebo o to požádejte fotografa a taky OCHUTNEJTE, když už jste si za to zaplatili! Kvůli mě se dělali speciální halloumi burgery a já jsem samozřejmě neměla ani jeden.

My jsme na tradicích zrovna nelpěli, takže se žádná šunka s křenem nebo svíčková nekonala. Já, Anetka ani Callum nejí maso, takže jsme schválně chtěli udělat jedno vegetariánské a jedno masové jídlo.

Vybrali jsme:

  • batátový krém + Waldorf salát s jablky, quinoou, kozím sýrem a vlašskými ořechy,
  • vývar s játrovými knedlíčky + pomalu pečený flank se šťouchanými bramborami a kořenovou zeleninou.

V rámci rautu se pak odpoledne podávalo:

  • kuřecí a vepřové řízky,
  • losos na grilu,
  • hovězí burger,
  • halloumi burger,
  • hovězí ragú,
  • tatarák,
  • panenka na grilu,
  • grilovaný hermelín,
  • saláty: šopák, coleslaw, kuskusový, bramborový.

Maso jsme měli od strejdy Pepíka, který vlastní biofarmu Sasov. Brali jsme od nich: 23 kilo hovězího, 18 kilo vepřového a 6 kilo kuřecího. Pokud máte zájem o maso z bio chovu a chcete mít fakt jistotu, že to stojí za to, tohle je určitě dobrá volba! /https://biofarma.cz/ A ještě jednou Pepíkovi a jeho rodině děkujeme!

KVĚTINY, VÝZDOBA

– květiny –

Výběr svatební kytice taky není úplně easy, jsem zjistila. Moje představa byla mít nějakou kytici z jehličí, ale to nakonec vypadalo úplně šíleně, takže jsem se rozhodla jinak a upřímně nelituji. Bohužel jsem si jí moc neužila, takže doporučuji se jí držet zuby nehty celý den, ať si jí užijete víc. Až na tuhle jedinou fotku nemám vůbec žádnou zblízka.

Kytky nám připravovala neskutečně talentovaná Peťa Trojanová. Pokud byste chtěli kontakt, dejte vědět. Pro ženicha a svědka připravila korsáž, pak jsme brali kytky mamce a tchýni. Všechny si byly podobné a byly laděny do zeleno-červené aka Zmijozel vs Nebelvír.

Předloha, do které jsem se zamilovala

– výzdoba –

Ještěže máme doma šíleně moc věcí v Harry Potter tématice a nemuseli jsme toho tak moc kupovat nebo shánět. Chtěli jsme to kouzelnické, ale zase ne nějak přehnaně.

Hlavní stodola měla vypadat jako Velká síň. Do vznášejících svíček jsme se nepouštěli, ale myslím, že světýlka nakonec tenhle detail docela hezky suplovaly. Využili jsme rámečky, které máme v obýváku. Takže celý prostor byl vyplněn obrázky Bradavic nebo různých bradavických kolejí. Také jsme vzali z domu knížky a jelikož máme tři druhy (staré, nové a ilustrované vydání) dalo se to taky skvěle využít jako dekorace. Pak taky hrnky nebo plyšová Hedvika.

Na Aliexpressu jsem pak našla takové obrovské prapory, které jsme prostě museli mít. Určitě se ještě využijí na nějakou Potter párty. Půjčím, pokud byste měli zájem.

Ubrus jsme udělali z prvního dílu Harryho Pottera. Vytiskli jsme ho dvakrát v pdfku a pak lepili na A3 k sobě, aby to společně udělalo takový knižní ubrus. Nahoru jsem pak chtěla ladit věci do zeleno-zlata, takže jsme využili zásobu buxusu ze zahrady a různé skleničky, co jsme na chalupě posbírali. Nebýt všech, co nám v pátek před svatbou pomáhali, tak to nedáme. Nakonec byl výsledek ještě lepší než jsem si vůbec dovedla představit. Svíčky jsme kupovali z IKEA a doporučuji brát ty sety s různými velikostmi, přišlo mi, že to vypadá super. Docela užitečný se ukázali i pětilitrové sklenice.

