Author

Lucc

LifestyleMáma

Látkovat či nelátkovat – to je oč tu běží!

by Lucc

Čím dál víc lidí v mém okolí je nadšeno z látkování a pouští se do něj po hlavě. O co vlastně jde? Místo jednorázových plenek použijete látkové plenky, které pak místo vyhození do odpadkového koše, házíte do koše na špinavé pleny a pak je třeba co dva dny vyperete. Tenhle článek bych chtěla věnovat tomu, proč jsme se pro takovou možnost rozhodli my, porovnat látkovky s jednorázovkama a vysvětlit, jak easy to látkování vlastně je.

Já byla ještě před porodem přesvědčená o tom, že budeme látkovat, ale nakonec jsme přece jenom na začátku používali jednorázovky. Upřímně si myslím, že to bylo hlavně tím, že jednorázovky jsou prostě jednodušší a nemusíte do nich hned na začátku tolik investovat.

Zhruba v měsíci jsme konečně přešli na látkové plenky. Půjčila nám je manželka Ondrovýho bratrance, Lůca. Nám tím odpadly pořizovací náklady a mohli jsme si vyzkoušet, jestli to je to pravé pro nás. To doporučuji všem. Pokud máte možnost si sadu od někoho půjčit nebo klidně jenom pár plenek, udělejte to.  

Novorozenecká sada (značka Bamboolik)

ZAČÁTKY

Prvně se používá tzv. novorozenecká sada, zhruba do ukončených třech měsíců (je to spíš podle váhy – do zhruba 6-7 kilo). Záleží, jak je miminko velké. Já myslím, že by Tedík mohl mít větší klidně už na začátku třetího měsíce nebo v půlce.

PROČ?

Důvodem pro používání látkových plenek je rozhodně efekt, který to má na přírodu. Fakt se nám nechce žít s pocitem, že tady necháme takové nehorázné množství odpadu. A druhý důvod, byla určitě i finanční stránka. A jako bonus přidávám i třetí důvod: viděli jste ty motivy? To je tak krásná věc, že to musíš mít!

Navíc (to jsme předtím, než jsme je vyzkoušeli, nevěděli) ty plenky nesmrdí. Nechápu, jak je to možný, ale když hodíte pár jednorázovek do odpadkového koše a pak ho otevřete, je to na omdlení. Látkové plenky uschováváte do koše (na hračky nebo na cokoliv jiného; prostě koš s víkem) a za dva dny z koše necítíte téměř nic. A věřte tomu, že malé dítě ty plenky fakt nešetří.

Další pozitivní důvod pro pořízení látkových plenek je určitě i pohodlí pro miminko. Jsou příjemné na nošení (když se vybere ta správná velikost) a co se týká opruzenin, s látkovými plenkami s tím téměř nemáte problém.

Pár dalších důvodů PRO můžete najít zde: https://www.plenkomanie.cz/Proc-latkovat-a6_1.htm.

Samozřejmě to všechno nevidím pouze růžově a vadí mi třeba to, jak jsou na miminku velké. Že to není takový malý drobeček jako v jednorázovce. A taky nejsou plenky úplně skladné, když někam jedete. Můžete si vzít pytlík, do kterého dáte čisté i špinavé pleny, ale zabere to víc prostoru. Ale to je spíš takový malý minus, který mě napadlo, abych pořád jenom nechválila.

Sada AIO plenek od značky Milovia

DRUHY PLENEK

Hodně lidí se látkových plen bojí, ale my používáme takzvané plenky AIO. (Existuje asi milion typů a značek látkových plenek, takže se určitě ještě podívejte na internetu, ale za nás jsou AIO nejlepší na používání.) Více o typech látkových plenek najdete tady: https://www.plenkomanie.cz/Druhy-latkovych-plen-a6_2.htm .

AIO (tzv. vše v jednom) jsou plenky, do kterých jenom vložíte vkládací plenky, separační plenu a máte hotovo. Přebalujete, dáváte je do koše a zhruba každé dva dny můžete prát (pokud máte dostatečný počet plen). Malé dítě (do těch 3 měsíců) hodně vylučuje, takže budete potřebovat třeba 30 plenek, abyste zvládali prát každý druhý den. Ale to je hodně individuální. Můžete začít s menším počtem a uvidíte. Perou se na 60 stupňů a pak je sušíte na sušáku (nemůžou do sušičky nebo na topení).

Po novorozenecké sadě můžete investovat do další sady plenek. Ty ale můžete používat už do odplenkování, protože si nastavujete tři velikosti na patentkách. Budete jich potřebovat okolo 15-20. My máme 20. A ještě ke každé plence budete potřebovat dvě vkládací plenky. Existují zase 3 velikosti: S, M, L. Budete začínat s velikostmi S a M, pak přejdete na M a L.

NA KOLIK TO VŠECHNO VYJDE?

Teď k finanční stránce celé věci. To je většinou záležitost, která lidi přesvědčí. Sada novorozeneckých plenek (o třeba 30-ti plenkách – děti víc čůrají a je lepší jich mít víc než každý den prát) vás může přijít klidně až na 20 tisíc. To byste ale vyloženě museli kupovat všechny plenky nové. (Jedna plena od značky Milovia vás vyjde zhruba na 600,- Kč.) Ale plenky se dají pořídit z druhé ruky za mnohem méně. Plenky vypadají jako nové, i kdyby je před vámi používaly třeba tři rodiny.

Vtipné je, že ta cena pro některé lidi je hrozně vysoká a říkají si, že by to nikdy za plenky nedali. Jenže když se pak propočítáte tím, co dáte za jednorázovky a pro druhé dítě opět všechno znovu, tak jsme na mnohem vyšších částkách.

Pro zajímavost jsem spočítala, kolik jsme zhruba použili plenek. Tedík má 3 a půl měsíce. Máme za sebou 400 vypraných látkových plen (beru to podle počtu použitých separaček, což jsou takové jakoby ubrousky, které vložíte navrch pleny a pak vyhodíte do koše). Jednorázovek zhruba stejný počet, protože na začátku jsme látkovky neměly a na návštěvy, na noc a delší cesty pořád beru jednorázovky. Teď si představte, že takový jednorázovky se rozkládají stovky let. A děti nosí plenky třeba do dvou let. To je šílený číslo!

S používáním jednorázovek na noc i na návštěvy teď skončíme, protože těmhle novým plenkám s patentkama věřím víc než těm novorozeneckým se suchým zipem. X krát se mi stalo, že to u nožiček neměl úplně na těsno a stala se nehoda. To fakt na návštěvě zažít nechcete. Ale co se týká delších cest, tak tam prostě jiné východisko nevidím. Když se dá prát, tak možná. Pokud taková možnost není, těžko budete mít dost plen, abyste vydrželi třeba týden, a hlavně to převážení nazpět. Samozřejmě existují lidé, co to zvládají pouze s látkovkami, kloubouk dolů!

SECOND HAND

Kupovali jsme bazarové plenky, protože mně přijde zvláštní koupit nové. Když chce člověk pomoct přírodě, tak proč kupovat nový věci? Navíc u plen je to úplně jedno. Jako jasně, že to chápu, když se na bazarech nenajde značka, která by vám vyhovovala. Ideální ale je koupit už použité plenky, použít je a poslat opět dál.

NÁKUP

Koupili jsme 11 kusů plen značky Milovia (což je dle mých kamarádek a Lůcy, nejlepší značka). Nás vyšla tahle sada na 3500,- Kč. Upřímně jsme asi měli dost štěstí, protože žádnou podobnou sadu jsem už nenašla, když jsem chtěla dokoupit další, a i jednotlivé plenky od Milovia nejsou téměř k sehnání. Pokud si tedy nechcete koupit nové. A i ty bazarové stojí třeba 400,- Kč za kus.

Ještě jsem koupila čtyři od BioBoo (1000,- Kč) a čtyři od jedné paní, která je sama vyrábí (480,- Kč). A ještě jsem musela dokoupit vkládací pleny dovnitř do plenek, to nás vyšlo na 1536,- Kč. A tyhle plenky nám vydrží teď třeba dva roky, pak je použijeme na druhé dítě a pak je prodáme nebo půjčíme rodině nebo kamarádům, kteří budou mít zájem.

TAK KOLIK?

Teď trošku matematiky a jednorázovky: na měsíc je potřeba cca 228 plen (beru to podle měsíčního balení Pampers, samozřejmě každé dítě to má jinak) – za dva roky byste použili cca 5472 plen. A každé toto balení stojí třeba 1150,- Kč, takže na dva roky jsme na částce 27 600,- Kč.

V porovnání s látkováním a našimi výdaji: 6516,- Kč + náklady na praní. Ještě jsem nepřičetla separační pleny, které koupíte za cca 130-150,- Kč / 100 kusů. (NEBO je tady taky eko varianta, a to separačky fleecové, které vyperete společně s plenkami a použijete je znovu. To se ale vyplatí až se staršími dětmi, které už jí tuhou stravu.) Takže zhruba je tady rozdíl 20 000,- Kč. Ale pokud bude mít rodina víc dětí, bavíme se tady třeba o 47 000,- Kč, protože pro druhé dítě se zase budou pořizovat nová balení plenek.

Na další dítě budeme muset sehnat zase novorozeneckou sadu, ale nepochybuji o tom, že na bazaru zase někde bude. A pak pošleme obě sady dál a peníze se nám vrátí. Možná ne v plné výši, ale určitě se to vyplatí. Hlavně ten pocit, že jsme nevypustili do světa tolik odpadu. Nejsme nějak přehnaně eko, spíš tak nějak zdravě přemýšlíme, co by se dalo dělat jinak.

PŘÍPRAVA a PRANÍ

Přikládám pár obrázků toho, jak easy peasy používání plenek je.

  • vkládací pleny (velikosti S, M, L)
  • do plenky vložím dvě vkládačky (S, M)
  • separační plenky
  • na plenku dám separační plenku
  • upravím velikost
  • zapnu a je hotovo!

Pereme v Euroně nebo v pracím prášku / gelu od Tierra Verde. Přidávám do pračky i dezinfekci na prádlo a přemýšlím o nějakém změkčovači. Používali jsme bambusové separační pleny, ale teď jsem koupila celulozové. Přijdou mi dost tvrdé, takže až doděláme ty tři balení, asi zase sáhnu spíš po těch bambusových nebo už seženeme fleecové.

Peru na 60 stupňů a vždycky z plenek vyndáte ty vkládací plenky a perete vše zvlášť. Po usušení na sušáku, pleny zase vložíte dovnitř, abyste je měli připravené na přebalování a nemuseli to vždycky řešit těsně předtím. A co se týká separačních plenek, ty vyhazujete do odpadkového koše.

Jsem moc zvědavá, co si o tom myslíte vy. Uvažovali jste nad tím, že byste látkovali? Co vás přesvědčilo o tom, že jste do toho nakonec nešli? Co byste potřebovali vědět, abyste se rozhodli pro používání látkovek?

A na úplný závěr, chci moc poděkovat Lucce Gabrielové za to, že nás k látkování přivedla, ukázala nám, jak na to a celkově nás podporuje v tomhle víc eko pohledu na život.

1 FacebookTwitterPinterestEmail
Tipy

Miluju animáky!

by Lucc

Zbožňuju animáky a nestydím se za to. Teda když sedíme s Ondrou v kině plným dětí a jejich rodičů, a my jsme tam pomalu jediní dva dospělí bez dětských parťáků, tak to je dost vtipný. Už jsme si na to ale zvykli, a navíc teď s Teddym nás to taky čeká. Jsem zvědavá, kdo bude víc nadšený. Jestli my nebo on.

Upřímně moc nechápu, že se najde někdo, kdo animáky moc nemusí. Já na ně koukám ráda a opakovaně. Nevadí mi to jako při hraných filmech, který si většinou pustím jednou a stačilo. Vzhledem k tomu, že jsem jich viděla opravdu hodně, chtěla jsem vám doporučit pár známých a nějaké neznámé tituly. Protože v dnešní době, když si chce člověk něco pustit a má Netflix, HBO nebo hledá na internetu, tak stráví pomalu víc času tím hledáním filmu než koukáním na něj.

Kdo má animované filmy rád, tak pravděpodobně už viděl Shreka, Hledá se Nemo, Úžasňákovi, Příběh hraček nebo Dobu ledovou. Hodně koukám na nové animáky, takže mi nějaké filmy utekly a čas od času to doháním. Třeba Kráska a zvíře nebo Lady a Tramp jsou filmy, které se ke mně dostaly až teď.

Když jsem byla menší, tak jsem měla ráda hlavně Lvího krále a Malou mořskou vílu. Ale bez ostychu přiznávám, že si je klidně pustím i dneska. Taky mě moc bavily animovaný seriály, co pouštěli v televizi, než jsem šla do školy nebo po ní: Tom a Jerry, Phineas a Ferb, Kačer Donald, Pokémoni, Scooby-Doo a Rychlá rota (Taky vám hned hraje v hlavě ta jejich znělka? – Chi, Chi, Chi, Chip a Dale zákon hájí, …).

Vůbec se mi nelíbí filmy od Tima Burtona a obecně moc nemám ráda takový ty zvláštní animace, na které nejsem zvyklá. Takže určitě uvítám nějaké vaše tipy, ale Tima Burtona fakt ne. Ale Ondra (jakožto fanoušek Burtona a zvláštních animáků) doporučuje: Cuketka, Ukradené Vánoce a Kubo a kouzelný meč.

A teď už se pojďme vrhnout na moje oblíbence. První tři jsou seřazeny podle oblíbenosti, pak už jsem to za sebe dávala spíš podle toho, jak mě to napadlo. A taky jsem se snažila o seznam 20-ti filmů, ale přišlo mi, že bych tam zbytečně cpala něco, co tam nepatří.

  1. KLAUS

Zaručeně nejlepší animovaný film všech dob je podle mě Klaus. Vlastně nejenom podle mě, na ČSFD má 90% a Ondra si taky myslí, že je skvělý a my se zase tak často na filmech neshodneme. Už jsem ho doporučovala ve vánočních filmech, ale musím znovu. Pokud jste ho ještě neviděli, určitě byste měli. O hodně přicházíte. Je to dílo španělských tvůrců a objevila jsem ho na Netflixu během letošních (2019) Vánoc.

Klaus je úžasný příběh o Santovi Klausovi, který tam ale překvapivě neběhá v červené čepici, oděn do červeno-bílé s plnovousem. Vlastně na začátku vůbec nechápete, jestli to vůbec o Santovi bude. Všechno totiž začíná odsouzením bohatého, rozmazleného fracka Jespera na ostrov Smeerensburg, kde má dělat pošťáka.

Ostrov rozhodně není mírumilovným místem a všemu nevládne láska a pohoda. Spíš sousedské hádky, rvačky, nenávist, a hlavně je tam hrozná zima. Aniž by Jesper chtěl (nebo možná právě proto), obrátí celý systém ostrova vzhůru nohama a začnou se dít báječné věci. Na ostrově se přece jenom najdou hodní lidé a pošta začne fungovat. Víc už neprozradím.

2. COCO

Coco musím zaručeně dát hned na druhé místo. Úplně toužím po tom, aby se tady Dušičky slavily stejně jako v Mexiku Día de los Muertos. Je to oslava mrtvých, kdy si každý v Mexiku připomíná své blízké. Mají jejich fotku na oltáři, chodí na hřbitovy a ty jsou krásně ozdobené květinami a celkově to má takovou radostnou atmosféru.

Hlavním hrdinou je kluk Miguel, který rozhodně nechce jít s proudem a rodiče moc neposlouchá, když chtějí, aby se nevěnoval hudbě. Postupně zjistíte, že to má, co dělat s osudem jeho babičky. Miguel ale miluje zpěváka Ernesta de la Cruze a nemůže si odpustit sem tam si něco zabrnkat na kytaru a k tomu si zazpívat.

Nejlepší část příběhu se zaručeně odehrává v Zemi mrtvých, kam se úplnou náhodou dostal a kde ho čekají samá překvapení. Úžasné, roztomilé, barevné, donutí vás to přemýšlet nad smrtí a vzpomenout si na rodinné příslušníky, kteří už tady nejsou. Třeba nějaká Země mrtvých opravdu existuje. Ten systém, který nastavili ve filmu je zajímavý. Pokud si totiž nikdo nevystaví vaši fotku, nemůžete se vrátit a podívat se na vaše blízké. Což vlastně přináší i důležité poselství, že bychom se měli k ostatním chovat pěkně, aby si na nás vzpomněli, prostě aby po nás něco zbylo, něco pozitivního.

3. VZHŮRU DO OBLAK

Třetí místo ode mě získává tento nádherný animák, opět z dílny Pixaru. V tomhle animáku se střetnou příběhy malého osmiletého skauta Russella a 78-letého pana Fredricksena. Pan Fredricksen nemá moc radostný život, protože mu umřela žena a developeři se chtějí zbavit jeho domu, aby tam mohli postavit další obrovský obchodní dům.