Nebýt mého taťky, tak by hromada věcí vůbec nebyla proveditelná. Taťka je ten nejšikovnější truhlář pod sluncem a vyrobil nám naši Relikvii smrti. Takže jsme na obřad měli třímetrovou dřevěnou relikvii a pak ji využili i jako takový fotokoutek. Ten obrovský věnec před tím je vyrobený z hula-hop obruče, na kterou jsem dala proutí a pak jsme to ještě celé obvázali buxusem a nalepili umělé květiny. Stejně tak jsem vyráběla i malé relikvie smrti, které jsme pak různě rozestavěli po celé stodole.

  • PŘED
  • PŘED
  • PO

Sedmý díl knížky Harryho jsme obětovali jako takovou krabičku na prstýnky, takže jsme ty vyřezané obdélníky pak použili jako výzdobu a vystřihali do nic srdíčka a ty srdíčka pak využili taky. Snažili jsme se fakt všechno na maximum využít, aby se zbytečně nekupovaly nebo nevyhazovaly věci.

  • PŘED
  • PO

Všem hostům jsme vyráběli hůlky. Použili jsme na to čínské hůlky, ty jsme oblepili tavicí pistolí a pak jsme přestříkali akrylátovou barvou. Jako než jsme našli něco, co nám na tom bude držet … to byl fakt porod. Nakonec se to vcelku povedlo a minimálně na ten jeden den to posloužilo.

Také jsem pro všechny dělala lístek do Bradavického expresu, což měl každý pak na stole při obědě a sloužilo to jako jmenovka.

Určitě doporučuji projít svatební bazary třeba na Facebooku a poptat se po věcech, co by se vám hodily. Je toho tam spousta, za míň peněz a hlavně se to zase znovu využije a nekupujete něco nového.

  • PŘED
  • PŘED
  • PO

DÁRKY pro hosty

Hodně dlouho jsme přemýšleli nad tím, jestli něco pro hosty chystat. Věděli jsme, že je to vhodné, ale nevěděli jsme úplně, co bychom vlastně chtěli. Nakonec jsme týden před svatbou vymysleli, že uděláme rybízovou šťávu. Takže jsme sbírali celé dny rybíz, pak dělali do noci šťávy, no byla to zábava. A nakonec jsme je dali tak na blbé místo, že si je téměř nikdo neodnesl a asi čtyřicet nám jich zbylo. Takže naše Nápoje lásky jsme pak ráno ještě po x kusech všem rozdávali.

Dost se mi líbil nápad s rozdáváním kytek v malých květináčích nebo třeba koláčky a k tomu nějaké pití. Užitečné tipy najdete třeba tady: https://www.svatbona.cz/darky-pro-svatebni-hosty/.

EDIT: Na svatbu mé kamarádky Any jsme nechali dělat svatební víno s etiketou. Byli jsme hodně spokojení s touto firmou: https://www.expressprint.cz/etikety-na-vino. Došlo to snad už do druhého dne a mají super ceny.

Další skvělý tip na dárek pro hosty mi přišly malé sukulenty v květináči. Ale většinou se dává nějaký po domácku vyrobený alkohol, šťávy nebo vína.

PRVNÍ TANEC a HUDEBNÍ DOPROVOD

– první tanec –

První tanec byl jediný moment, ze kterého jsme měli s Ondrou strach. Obřad absolutně bez problémů, klídeček. A pak měl přijít tanec a my jsme oba byli úplně vystresovaní. Nacvičili jsme totiž úžasnou sestavu s Jindrou Doležalem na písničku Harry’s Waltz (waltz z bálu ve 4. díle HP). Samozřejmě se s dítětem dost blbě zkouší, takže jsme se snažili po nocích, ale ne vždy nám to vyšlo. Takže jsme ještě před obřadem nervózně zkoušeli v pokoji pod taktovkou Jindry.

Nakonec jsme to zvládli! Hlavně teda díky trpělivému Ondrovi a neskutečně šikovnému Jindrovi, který celý tanec vymyslel. Určitě ho doporučujeme! Když naučil tančit nás, tak už to zvládnete všichni.

– hudba –

Co se hudby týče, věděli jsme hned, že chceme živou hudbu při obřadu a na první tanec. Nakonec pro nás hrála skvělá Miriam Miškovská na housle s kamarádkou, která hrála na klávesy. Společně nám hrály sedm písniček z Harryho Pottera. Povedlo se jim to neskutečně! Jsem z toho teď úplně naměkko, protože se naučili něco, co by vlastně normálně nehrály a bylo to fakt úžasný! Takže opět holky moc doporučujeme a pokud budete chtít kontakt, určitě ráda předám.

– DJ nebo živá hudba –

O kapele jsme vůbec neuvažovali. Zaprvé je to drahá položka v budgetu a za druhé jedna kapela vám nezahraje všechno, co byste chtěli. Takže jsme s Ondrou dali dohromady playlisty na Spotify. Jeden na rychlejší párty songy, jeden na pomalejší (ten jsme nechali hrát v mezidobí) a pak jeden vyloženě s Harry Potter soundtrackem, který jsme pouštěli během oběda. Za mě musím říct, že se mi tenhle koncept dost líbil.

Na svatbách se nám hrozně nelíbilo, když párty songy přerušily nějaké ploužáky. Protože člověk paří paří a pak najednou pomalý písničky a lidi si jdou sednout a je po párty, a to nechceš. Takže jsme jeli pořád rychlé písničky a to se mi teda mega líbilo. Kdybych mohla, tak tam na parketu tančím ještě teď (no jo, to jsou ty matky na mateřský no, do klubu se ještě dlouho nepodívám).

Dejte si pozor na to, aby bylo dobré připojení a měli jste pro jistotu stažené playlisty i offline.

A málem bych zapomněla na úžasné DJs Pepu Košťála a Štěpána Krabce, kteří k ránu opět rozjeli naší párty. I jim patří velké díky!

TRADICE

Mezi ty hlavní svatební tradice určitě patří:

  • rozbíjení talíře a následné zametání,
  • společné jezení polévky,
  • jídlo (svíčková, šunka plněná křenem),
  • tanec s nevěstou a ženichem,
  • výslužky (rozvážení cukroví všem hostům, buď před svatbou s oznámením nebo po svatbě),
  • hod svatební kyticí.

My jsme se rozhodli, že tradiční svatbu mít nechceme. Takže jsme vesměs všechny tradice opomněli. Výslužky jsme dělat nechtěli, ale nakonec jsme je alespoň pro nejbližší rodinu přece jenom udělali. Cukroví pro nás pekla šikovná paní Slámová. Objednali jsme toho víc a využili to pak i jako doplněk ke sweet baru od Klárky.

Hod svatební kyticí jsme taky předělali. Místo hodu si všechny nezasnoubené, svobodné ženy vzaly stužky a uvázaly je na svatební kytici. Já jsem pak se zavřenýma očima střihala jednu stuhu po stuze a ta poslední kytici získala. Opět docela haluz, že jí “vyhrála” moje kamarádka Kiké, která čekala malou Elišku a její Michal se ještě nestihl vyslovit.

Věděli jsme, že taky neunikneme tanci s nevěstou a ženichem. Jestli je něco, co mi fakt není příjemné, tak když jsem středem pozornosti. A to hlavně při tanci. Vždycky jsem se na každé svatbě děsila toho, až budu muset sama tancovat první tanec a pak tancovat se všemi. A to kolo lidí okolo a všichni na vás koukají a vy čekáte, kdo si pro vás přijde. No, abychom se vyhnuli těmto stresům, udělali jsme volenku nevěsty a ženicha, takže jsme si každý šel postupně pro ženské a mužské členy našich rodin. Vnitřně jsme doufali, že jsme na nikoho nezapomněli. Myslím, že to takhle bylo skvělé. Že nikdo netušil, co přijde dál, pro koho půjdeme a netančilo se moc dlouho na to, aby se lidi začali nudit.