On ale není vůbec žádný hlupák, nafoukne tisíce balónků a celý jeho dům vzlétne do oblak. Je z toho nadšený a těší se na dobrodružství, než zjistí, že si s sebou veze dalšího pasažéra, a to právě malého Russella. Společně zažívají spoustu skvělých chvil, ve kterých pan Carl není konečně sám a Russell se dočká dobrodružství, po kterém toužil.

Je to hrozně smutný (hlavně ta část s jeho ženou a jejich cestou životem), ale je to i nabité energií. Je úplně jedno kolik vám je, čas na plnění snů může přijít kdykoliv.

4. MEGAMYSL

Tenhle animák mi přijde hrozně vtipný. Je tam pár scén, které i když si to pustím po milionté, tak se u nich prostě musím smát. Megamysl je jméno hlavního hrdiny, který sice ze začátku není úplně záporákem, ale pak se v roli hlavního padoucha najde a chce dokázat, že mu to jde. Párkrát skončí ve vězení, není to s ním vůbec lehký, a navíc se mu povede ze scény odstranit největšího dobráka: Metromana.

Pak má celé město ve svých rukách a vlastně se mu moc nelíbí, že teď už nemá komu škodit. Odnáší to celé město, které je plné odpadu a celkově moc neprospívá. Megamysl se ale zamiluje, a to ho možná navždycky změní, i osud celého města. Tak co myslíte? Bude z něj nakonec dobrák?

5. KONEČNĚ DOMA

Pravděpodobně nejroztomilejší animák. Dva důležité pojmy: Buvové a Gorgové. Buvové jsou mimozemšťani s chapadly, kterým Gorgové zničili domov, a tak hledají vhodné místo pro život. Zalíbila se jim zrovna naše planeta a snaží se ji samozřejmě zařídit tak, aby se jim líbila. A co se všemi lidmi? Ty prostě vystěhují.

Na zemi ale zůstane Tipy, která přišla o svoji maminku, vůbec netuší, co se děje a za každou cenu jí chce najít. A setkává se s Buvanem O, se kterým i přes počáteční rozpaky nakonec prožije úžasnou cestu za záchranou její maminky. Nakonec se i ukáže, že Gorgové vlastně nemusí nutně být tak zlí.

6. VELKÁ OŘÍŠKOVÁ LOUPEŽ

Jak se tak prodírám všemi animovanými filmy, dochází mi, jak šílený vlastně je, že ve svých skoro 27-mi na něco takového koukám. Je to ale přesně ten typ filmu, který vám spraví náladu a vaše myšlenky odvede daleko od toho našeho (místy uspěchanýho, složitýho) života.

I Velká oříšková loupež je parádní film. Všechno je založené na tom, že se krysa a veverka rozhodnou, že je potřeba udělat zásobu na zimu a chtějí vykrást vozík s oříšky. Tahle akce jim nevyjde, ale za to se jim naskytne ještě lepší příležitost. A to rovnou obchod s oříšky. Jako promyšlený plán typu Money Heist to teda rozhodně není, ale jako snaha byla. V cestě jim stojí jejich spolubydlící z parku, a navíc to s tím obchodem nakonec nebude tak, jak to vypadá.

7. PŘÍBĚH ŽRALOKA

Tohle byl dlouho můj nejoblíbenější film. Aneb jak se z docela zvláštního rybího týpka stane obletovaná celebrita, která si může dovolit, co chce a nevidí to důležité. Chytře využije situace, kdy poblíž místa, kde se nachází, zemře žralok. Oscar je tak pasován na vraha žraloků a všichni ve městě si myslí, že je ochrání, když se žraloci zase vrátí.

A oni se vrátí. Chtějí se mstít. Oscar překvapivě vůbec netuší, jak se jich zbaví a zachrání ho (světě div se) právě žralok. Ve filmu jsou super hlášky, hezky to reflektuje, jak když se člověk najednou dostane výš v sociálním systému, zapomíná občas na lidi, kteří tady pro něj byli, když na tom nebyl tak dobře.

8. BUCHTY A KLOBÁSY

Jako když jsme na tenhle film šli do kina, tak jsem si rozhodně nemyslela, že ho někdy v životě někomu doporučím. Je to šílený animák. Plný sexu, v trošku jiný formě. Ale mě hrozně zaujalo, že tam jídlo žije a vy tak vidíte chudáčky mrkve, jak se kutálí z linky, aby zmizely dřív, než je člověk oloupe nebo nastrouhá.

Jako uznejte sami. To je tak hrozná představa, že rozdělíte rodiny brambor, sníte mámu od brokolice nebo vypijete rozmixovanýho tátu melouna. Když to samozřejmě člověk vezme do detailu, přesně tohle děláme s některými zvířaty. Nevím, jak ostatní, ale mě tento film rozhodně přinutil se nad sebou trochu zamyslet. Ale předpokládám, že všichni normální lidi si ten film užijí prostě proto, že je vtipný, místy dost trapný a je to taková ideální oddechovka. Jako není to přehnaně super film, který by oslnil kritiky, ale přijde mi fajn alespoň ten nápad. No, spíš jenom ten nápad.

9. PAN VČELKA

Tak známý film a já jsem ho viděla poprvé minulý rok. V hlavní roli včela Barry B. Benson, který se nesmířil s tím, jak to ve včelím světě chodí. Včela se narodí a až vyroste, zařadí se do procesu výroby medu. Všichni to berou jako samozřejmou věc. Jedna skupina včel létá pro pyl, druhá skupina ho zpracovává, pak jsou různé včely, které jsou pověřeny administrativou.

Všechno je tak nějak nalinkovaný, žádná svoboda. Prostě od rána do večera v práci, z které nikdo pomalu nemá radost, a hlavně jim to nic nepřináší. Barry vyrazí do světa a zjistí, že med prodávají lidem a že se celkově ke včelám nechováme nijak uctivě. Do toho se seznámí s půvabnou květinářkou a společně spasí svět. Hezký příběh. Opět, kdo si v tom chce najít nějakou hlubší myšlenku, rozhodně ji tam najde.

10. JAK VYCVIČIT DRAKA

Škyťák se narodil veliteli Vikingů a ti jsou známí svou bojechtivostí. Škyťák nepodědil svaly ani chuť vraždit draky, kteří drancují jejich vesnici. Přichází pořád s nějakými vynálezy a všem je k smíchu. Jeho otec z něj nemá radost vůbec, a i přes Škyťákovu nechuť se podrobí tréninku v zabíjení draků. Dozví se informace o různých typech draků a objeví i prázdnou stránku s tzv. Nočním běsem. Tento drak má černou barvu, objeví se z ničeho nic v noci a odnáší si ovce.

Škyťákovi se podaří tohoto draka sestřelit, ale když ho najde bezmocného a svázaného na zemi, nemá sílu na to, aby mu nějak ublížil, natož ho zabil. Osvobodí ho. Bezzubka (jak se drak nakonec jmenuje) ho naštěstí nezabije a společně si k sobě hledají ve filmu cestu.

Nakonec se Škyťákovi povede něco neuvěřitelného a Vikingové přehodnotí svoje názory. Jestli i jeho táta nakonec bude pyšný se dozvíte, až když si film pustíte. Rozhodně nebudete litovat!

I tenhle animák už má víc dílů – tři. A i ty ostatní stojí za to!

11. ZATAŽENO, OBČAS TRAKAŘE

Jaký by to asi bylo, kdyby z nebe padalo naše oblíbené jídlo a stačilo by po ránu vystrčit talíř z okna a padla by tam anglická snídaně, k obědu nějaké dobré těstoviny, jako dezert třeba zmrzlina, dorty. Sami se zkuste zamyslet nad tím, co byste chtěli, aby právě vám padlo na talíř.

No a přesně takový nápad měl Flint Lockwood, ale stejně jako jeho ostatní nápady, to nedopadlo úplně podle představ. Jídlo z nebe padá a lidi se do města sjíždí z různých koutů světa. Problém je v tom, že se situace dost vymkne kontrole a padá čím dál větší jídlo. Všude jsou odpadky, jídlo město ničí a je na čase s tím něco dělat. Jestli se podaří Lockwoodovi situaci vyřešit, uvidíte sami, pokud se na film podíváte. Zkuste taky druhý díl.

12. REBELKA

Příběh ze Skotska, kde se odvážná Merida vzepře svým rodičům a nechce být poslušnou princeznou, která všechno odkývá, provdá se a vzdá se všeho, co má ráda. Právě naopak. Vdávat se nechce. Dělá všechno proto, aby to nevyšlo a její rodiče král Fergus a královna Elinor jsou z toho na zbláznění.