ZÁBAVA

My jsme blázni do her, takže jsme si to nemohli odpustit ani na svatbě. Jako málokdy máte příležitost někoho takhle poňouknout k tomu, aby dělal, co chcete. Vymyslela jsem celosvatební hru, kterou jsme celou vložili do našich svatebních novin.

– svatební noviny –

Svatební noviny se mi na svatbách dost líbily vždycky, takže jsem je chtěla taky. Dělala jsem na nich hrozně dlouho. Pak to nešlo tisknout, pak jsem zjistila, že to bude stát šílený balík peněz. Nakonec jsme jich vytiskli stovku a teď nám leží asi třicet doma. Ale myslím, že to za to stálo. Pro inspiraci přikládám obsah:

Součástí byla třeba křížovka, různé šifry nebo Harry Potter kvíz. Docela dost lidí se zapojilo, ale na splnění všech her nebyl absolutně prostor a k vyhlášení jsme se nedostali vůbec. Takže to mě hodně mrzí a přijde mi to takové nefér, že se lidi zapojili a nic z toho neměli. Ale nedá se nic dělat, vy to třeba vymyslíte líp.

Také jsme měli pro hosty připravený obraz Vrby Mlátičky na doplnění otisků prstů nebo svatební knihu. Do ní jsme vlepily fotky všech hostů a k tomu nám psali jejich vzkazy. To mi přijde fakt jako skvělá věc. Hosty to zabaví a vy máte nádhernou památku.

Taky bylo úžasný využít polaroid a nechat hosty vlepovat fotky do knihy. Tady je pak samozřejmě problém v tom, že ne každý vám tam tu fotku fakt dá. Docela povedené byly i naše popisky do fotokoutku, opět ve stylu Harryho Pottera. Tady dávám soubor ke stáhnutí, může se někomu hodit.

PRISEL-JSEM-NA-DORTStáhnout

A rovnou přikládám i náš Harry Potter kvíz, úkoly pro děti a dospělé, Harry Potter bingo, omalovánky pro děti, připravenou hru Rok s novomanžely, kterou jsme nestihli a odměny pro vítěze celodenní hry. Ségra pak měla připravené ještě dvě hry: hru s botami a hru s tabulkou, kdy novomanželé odpovídají na otázky tím, že je napíšou na tabuli a až pak si je navzájem ukážou. Tyhle otázky sem ještě doplním ke stáhnutí, protože to mi přijde na svatby super.

HARRY-POTTER-KVIZStáhnout
UKOLY-PRO-DETIStáhnout
ukolyStáhnout
HarryPotter-Bingo-Card-26Stáhnout
omalovanky-Stáhnout
rok-s-novomanzelyStáhnout
ODMENY-PRO-VITEZE-CELODENNI-HRYStáhnout
HRA-S-BOTAMIStáhnout

ROZPOČET

Asi ta nejméně oblíbená, ale zároveň jedna z nejdůležitějších věcí celé svatby. Peníze.

Tady je pár položek našeho rozpočtu a jejich cena, abyste si mohli udělat představu o tom, kolik může stát vaše veselka. Měli jsme 120 hostů.