Všechno nakonec dojde tak daleko, že se Merida rozhodne obrátit na čarodějnici, která jí splní její přání. Merida ale absolutně nepromyslela následky své volby a musí se vypořádat s dost nepříjemným efektem, který to má na její rodinu. Co si navařila, to si taky sní. Ale možná se nakonec všichni dočkají happy endu. Kdo ví.

13. RATATOUILLE

Krásný příběh o vaření, s myškou Remym v hlavní roli. Remy vždycky miloval vaření a hrozně obdivuje francouzského šéfkuchaře Auguste Gusteau. Povede se mu něco naprosto nevídaného a objeví se právě v restauraci tohoto šéfkuchaře, který ale bohužel umřel. V restauraci začíná jako uklízeč mladý kluk Linguini a povede se mu rozlít polévku. Ve snaze situaci zachránit, nahází do hrnce všechno možné, a právě v tom okamžiku se na scéně objeví Remy a pustí se do kouzlení.

Uvaří úžasnou polévku a pak s Linguinim vytvoří skvělý tým, který vaří všemožné dobroty. Kritici začínají restauraci zase chválit, vrací se jí její sláva. Ale Remy je krysa a ty nemají v restauraci co dělat. Takže když se na to přijde, je z toho dost nepříjemností. Myslíte, že nakonec přece jenom bude Remy vařit?

14. TAJNÝ ŽIVOT MAZLÍČKŮ

Nad tímhle jsem přemýšlela už několikrát. Teda napadne mě to vždycky spíš v souvislosti s hračkama (a to řeší Toy Story), ale zvířata by taky mohli žít úplně jiné životy, než jak se nám zdá, když jsme s nimi. Můžou se navzájem navštěvovat, dorozumí se. A o tom je vlastně celý tento animák.

Takže v něm nakoukneme domů k pár domácím mazlíčkům, kteří se rozhodně nenudí, když nejsme doma. Dost to v tom zvířecím světě žije a koukat na to, co zvířata dělají, pobaví nejenom páníčky některých z nich, ale snad i všechny ostatní. V hlavní roli pes Max, který kolem sebe má řádku zajímavých přátel.

Celá zápletka filmu tkví v tom, že jeho majitelka Katie si jednoho dne přivede domů dalšího psa a Max se cítí odstrčený a nováčka Barona vůbec ale vůbec nemá v lásce. Je to film z roku 2016 a vyšel i druhý díl. Jednička mi ale přijde lepší. Můžete ostatně posoudit sami.

15. ZOOTROPOLIS: MĚSTO ZVÍŘAT

Skvělá zvířecí detektivka, ve které hlavní roli ztvární roztomilá králičice (je to vůbec slovo?!) Judy Hopkavá. Málokdo věří, že by mohla být policistkou. Nechápou to její rodiče a s podporou se nesetká ani v policejní akademii.

Díky své píli vyřeší případ, se kterým detektivové v Zootropolis bojují a je super vidět celou její cestu, a to, jak jí postupně dochází, co se vlastně stalo. Po boku má lišáka Nicka Wilda, který i přesto, že je lišák, vlastně není tak špatný. Nejvtipnější scéna je s lenochodama na úřadě. Vzpomeňte si na mě, až se budete koukat. To je boží! Tento film vyšel v roce 2016 a od té doby jsme ho sami i s dětma viděli minimálně šestkrát.

16. NA VLÁSKU

Příběh Lociky převedený do filmu. Tak by se asi dal shrnout tento příběh. Locika je princezna, kterou jako malinkou ukradnou ze zámku. Musí žít zavřená ve věži s její „matkou“ a asi jako každý člověk v pubertě chce vyrazit do světa a zažít nějaké dobrodružství. Její „matka“ to ale absolutně odmítá a nechce jí nikam pustit. Je to možná proto, že právě díky Locice a jejím kouzelným vlasům, může být stále mladá.

Locika ve filmu zažije spoustu dobrodružství, a dočká se toho známého „a žili spolu šťastně až do smrti“. Než se ale k něčemu takovému dostane, trvá to docela dlouho a bez frajírka Flynna by to nejspíš nikdy nedopadlo.

17. HOTEL TRANSYLVÁNIE

Co se stane, když do monster hotelu, který vede všemi obávaný Drákula, přijede člověk? Drákula má navíc nádhernou dceru Mavis, která se překvapivě právě do tohohle lidského chlapíka zamiluje. A to je přesně to, co Drákula nechtěl, protože se děsí dne, kdy Mavis vyletí z hnízda a už jí nebude mít tak pod kontrolou. Navíc Drákula s lidmi nemá vůbec dobré zkušenosti a chce před nimi svoji Mavis ochránit.

Vtipný, skvělý příběh, který musí nadchnout každého. Venku jsou už tři díly. Osobně mám nejradši jedničku, dvojka je taky super, ale trojce nemůžu přijít na chuť. Už je to zbytečně moc komplikované.

A vy mi, prosím, dejte vědět do komentářů nebo na Instagram, jaký animák byste doporučili vy mně.

0 FacebookTwitterPinterestEmail
Lifestyle

Zpátky do minulosti

by Lucc

S koncem roku 2019 se všichni rozhodli reflektovat předchozí rok, já jsem se chtěla podívat trošku dál do historie a zmapovala jsem období let 2010 – 2019. Takových fotek a akcí. Jo a připravte se na dávku slov jako super, skvělý a tak. Ono s odstupem času si vzpomínáme hlavně na to dobré.

Je to neskutečný! Deset let uplynulo tak rychle a mně to přijde, jak kdyby se nějaké události staly teprve včera nebo minulý týden. Lidi mají pravdu, když říkají, že čas plyne hodně rychle a s dětmi ještě rychleji.

Ani se mi nechce věřit, kolik jsem toho zažila, kolik lidí potkala. A to je to “jenom“ deset let. Chtěla jsem se podívat do minulosti i kvůli tomu, že těch fotek, co se teď fotí je strašně moc a nikdo se pak zpětně moc na ně nekouká. A je hrozně vtipný vidět ty svoje trapný selfíčka a rádoby modelkovský pózy.

Taky je hezky vidět, s kým se člověk v danou dobu bavil, připomene si ty hezký chvíle. No, stručně a výstižně: nostalgie all over me. Takže se teď společně podíváme na to, co se za uplynulou dekádu událo a přišlo mi zajímavý si projít, co tou dobou hráli v rádiích a na co jsem třeba koukala. Tak jsem ke každému roku přidala takový menší tip na hudbu a sem tam i filmy. Napište mi pak jestli jste na něčem jako já ujížděli taky.

Začneme rokem 2010. To mi bylo sedmnáct. Teď sedmnáctiletý děcka učím a přijdou mi tak dospělý. To já rozhodně v jejich věku nebyla. Byla jsem posedlá Sidney Crosbym. Koukala jsem na jeho NHL zápasy s Pittsburgh Penguins klidně ve tři ráno a pak šla úplně mrtvá do školy. Dokonce jsem o něm napsala tři knížky a pasovala se do role jeho holky. Takhle šílená jsem nebyla ani s Justinem Bieberem (ten mi ale vydržel doteď).

Hodně času jsme trávily s Áďou. Natáčely jsme super trapný videa a bylo nám skvěle. Teď bych se do tohohle bezstarostnýho věku klidně vrátila. Jediný, co jsme musely řešit, byly kluci a maturita se zdála dost daleko.

Našla jsem fotky ze školního výletu. To bylo super, protože už nás nikdo moc neřešil a asi jako všichni jsme lezly na pokoje ke klukům. Jo a taky jsme se šli v noci koupat do bazénu. Kdyby mi to teď někdo udělal jako učitelce, tak se asi zblázním. Ale v tom věku nikdo následky neřešil, bylo nám to jedno, hlavně, že jsme se bavili. Taky určitě nezapomenu na Vaškův držkopád z houpačky. Podle mě prostě normální lidi prostě padají jinak. On dopadl do pozice jako když děláte klik a už nemůžete, tak si lehnete na zem. Taky jsem měla takový to období držet se za ruku s klukama, s kterýma nechodím. Dneska už lidi v 17-ti řeší jiný trable.

HUDBA:

  • Baby – Justin Bieber
  • Misery – Maroon 5
  • Coming Home – Diddy – Dirty Money, Skylar Grey
  • Jason Mraz !!!