  • oddání / 4000,- Kč – obecní úřad v Herálci, to si každý úřad vymýšlí sám
  • prsteny / 13 000.- Kč
  • šaty / 8 000,- Kč
  • fotograf / 20 000,- Kč
  • video / 15 300,- Kč
  • místo / 30 000,- Kč
  • koordinátor / 6000,- Kč (sleva)
  • hudba / 3500,- Kč
  • catering / 77 000,- Kč
  • dort / 5000,- Kč
  • květiny / 2150,- Kč
  • sladký bar / 7000,- Kč
  • tisk svatebních novin / 3700,- Kč
  • cukroví (výslužky) / 3700,- Kč

Tak tady máte nějaký nástřel těch hlavních věcí. Pak samozřejmě záleží jestli si sami budete kupovat alkohol a nealko. To jsme dost podcenili a příště bych určitě kupovala víc. Měli jsme 8 flašek Jagera a vypila se jedna. A hrozně teď jede gin s tonikem. Toho jsme měli asi taky 8 lahví. Kofola 50 litrů, ta byla okamžitě vypitá v takovém počtu lidí a navíc v takovém letním pečáku. Pivo taky všechno vypité 200 litrů. Nakonec se ještě večer jelo pro toniky a kofoly. Určitě bych toho nakoupila víc než si myslíte, že se vypije než pak koukat na to, že nemáte, co hostům nabídnout. A dneska jde hromada sudů třeba vrátit, když je nevypijete.

Vždy záleží na počtu hostů a na místě, kde svatbu máte. Catering je někdy dražší variantou než občerstvení dané restaurace. Stejně tak záleží na tom, jestli si můžete koupit alkohol svůj nebo budete pít ten, co vám nabídnou v restauraci – jejich ceny budou zaručeně dražší než za kterou byste to sehnali vy.

Je to jednou za život a takhle jsme k tomu s Ondrou přistoupili. Když ale člověk kouká zpětně na to, kolik za to utratil peněz a že to vlastně byl jen jeden velmi rychlý den, možná bychom si přece jenom něco odpustili nebo udělali jinak. Takže určitě rozmýšlejte, co vám za to stojí a co už ne.

Rady a tipy od zkušených:

  • nemějte moc vysoká očekávání, je to opravdu ve finále tak, že vy můžete mít pocit, že svatbě něco chybí, něco bylo jinak než jste si představovali, ale nikomu z hostů to tak připadat nebude,
  • užijte si váš den na maximum, ale nečekejte, že to bude VÁŠ společný den (pravděpodobně se naposledy uvidíte u oltáře – zvlášť pokud máte větší množství hostů),
  • pozvěte lidi, které máte rádi a neřešte, že někdo se na seznam už nevešel, snad to pochopí (my jsme jenom rodinu měli skoro 70 lidí a pak jsme zvali v podstatě jen ten nejbližší okruh přátel, ale to se vám pak skrz partnery a děti dost roztáhne a hned jsme byli na 120 lidech),
  • nechte si poradit, ale poslední rozhodnutí musí být to VAŠE (je jako super, že se vždycky jedla svíčková a vždycky se tancovalo s nevěstou a ženichem a vždycky se roznášelo cukroví, ale to neznamená, že to vy takhle chcete a budete mít na své svatbě),
  • nebojte se říct si o pomoc (jako je sice super si na svoje bedra vzít úplně všechno a pak neustále stresovat, ale možná by bylo fajn pro jednou udělat výjimku a nechat ostatní pomoct, vždycky se něco najde),
  • pořádně si promluvte o tom, jakou máte představu (je to váš den, váš společný den a je důležité, abyste oba dva ten den měli takový, jaký chcete – někomu z páru může záležet na tom a druhému na onom, joo, doba kompromisů začíná!),
  • dobře si rozmyslete, co ve svatební den opravdu chcete a co už třeba tak moc nepotřebujete (ono těch peněz, co padne za jeden den, je opravdu hodně),
  • jezte a pijte (zaplatili jste si za hostinu, tak toho využijte – co se pití alkoholu týče, s tím bych to moc nepřeháněla),
  • dopředu se smiřte s tím, že budete celý den v jednom kole) vítat lidi, pak s nimi budete chtít prohodit pár slov, pak zase loučení a vlastně jste si s nikým nic moc neřekl, to je úplně normální a lidi to pochopí),
  • lehce se to řekne, hůř udělá, ale NESTRESUJTE SE! (je to fakt speciální den, lidi přijeli kvůli vám – ne kvůli perfektně nazdobené stodole nebo nějakému určitému odstínu ubrousků),
  • pokud budou na svatbě děti, určitě pro ně připravte nějaký koutek na hraní,
  • nepřehánějte to s plánovanou zábavou, ale zase nenechte své hosty nudit se,
  • dělejte všechno, co vám dělá radost a užívejte si toho, že kolem sebe máte lidi, co vás mají rádi a hlavně jste v ten dosáhli dalšího obrovského milníku ve vašem společném životě,
  • dejte si záležet na výběru svědků (my jsme si absolutně nemohli vybrat lépe),
  • dopředu si nastudujte, na kterou ruku se dávají prstýnky (jo, je to levá! a jo, dali jsme si je špatně),
  • nepřizpůsobujte svatbu až příliš vašim hostům (kdybyste měli respektovat požadavky a vkus každého, svatba by ani neproběhla),
  • nikdy nezapomeňte poděkovat hostům za to, že přišli a za jejich dary.

Za tyto následující analogové skvosty moc děkujeme Fildovi Bencekovi.

A na závěr: naše svatební video! Jak krásně uvedla moje nejoblíbenější Princezna Consuela: Ondra z Nebelvíru si vzal Zmijozelskou Lucc a tady máme video z redakce Denního věštce ❤️.

RAWER STUDIO RULES!!!

Ještě jednou všem děkujeme za účast. Doufám, že to bylo poprvé a naposled. Bylo to boží!

1 FacebookTwitterPinterestEmail
Lifestyle

#ceskyhezky / takový svět nechci část II.

by Lucc

V předchozím článku jsem se věnovala aktuálnímu tématu týkajícího se hnutí Black Lives Matter. Protesty pokračují, vypadá to, že se budou případy zavražděných Afroameričanů znovu otevírat a řešit, lidé se snaží vzdělávat nejenom sebe ale i ostatní. Vypadá to nadějně.

Když jsem psala o Black Lives Matter, chtěla jsem to hned spojit ještě s dalším tématem, které mě dost trápí. Nakonec jsem se rozhodla, že to raději rozdělím, aby tak každé z nich mělo svůj prostor. A teď k věci: Zprávy z Česka totiž taky nejsou moc pozitivní. Tedy určitě za pozitivní můžeme považovat, že se lidé přidávají k protestům, že se třeba leckdo zamyslí nad tím, jak se chová k ostatním lidem. Člověk vyjde ven z domu a svítí sluníčko, konečně se můžeme krásně nadechnout bez roušky, vyrazit do našich oblíbených podniků a tvářit se, že je všechno super a normální.

Mně ale fakt nepřijde normální, že v čele našeho státu stojí zlý, neslušný, sprostý člověk, který si nevidí do úst a jediné, co v lidech rozdmýchává je nenávist. Chtěla bych pro své děti prezidenta, který pro ně může být vzorem. Který bude vzdělaný, slušný, vyzná se v české a mezinárodní politice a bude schopen naši zemi vhodně reprezentovat. Jasně, otázkou je, jestli vůbec někdo takový existuje. Ale když se podíváme zpátky do minulosti, mám prostě pocit, že i přes jejich chyby, tak byli pánové Masaryk a Havel o x levelů někde jinde. Dost často se zamýšlím nad tím, proč lidi někoho takového jako je Miloš Zeman zvolili. Bylo to opravdu kvůli tomu, že se jim líbí? Nebo se jim dostatečně nelíbili jiní kandidáti? Nebo je to pro to, že má politické zkušenosti? Taky by se mi líbil prezident, který se v politice vyzná. Ale troufám si říct, že pan Zeman využívá svoje znalosti spíš proti svému lidu. Je pravda, že teď je těch kauz kolem něho méně. Dokonce se může zdát, že co přišel Covid, tak prezident vlastně ani neexistuje. Přitom to má být právě člověk s jeho funkcí, který má vystoupit, uklidnit národ a snažit se nás sblížit. V tomto případě jsem ale ráda, že se vlastně nevyjadřuje a neukazuje.