FILMY / SERIÁLY

  • Pretty Little Liars
  • Good Luck Charlie
  • Harry Potter a Relikvie smrti
  • Na vlásku
  • Megamysl

Pak přišel rok 2011. Našla jsem spoustu fotek a videí ze školního výletu, ale radši skrz GDPR sem nic dávat nebudu. Všechny obvolávat se souhlasem by mi asi trvalo. Tenhle výlet byl každopádně myslím první výlet, po kterým jsme si ještě šli sednout do Baťáku, protože jsme chtěli být ještě spolu. Bylo to skvělý! Očividně bylo děsně trendy nosit všechno Adidasový. Teď bych si na sebe komplet asi už nevzala. Ale nejdůležitější ze všeho samozřejmě bylo narození Kubíka. A jsem hrozně ráda, že jsme mohli přijet už do porodnice a trošku si ho poňuchňat.

HUDBA:

  • Levels – Avicii
  • Hangover – Taio Cruz, Flo Rida
  • I won’t let you go – James Morrison (tuhle písničku miluju!)
  • Sexy and I Know It – LMFAO (tahle písnička už je tady tak dlouho, jo?!)

SERIÁLY:

  • Game of Thrones
  • Once Upon a Time
  • Suits

2012 byl pro mě neskutečně důležitým rokem. Odstěhovala jsem se do Anglie. O tom ale později. Předtím se událo dalších spousta věcí, které byly dost důležité na to, abych je tady zmínila. Předchozí rok jsme měli stužkovák a tenhle nás čekalo to hlavní: maturitní ples. Ten byl opět boží! Pak jsme se pár měsíců docela slušně ve škole zapotili a nakonec se dočkali posledního zvonění. Následně přišla ta zkouška dospělosti, o který každý mluvil víc než rok. Maturitu jsme dali a pak jsme byli slavnostně vyřazení ze školy a čekala nás ta dlouho očekávaná budoucnost, dospělácký život.

A po škole mě čekal odjezd do Anglie. V Londýně jsem žila rok a nikdy na tuhle zkušenost nezapomenu. Rozhodně to nebylo easy peasy a místy jsem myslela, že se snad zblázním nebo minimálně odjedu zpátky domů, ale nakonec bych snad i možná zůstala dýl. Dost ráda jsem se vracela domů jen tak na otočku a viděla kamarády. Jarda dokonce přijel do Londýna za mnou.

V září jsem si nechala udělat první tetování a pak doplnila ještě další dvě. Potkala jsem úžasný lidi na kurzech angličtiny (hlavně s Adelou jsem pak byla skoro furt u nich doma a naučila se pár rumunských frází), udělala jsem FCE zkoušky, užila si olympiádu v Londýně, jela do Oxfordu a další věci, ale kdybych to teď mohla změnit, víc času bych běhala po venku a objevovala krásy Londýna i dalších měst. Dokonce za mnou dojela moje ségra v rámci jejích patnáctých narozenin. A nemohly jsme jinak než jet do studia Harryho Pottera. Doporučuji všem!

HUDBA:

  • Radioactive – Imagine Dragons
  • Boyfriend – Justin Bieber
  • Don’t You Worry Child – Swedish House Mafia
  • Wonder – Naughty Boy, Emeli Sandé (Emeli mám moc ráda, ale šíleně dlouho jsem jí neposlouchala)
  • Call Me Maybe – Carly Rae Jepsen (to byla neskutečná pecka!)
  • Kings Of Leon !!!
  • Rudimental !!!

SERIÁLY:

  • Arrow
  • Beauty and the Beast
  • Nashville

Půlku roku 2013 jsem ještě byla v Anglii, ale pak jsem přijela domů a začaly se dít věci. Hodně času jsme trávily v Batyskafu a potkali jsme se s Ondrou. Takže rok 2013 mám moc ráda. Hlavně když si vzpomenu na kupu smíchu a letní grilování, letní kino, pořád někde s lidmi, co mám ráda. A právě u těchto fotek si pak člověk uvědomí, jak mu tyhle doby a lidi chybí. Byli jsme už dospělí a přitom takoví nevyspělí prcci.

V září jsem pak nastoupila na vysokou a tam se seznámila se skupinkou lidí, se kterou se doufám budeme vídat navždycky. Na vysoké jsem zjistila, že když se člověk učí, co má rád, jde mu to raz dva. A taky jsem se děsně těšila až budu moct učit a když jsem dostala příležitost aspoň během praxe, bylo to přesně takový, jaký jsem to chtěla.

HUDBA:

  • Royals – Lorde
  • Pompeii – Bastille
  • Blurred Lines – Robin Thicke, T.I., Pharrell Williams
  • Latch a White Noises – Disclosure, Sam Smith (v Anglii jsem objevila Disclosure a Sama Smithe – TOP!)
  • Love Me Again – John Newman
  • Rolling Waves – The Naked and Famous (hodně jsem poslouchala i tuhle skupinu)

SERIÁLY a FILMY:

  • Lásky čas
  • Vlk z Wall Street
  • Orange Is the New Black

Další rok 2014 byl opět plný lásky, kamarádů, nejkratších vlasů a úspěchů. Mamka odstátnicovala a stala se z ní bakalářka. Já jsem se modlila, abych ty státnice oddálila a vůbec k nim nemusela, když jsem jí viděla se všema těma otázkama. Nakonec to ale mělo úspěch a to se počítá. Přišlo mi děsně hustý a stále přijde, že i když na vysokou nešla hned po střední, dala to levou zadní i takhle později.

A opět velmi důležitá událost – narodila se Ellinka. Já jsem jí zase mohla vidět ještě v porodnici. Upřímně doufám, že jsem se v držení dětí zlepšila.

HUDBA:

  • White Walls – Macklemore (miluju Macklemora a nejvíc jsem ho poslouchala v Anglii, ty texty – super!)
  • Take Me To Church – Hozier (neskutečně super hit pro brečící období)
  • Summer – Calvin Harris
  • All of Me – John Legend
  • Mirrors – Justin Timberlake (musela jsem nutně mít jeho CD a teda The 20/20 Experience stojí za to)

SERIÁLY:

  • The Flash
  • The 100

V roce 2015 jsme se poprvé vydali k moři a objevovali krásy Bašky Vody. U moře jsme zatím byli jenom jednou a to tehdy v Chorvatsku, takže doufám, že to brzy napravíme. Ale spolu ve dvou to vždycky bude tohle místo. 2015 se naše B. vdala a byla nejkrásnější nevěsta. Měla jsem tu čest jít jí za svědkyni a moc si toho vážím. Přijde mi to jako hrozně důležitý rozhodnutí a ráda jsem se téhle role zhostila.

HUDBA:

  • Sugar – Maroon 5
  • What Do You Mean? – Justin Bieber
  • Stitches – Shawn Mendes (další miláček)
  • Here – Alessia Cara (tahle holka je boží a je hrozně škoda, že o ní tolik lidí neví)
  • Love Myself – Hailee Steinfeld (hymna pro všechny, kteří mají tak rádi self-love)

SERIÁLY a FILMY:

  • Narcos
  • Supergirl
  • Labyrint
  • Marťan
  • V hlavě

2016 byl taky super rok. Hodně jsme chodili ven a taky jsme poprvé vylezli na Sněžku v rámci naší výpravu do Krkonoš. To jsem zjistila, že tyhle dovolený jsou mnohem lepší než válení se u moře. Taky jsme byli na Hradech a to byl pro mě úplně první hudební festival. Taky jsem zjistila, že mi v létě chutná pivo. Začala jsem pracovat ve skladu Day Spa a potkala Leušku a Ivču.

A nesmím ani zapomenout na docela velkou věc v mé studijní kariéře. Konečně jsem dostala titul Bc. Na promocích byla skoro celá rodina a pořádně jsme to oslavili ve Suzie’s, což je jeden z nejlepších podniků v Brně pro milovníky italské kuchyně. Ta úleva, že ty tři roky jsou úspěšně za mnou. Je to neskutečný pocit. Na druhou stranu jsem zase moc dobře věděla, že mě čeká další studium a že si od těch stresů moc neodpočinu. Jenže mě ta vysoká naučila milovat učení se a tak jsem se na to i svým způsobem těšila. Že zase zvládnu další zkoušky. Jo, jsem divná – já vím.

Taky jsem konečně začala učit. Zatím jenom pár hodin, ale i tak.

Taky jsme si neodpustili další menší dovolenou v Budapešti. A ta se nám teda mega líbila. Je to tam kouzelný a hezky opravený. Lázně už byly jenom třešnička na dortu. Tipy na to, kam se v Budapešti podívat, najdete tady: http://explorewithlucc.com/cestovani/budapest/ Taky se nám vdala Káťa, babička s dědou slavili 55. výročí svatby a Kikénka nám odjela do Estonska. Taky jsme se ségrou nosily ve stejnou dobu berle, protože jsme si obě vyvrtly kotníky.