Nepřijde mi normální, že premiérem naší země je člověk, který krade, lže, manipuluje a má neustále zapotřebí to omlouvat tím, že on nic, on muzikant, všechno je kampaň a sprosté lži. A přesto se najde 34% voličů, kteří jdou a do urny hodí hlas právě jemu. A opět se ptám? Proč ho lidé volí? Co se jim na něm tak líbí? Že okrádá EU a potažmo náš stát? Kde jsou ideály jako pravda a odpovědnost? Kolikrát ještě se bude muset EU ozvat, aby jeho voliči konečně procitli a pochopili, že obvinění, která jsou proti němu podána, jsou pravdivá? Nestačí, že figuroval v STB a že to ani nepřizná?

Co to ukazuje lidem ve státě? Ono se totiž krásně říká, že jsme si všichni před zákonem rovni. Když dojde na lámání chleba, tak tomu tak není. Nedovedu si představit, že by jakémukoli normálnímu smrtelníkovi, který nemá tak dobré konexe jako pan Babiš, prošlo byť jen procento toho, co prochází jemu. A nemusíme chodit daleko za hranice, abychom viděli, že i v jiných státech se nám ta demokracie trošku kroutí. Máme tady například Maďarsko, kde si Viktor Orbán razí svoji cestu ke hvězdám a podobně jako v Polsku se snaží lidem brát jejich práva. V Maďarsku totiž nebude legální projít změnou pohlaví. Proměňuje se i justiční systém. V Polsku zase brojí proti homosexuálům.

Kdo vám dává právo soudit lidi? Jak je možné, že v dnešním světě se prostě nějaká vláda rozhodne „okey, tak dneska bychom mohli vyhlásit, že homosexualita je hřích“ a lidi se s tím musí nějak poprat? Vůbec nejhorší mi přijde ta provázanost s církví. Copak křesťanství nehlásá toleranci a lásku? Jak je možný, že teda láska holky ke klukovi je něco víc než láska dvou kluků nebo holek? Jak to, že je už rok 2020 a pořád to nemáme nastavený správně. Snad nesejde na tom, koho miluješ! Jsme lidi. Měli bychom mít stejná práva, povinnosti, příležitosti a jestli miluju jeho či ji, může být snad politickému systému jakékoli země ukradené.

Nepřijde vám smutné, že homosexuálové můžou dělat všechno z čeho má stát prospěch, např. platit daně, a nemůžou mít nic tak „nepodstatného“ jako vlastní rodinu? Homosexuál není tyran, není to debil, není to nějaká špína. Je to člověk. Člověk, který miluje osobu stejného pohlaví. Toť vše. Jak to, že o našem životě může rozhodovat taková věc? Jak to, že já jako heterosexuál si můžu vzít koho chci (v případě, že je to muž) a můžu si s ním nebo s kýmkoliv jiným pořídit děti? Jak to, že mám nárok na vdovský důchod a moje děti na sirotčí, v případě, že můj manžel zemře, a děti z registrovaného partnerství tohle nemají?

A děti? Proč nemůžou mít děti? Vždyť tolik lidí po ničem jiném netouží než po založení rodiny a jenom kvůli tomu, že muž miluje muže, tak se jim tohle nemá dovolit? Ano, z fyziologického hlediska to opravdu nejde (to asi všichni chápeme), ale je tolik jiných způsobů. Ani ve snu si nedovedu představit, že bychom se s Ondrou vzali (tzv podepsali cár absolutně nedůležitýho papíru) a on nedejbože umřel a naše děti by mi nebyly svěřeny do péče, nedostali bychom absolutně žádnou podporu, nic. Vás to opravdu tak nerozčiluje? Že si tady na sebe ukazujeme a říkáme si, kdo má jaký práva a jak jsme si hrozně rovní, a přitom to není pravda? Máte povinnost platit, ale pokud chcete něco od státu nazpátek #sorryjako.

Už jsme zase u toho, že je jedna skupina lidí zvýhodňována před tou druhou. Přece nemůžeme vše generalizovat a říct, že každý heterosexuál bude přímo ukázkovým rodičem a každý homosexuál nenávratně poškodí každé dítě, na které se podívá. Nejhorší je, když pak člověk vidí děti s homosexuální orientací ve škole a nemůže jim úplně narovinu říct, že i pro ně je cesta, že i ony mají šanci na normální, láskyplný život. Mně bylo vždycky tak hrozně trapně, když jsem musela mluvit o tom, že tady sice pro ně máme něco jako registrované partnerství. Vždyť vnitřně vím, že je to špatně. Že mají právo na víc. Že mají právo na to být ve společnosti přijímáni úplně stejně jako jakýkoli heterosexuál.

Myslím, že se o těchto věcech na školách musíme bavit. Vždyť je přece jasné, že když jsou doma rodiče konzervativní a něco jako homosexualitu nepřipouští, tak asi děti nebudou jiné. Když mi bylo asi 15, tak jsme jeli na výlet s partičkou přátel našich rodičů. Pár dětí si hrálo a já je hlídala. Najednou se ozvalo: ty seš hroznej buzík. Už v té době se mě to děsně dotklo, protože jsem znala lidi, co byli homosexuály a vždycky mě tyhle slova dokázaly naštvat. Zeptala jsem se proč používá tohle slovo a jestli vůbec ví, co to znamená. A sedmiletá holčička mi odpověděla: buzík je prostě debil, my nemáme buzíky rádi. Rodič to doma třeba nemusel vůbec takhle myslet, ale dítě si z toho vyložilo, že buzík je teda oslovení pro někoho špatného. Zajímalo by mě, v jaké souvislosti to doma slyšeli. Doteď jsem se na to dotyčné maminky nezeptala, ale jednou to asi udělám.

A není to vůbec výjimečné. Ve škole jsem se často setkávala s tím, že si studenti mysleli, že homosexualita je nemoc nebo že je to vlastně něco, co si můžeme vybrat. Kde na tohle lidi přijdou? Co to je za kravinu, který třeba rodiče záměrně vštěpují svým dětem, které pak nelení a šikanují ostatní jenom kvůli tomu, koho mají rádi?

A teď ta závěrečná část. Ke změně může dojít jenom v případě, že se změníme my. Naše děti se totiž nebojí černochů, ani homosexuálů, tyhle bláboly jim do hlavy vnucujeme my samy. Děti jsou jako houby a nasají to, co vidí. Pokud se vy budete k lidem chovat slušně; věřte, že i vaše děti budou dělat to samé. A bude pak třeba víc lidí, kteří se na svět budou dívat s radostí, nebudou xenofobní a s otevřenou náručí budou přijímat hodné lidi nehledě na to, že jsou černí, žlutí, červení nebo růžoví. To samé samozřejmě platí i o víře, sexuální orientaci a další spoustě věcí.

Chci, aby Teodor žil ve světě, kde bude absolutně normální, že když bude gay, tak bude mít nárok na rodinu. Bude si moct žít, jak chce, v lásce a nestresovat se tím, co všechno nemůže a co všechno mu možná bude zakázáno zákonem. Doufám, že když se setká s člověkem, který je jiný než on sám, tak na něj nebude hledět skrz prsty ale bude ho mít rád i tak. Jsme rozdílní, ale to nutně neznamená, že musíme jít proti sobě. Všichni si zasloužíme žít šťastně a spokojeně. Všichni si zasloužíme mít stejná práva a všichni si zaslouží podporu v případě, že jsou jejich práva někým či něčím ohrožována. Buď hodnej!

1 FacebookTwitterPinterestEmail
Load More Posts
Copyright 2021 Explore with Lucc . Všechna práva vyhrazena.