Na konci roku se u nás na chalupě seznámila Anička s Ádou. A pak z toho byla velká láska!

HUDBA:

  • Stressed Out – Twenty One Pilots
  • This Is What You Came For – Calvin Harris, Rihanna
  • 7 Years – Lukas Graham
  • Like I’m Gonna Lose You – Meghan Trainor, John Legend
  • Pillowtalk – ZAYN
  • Can’t Stop the Feeling – Justin Timberlake
  • Love Yourself a Cold Water – Justin Bieber (prostě celý CD Purpose)
  • Needed Me – Rihanna (ona je paní zpěvačka! – největší bomba od ní je: Love On the Brain)

SERIÁLY a FILMY:

  • Zootropolis (já fakt miluju animáky)
  • Příchozí
  • Fantastická zvířata a kde je najít
  • Hledá se Dory
  • Odvážná Vaiana
  • Stranger Things
  • Trpaslík (ČT)
  • Ohnivý kuře

V roce 2017 jsem toho zažila až extrémně moc. Opět to byl skvělý rok. Ono je to směšný. Takhle to vypadá, jak jsem se pořád měla báječně, ale já si prostě nemůžu ani za nic vzpomenout na nic, co by mě mrzelo, čím bych se trápila. Jo, je pravda, že to přetížení organismu kvůli, kterýmu jsem skončila v nemocnici, asi nebylo úplně úžasný, ale jinak fakt nic negativního. Takže rada pro všechny, co se teď něčím trápí: počkej deset let a ani nebudeš vědět, že k něčemu takovému došlo (samozřejmě tím myslím různý prkotiny).

Byla jsem v Bulharsku, se skupinkou kamarádů jsme se vydali po horách v České republice, což mi zase dokázalo, že ta naše země je krásná a je tady co objevovat. Naše cestování víc popisuju tady: http://explorewithlucc.com/cestovani/putovani-po-horach-cr/

To ale, co se týká cestování, nebylo všechno. Konečně jsme zase (jako každý rok od 2013) vyrazili do Londýna (tentokrát už jsem nejela sama, ale jela téměř opět celá rodina). Sice nás tam zastihla bouře Doris, ale výlet to byl brilantní! Kam v Londýně zajít? Tady pár tipů: http://explorewithlucc.com/?s=lond%C3%BDn

Už učím 8 hodin. To dojíždění je trošku naprd, ale stejně se plánujeme po škole přestěhovat zpátky domů, tak se to nějak přežije.

Smutná část tohohle roku se váže s Anetčiným odjezdem do Anglie, kam odjela studovat. Ale leaving party byla slušná! A hlavně jsme všichni věděli, že si to moc přeje, takže to sice na jednu stranu bylo smutný, ale na druhou jí to všichni přejeme.

Taky se stal nejlepší fail na světě a to když Áda skočil ze stolu a rozbil si o ni bradu. Já to musím někde poslat, protože to by mohlo vyhrávat soutěže. Já jsem to totiž všechno natočila a doteď si to vždycky pouštíme na různých akcích. To je záležitost, která sice pro něj není nijak radostná, ale když si vzpomenu, jak jsme jeli do nemocnice a co tam vykládal. Třeba se například ptal doktora jestli je nutný, aby to šili a on, že mu tam tu 3-centimetrovou díru klidně můžou nechat. A jak se vám to stalo? Jsem spadl. Z 20-ti schodů?

Už učím osm hodin a jezdím z Brna do Žďáru každý čtvrtek a pátek. Zbytek týdne škola. Je to záhul, ale zvládám to.

HUDBA: (to už jsem měla Spotify, takže je jednodušší vědět, co jsem tou dobou poslouchala)

  • Feel It Still – Portugal. The Man
  • Thunder – Imagine Dragons
  • Shape of You – Ed Sheeran
  • Sign of the Times a Kiwi – Harry Styles
  • What Lovers Do – Maroon 5

SERIÁLY:

  • Příběh služebnice
  • 13 Reasons Why

Blížíme se čím dál víc k současnosti. 2018 a já jsem konečně magistra. Radost jsem z toho měla, a to velkou. Ale o dost větší z toho, že jsme to mohly společně s Ivčou, Lůcou a Zuzou pořádně oslavit. Slavilo se ale i kvůli tomu, že nám Luc prozradila, že je těhotná! To překonalo veškerou radost ze státnic. Ještě teď si pamatuju ten moment před školou. Taky nezapomenutelná byla oslava u Ivči. Morava je Morava! Nikdy víc.

Byli jsme na svatbě Honzovi a Lůce. Jeli jsme do Dánska a to byl výlet snů. Jako když teda odečtu ty teploty pod nulou. Tam bych klidně žila. Nevím proč, ale tahle země mě hrozně zaujala. Obecně bychom se do Skandinávie chtěli podívat zase. A náš výlet po Dánsku i s fotkama, můžeš rozkliknout tady: http://explorewithlucc.com/cestovani/dansko/

Babička slavila 80-tiny a fakt si myslím, že nebylo možný koupit lepší dar než cestování. Jely jsme do Paříže a bylo to nezapomenutelný. Tolik věcí, co babička zažila poprvé: ochutnat makronku, let letadlem, McDonald’s a hromada dalších věcí. Nám to přijde samozřejmý, ale jí ne. V tom byl celý ten výlet krásný.

Sama jsem v létě vyrazila do Anglie a se ségrou jsme tam prošly pár zajímavých míst. Více fotek najdete tady: http://explorewithlucc.com/cestovani/5-anglickych-mest-v-5-ti-dnech/

Taky jsme vyrazili opět jako celá rodinka do Karlovarského kraje a objeli pár měst. Tady podrobněji: http://explorewithlucc.com/cestovani/karlovarsky-kraj/

A nesmím zapomenout na atletiku, kam jsem původně nechtěla moc jít. Ale nakonec jsem vybojovala 8. místo. Doufám, že to ještě teď po těhotenství budu moct zopakovat a s lepším výsledkem. Taky u nás v Brně dvakrát spali Elda s Kubou a hrozně jsme si to užili. Šli jsme do parku Bongo a mám pocit, že jsem si to možná užívala ještě víc než děti. Úplně se těším až pojedeme někam s Teodorem a já se na těch atrakcích vyblbnu. Nesmím ani zapomenout na Hawaii oslavu Štěpánky a naše chození do posilovny s Kike. To nás takhle popadlo a nějaký ten pátek jsme u toho vydržely.

Taky jsme se přestěhovali do Žďáru, já začala na plný úvazek učit a začali jsme si budovat náš domov. Se školou jsem i tak neskončila a vrhla jsem se ještě na celoživotní vzdělávání na Karlově univerzitě.

HUDBA:

  • Sexual (Oliver Nelson remix) – NEIKED, Dyo, Oliver Nelson
  • No Excuses – Meghan Trainor
  • Naked (CADE remix) – James Arthur (na jeho X Factor jsem koukala v Anglii a držela mu pěsti od začátku, neskutečný talent)
  • Nervous – Shawn Mendes
  • Found Your Love – Oliver Nelson, Heir (tuhle písničku si pusťte až někde půjdete, úplně se ocitnete v nějakým filmu)
  • Paradise – George Ezra

SERIÁLY a FILMY:

  • Most!

A nakonec i ohlédnutí za posledním rokem. Rok 2019 byl fakt top! Nic asi nepřekoná to, že máme Teodora. Na stejnou úroveň se maximálně dostanou jeho sourozenci. V létě jsme vyrazili do Orlických hor a na vrcholu Stezky v oblacích jsme se vyfotili. Mně pak doma došlo, že jsme se na stejným místě fotili v roce 2017 a přijde mi skvělý, jak ten život plyne a lidi a jejich životy se mění. Dovolená byla krásná. Víc takových prosluněných chvilek ve výřivce. Ale ten můj balón už byl dost na obtíž.

Ještě před porodem jsme s našima vyrazili do Dalešic.

A když už zmiňuju to moje obří břicho, vložím sem postup toho, jak vlastně rostlo.

  • 32. týden
  • 42. týden – tři dny před porodem

V květnu jsem úspěšně ukončila celoživotní vzdělávání a tím prozatím skončila se studiem na vysoké škole. Jsem za tu příležitost moc ráda, jsem ráda za titul a za vědomosti a dovednosti, které jsem ve škole nabyla. Ale myslím si, že se člověk v dnešní době má na jiných pracovních pozicích líp a to bez ohledu na titul. Takže mi na jednu stranu přijde dost nefér, že jsem šest let strávila ve škole, abych vlastně brala míň peněz než někdo bez titulu. Na druhou stranu, vybrala jsem si to sama a práce jako taková mně moc baví.

V červnu jsme uspořádali gender reveal party (můžete se kouknout tady: https://www.youtube.com/watch?v=zs4FaMo8FjY&t=19s ) a to byla super akce. Navzájem se potkala moje a Ondrova rodina a celkově to bylo hrozně příjemný. Jediný člověk, co věděl, co budeme mít, byla moje ségra. Připravila pro nás pár dost zábavných věcí a nakonec jsme se dozvěděli, že to bude kluk.

Samozřejmě jsme i řešili jméno a veřejně jsme se tehdy postavili za Eduarda. Nakonec jsem Ondru ale přesvědčila a teď jsem ráda, že máme Teodora. Navíc na něj to jméno sedí. Nebo mi to teď tak aspoň přijde. A už teď se těším na další takovou akci, protože to bylo lepší než jsme si vůbec dovedli představit a užívali si to úplně všichni.

A taky mě Ondra tehdy požádal o ruku! A já řekla ANO.

Jsme rodiče!

A na konci září jsme se konečně dočkali a narodil se nám Teodor. Takže rok 2019 byl bezkonkurenčně nejlepší ze všech výše zmíněných let.

HUDBA:

  • Bad Guy – Billie Eilish
  • Old Town Road – Lil Nas X, Billy Ray Cyrus
  • Truth Hurts a Good As Hell – Lizzo
  • Break Up With Your Girlfriend, I’m Bored – Ariana Grande
  • Out Of Love – Alessia Cara
  • Hot Girl Bummer – Blackbear
  • 10 000 Hours – Dan + Shay, Justin Bieber

SERIÁLY:

  • Přátelé
  • You
  • Money Heist
  • Riverdale
  • Elite
  • Černobyl

Abych tenhle dlouhý esej nějak ukončila, dala jsem dohromady proměnu mých vlasů. Mně snad totiž žádný střih a barva nejsou dost dobrý. A to tam nemám ještě ty variace z let před 2010. Díky za čas a přeju hodně štěstí, zdraví a lásky do roku 2020 a další celé dekády.

  • 2010
  • 2011
  • 2012
  • 2013
  • 2014
  • 2015
  • 2016
  • 2017
  • 2018
  • 2019
  • 2019
  • 2019
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Cestování

5 anglických měst v 5-ti dnech

by Lucc

Anglie je moje srdcovka. V roce 2012 jsem se na rok do Londýna odstěhovala a od té doby se tam každý rok vracím, i když pouze na pár dní. Za celý rok, co jsem v Londýně žila, jsem se jela podívat pouze do Oxfordu a jinak jsem si užívala pouze v hlavním městě. Zpětně toho dost lituji, když si představím, kolik míst jsem takhle mohla vidět, a to nejenom v Anglii. Čas zpátky nevrátím, ale můžu se do cestování vrhnout teď a pokusit se to nějak dohnat.

Přináším vám plán toho, kam se v jižní Anglii podívat a co navštívit v jednotlivých městech. V Anglii jsem tentokrát byla sedm dní – z toho dva dny jsem strávila na cestě z letiště nebo na něj. Takže ve zkratce: 5 dní, 5 anglických měst, asi milion stupňů Celsia a neskutečné krásy Anglie! Toulání po Londýně dávám do samotného článku, který najdete tady: http://explorewithlucc.com/cestovani/londyn/

V tomto článku najdete informace o čtyřech městech Jižní Anglie: Bath, Chichester, Brighton a Portsmouth. Tak se do toho dáme!

Pár užitečných stránek a aplikací do začátku:

– vlaky: www.thetrainline.com

– busy: National Express, Easy Bus

– mapy: aplikace, která funguje i offline – maps.me (nezapomeňte si stáhnout mapy měst, kam chcete jet, když jste online)

BATH

První den jsem se jela podívat do Bath. Nakonec se ke mně přidala i ségra, tak jsme si Bath prošly společně. Je to nádherné a neskutečně fotogenické město. Je částečně postaveno v kopci, takže se tam člověk dost nachodí, ale za to může obdivovat krásnou architekturu. Všechno je symetrické a líbí se mi, že si město zachovává historickou tvář.

Hlavní atrakcí, kterou Bath nabízí, jsou lázně. Je to lázeňské město a pokud byste měli čas, určitě byste tam měli zajít. Co se týká dopravy do Bath, tak se tam dostanete z Londýna vlakem i autobusem. Hledejte zastávku: Bath Spa.

Cesta vlakem může být dražší než autobusem, ale jedete kratší dobu a pokud vám moc nesejde na hodině, můžete si najít výhodné lístky zde: www.thetrainline.com. Co vás pak může překvapit je, že si lístky musíte vyzvednout a nejde si je jen tak vytisknout doma. Stačí přijít na nádraží (já je vyzvedávala na Waterloo station, ale všechna místa budete mít vypsaná na stránkách trainline) a zadat do jednoho ze strojů, který lístky vydává, vaše referenční číslo (to dostanete do mailu). Pozor: musíte mít u sebe platební kartu, kterou jste lístky platili.

Mě stála cesta dohromady 41 liber, což bylo způsobené, ale hlavně tím, že jsem potřebovala v tu danou dobu vyjet a také se v danou dobu vrátit. Vyjížděla jsem z Paddingtonu a vůbec se nemusíte bát, že byste se na nádraží ztratili, všechna nástupiště jsou zřetelně vyznačená a kam máte jít se dozvíte z obrovských tabulí. Pokud ani to nestačí, jsou tam vždy lidé, kteří vás navedou. Jinak se dali lístky dříve i později sehnat třeba za poloviční ceny, určitě stojí za to se podívat na trainline a dopředu cestu namyslet.

Bath je známé také díky Jane Austen, která zde pár let bydlela. Takže pokud se vám tato autorka líbí, rádi čtete její knihy nebo se prostě chcete o ní dozvědět něco víc, zajděte se podívat do centra Jane Austen. Mají otevřeno každý den od 9:30 do 18:00. Lístek pro dospělého stojí 9 liber. Jane Austen se pobytem v tomto městě inspirovala a napsala dvě knihy: Northange Abbey, Pýcha a přemlouvání.

Centrum najdete cestou k Circus, což je seskupení domů, které dohromady tvoří kruh. Vypadá to skvěle, ale je to opravdu jen na nakouknutí a můžete se přesunout dál. Hned vedle Circus, pokud na to teda nezapomenete jako já, je tzv. Royal Crescent. To jsou další budovy, které byly navrženy architektem Johnem Woodem a představují dominantu Bath.

Poslední místo, na které byste se měli v Bath podívat, je most Pulteney. Celkově je Bath neskutečné místo. Nejlepší je si na něj vyšetřit tak tři hodiny a jen tak se procházet, vždy narazíte na něco, co stojí za to.

Pokud vás zajímají muzea, je tady například Holburne muzeum umění, Muzeum architektury Bath nebo Herschel muzeum astronomie. Město má okolo 88 tisíc obyvatel a jsou tady hned dvě univerzity: the University of Bath a the Bath Spa University.

CHICHESTER

Do Chichesteru jsem se vydala hlavně kvůli tomu, že tam studuje moje sestra a já chtěla vidět, v jakém městě to momentálně vlastně pobývá.

Ve městě je k vidění katedrála, pár kostelů a univerzita. Město je plné života, jak přes den tak v noci a dovedu si živě představit, jak asi vypadá, když je plné vysokoškoláků přes školní rok. Chichester prostě žije a to se mi na tomhle městě líbí. Mají tam také dost parků a vy si tak můžete odpočinout od starostí, lehnout do trávy a relaxovat. Nutno podotknout, že teď se jejich zelená tráva podobá spíš senu. Extrémní horko jim opravdu dělá problémy.

Do Chichesteru se dostanete vlakem z Londýna a strávíte v něm zhruba dvě hodiny. Dejte si pozor na to, že se vlak v půli cesty bude dělit a vy tak musíte sedět ve správné části vlaku.

Z Chichesteru je pak dobré spojení v podstatě kamkoliv. Já jsem se vypravila do Portsmouth a Brightonu. Příště se chystám do Arundel, což je město kousek od Chichesteru. Je tam obrovský hrad, kde naneštěstí zavírají už v pět a mně se tam tak nikdy nepodařilo dostat včas. Lístek pro dospělého stojí 13 liber, pokud se chcete podívat hlavně do zahrad. Pak mají ve městě i katedrálu. Můžete se na obě tyto památky kouknout z vlaku, když přijíždíte z Londýna do Chichesteru.

Pokud vyrazíte do města v týdnu, můžete navštívit nějaký z charity shopů, kde si můžete koupit anglické knížky třeba za 2 libry – takže já jsem jim tam ty knížky pěkně vykoupila.

BRIGHTON, SEVEN SISTERS CLIFFS

Brighton je pobřežní město, které si nejde nezamilovat. Věděli jste, že to není město samo o sobě, ale je součástí města zvaného Brighton a Hove? Každopádně toto město stojí za návštěvu.

Já jsem jela z Chichesteru vlakem za 14 liber a rozhodně nelituji. Brighton je ráj pro všechny, kteří mají rádi obchůdky s vintage kousky, kterými se budou pyšnit pouze oni. Na mě jsou ty jejich kousky až moc ujeté, ale věřím tomu, že hromadě lidem by se to mohlo líbit. Je tam hodně úzkých uliček, kterým se říká the Lanes, kde najdete tyto obchůdky s vintage věcmi.

Určitě do Brightonu jezdí lidé hlavně kvůli moři, ale je toho tam mnohem víc. Například při pohledu na Royal Pavilion si říkáte jestli nejste v Indii. Však se podívejte sami na nějaké obrázky a dejte mi vědět, jestli souhlasíte. Jo a pokud se chcete vydat na Brighton Pier neberte s sebou děti – opakuji: nebrat děti. Pokud tam teda nechcete nechat jmění, protože to je jako takový menší zábavní park na molu. Určitě to není zábava jenom pro děti a i dospělí si tam najdou něco, co je bude bavit. Když ne nějaké automaty, tak minimálně u stánku s jídlem byste si mohli něco vybrat.

Kromě Royal Pavilion a Pier jsou tady k vidění různé parky a kostely. Někoho spíš zajímá jídlo, jiné památky. V Brightonu si určitě každý něco vybere. Když jsem bloumala po městě, rozhodla jsem se, že pojedu na útesy Seven Sisters. Chtěla jsem na ně jet, ale říkala jsem si, že na to nebudu mít čas. Nakonec jsem ale viděla tenhle autobus a řekla si, že prostě musím jet.

SEVEN SISTERS CLIFFS

Měla jsem štěstí. Zaprvé jsem dorazila na nádraží asi 3 minuty předtím než odtamtud odjížděl můj autobus (13X) a taky jsem si koupila lístek před nádražím ve stánku tomu určenému a zpáteční lístek mě stál 5 liber místo sedmi, které bych zaplatila v autobuse. Do autobusu můžete nastoupit na nádraží (stop D)  nebo u Clock Tower (stop M), Churchill Square, což je nákupní centrum (stop E), North Street (stop C) nebo Sea Life Centre (stop K).

Autobus 13X vás doveze na nejnižší (Berling Gap) i nejvyšší bod útesů (Beachy Head). Když se podíváte na mapu, ta puntíková linka ukazuje kudy autobus projíždí. Já jsem vystoupila úplně nahoře, protože mi bylo už jasné, že další autobus zpátky odjíždí za 30 minut a pak už bych to nestihla do tmy sejít až do East Dean. Natož se pak ještě dostat z Brightonu do Chichesteru. Každopádně se příští rok vracím zpět, protože útesy jsou nádherné a určitě si je chci trošku víc užít než běhat sem a tam jako blázen.

Pokud ale máte více času, určitě stojí za to vystoupit úplně nahoře a sejít si to. Z East Dean už jede více autobusů číslo 12 a vezmou vás rovnou do Brightonu.

PORTSMOUTH

Poslední den mé cesty jsem strávila v Portsmouth. Je tam neskutečně moc budov, které byste měli vidět – teda pokud vás to zajímá. Je tam jedna, co vypadá jako rtěnka a jmenuje se Gunwharf Tower Building. Potom se můžete jít podívat do Emirates Spinnaker Tower, což je vyhlídková věž, z které uvidíte celý Portsmouth a vyjde vás to jenom na 9.90 liber, pokud si lístek zakoupíte předem online. Mají otevřeno každý den a ještě k tomu nabízejí komentované prohlídky v 11:00 a 15:00.

Pokud máte rádi lodě, měli byste navštívit námořní základnu Royal Navy – Her Majesty’s Naval Base a přístav. Taky tady mají muzeum Mary Rose, což byla válečná loď Jindřicha VIII, sloužila mu 34 let. Lístek za dospělého vychází na 16 liber a další muzeum, které by mohlo zajímat milovníky lodí je Národní muzeum královského námořnictva.

Je mi samozřejmě jasné, že ne každý je fanda do lodí a Portsmouth si je toho také vědom. Můžete se jít najíst do Sprinkles, což je podnik vyhlášený pro jejich palačinky a vafle. Můžete zkusit klidně obojí a na vrch si koupit ještě nějaký milkshake. Dopředu vás ale varuji, že ven budete pravděpodobně vycházet v trošku horší formě. Já jsem myslela, že po té jedné vafli umřu.

Co mi na Portsmouth hodně líbilo, je jejich katedrála. A kousek od ní je střední škola, ve které bych chtěla učit. To se přece hned líp učí, když máte tak nádhernou budovu – mně ty cihly prostě fakt berou.

Mimochodem se tady taky narodil Charles Dickens a to by bylo, aby i pro něj tady nevzniklo nějaké muzeum. Takže pokud máte zájem se o Dickensovi a jeho rodném místě dozvědět více, lístek stojí 4.20 liber a mají otevřeno od pátku do neděle (10:00 – 17:30). Pokud vám ani toto muzeum nebude stačit, ještě je tady například muzeum Portsmouth.

Úplně nejvíc se mi líbila procházka podél moře od Round Tower po Clarence Pier. Clarence Pier je zábavní park, něco na styl toho Brightonského, ale mají tam navíc i ruské kolo. Nikdo vás ale nenutí chodit dovnitř; můžete zůstat u vody, vytáhnout knížku, sednout na lavičku a užít si chvilku klidu.

VÝDAJE

letenky: 1877,- Kč (Ryanair – 2 měsíce předem)

doprava: 3687,- Kč (zahrnuje i cestování po Londýně)

pojištění: 203,- Kč

jídlo: 2062,- Kč

ubytování: / (u ségry a u mé au-pair rodiny v Londýně)

0 FacebookTwitterPinterestEmail
O mně

2019

by Lucc

Rok 2019 se i přesto, že je to lichý rok (a já lichá čísla nemám ráda), dost vydařil. Narodil se nám Teodor, takže to samozřejmě bude navždy rok, který pro nás bude hodně znamenat. 2019 k nám byla fakt štědrá.

Z našich cestovatelských plánů sešlo, ale za to se můžeme učit roli rodičů, a to mi přijde báječnější než trajdat po světě jen ve dvou. Brzy vyrazíme i s Tedíkem a na to se fakt moc těším!

Koukám na plány z roku 2018 a zdařilo se mi vyplnit dvě předsevzetí: věnovala jsem víc času rodině a cvičení (i když to cvičení spíš pokulhává) a rozhodně jsem ze sebe udělala něco víc (jsem máma). I tento rok si nějaká předsevzetí stanovím, ale asi by to chtělo být víc konkrétnější. Doporučuji udělat to samé a neplánovat si, že budete víc cvičit, ale zkuste si sami pro sebe navrhnout, co budete cvičit a třeba jak často. Nebo když chcete zhubnout (což je moje obvyklé předsevzetí), nepište chci zhubnout, ale k nějakému datu zhubnu tolik a tolik kilo nebo se nezaměřujte na číslo na váze ale chtějte změnit svůj životní styl a sestavte si osnovu toho, jak to uděláte.

Když se ohlížím za předchozím rokem, většinou beru do ruky diář a koukám, co všechno jsem zažila. Tento rok začal báječně, protože jsme společně s Ondrou a partou kamarádů oslavili Silvestra. Následně jsem osmého ledna zjistila, že jsem těhotná, což byla zpráva, kterou jsem si vnitřně přála, ale nevěřila jsem tomu, že se to stane.

V únoru jsme slavili Anetčiny narozeniny, moje 26. narozeniny a dědečkovi 80. narozeniny. V březnu naši oslavili 28 let od té doby, kdy se poprvé potkali. Byli jsme na svatbě mé kamarádky Ivči a konečně jsme se s ní mohli podělit o naší velkou novinu.

V dubnu babička s dědou oslavili 47 let, co jsou spolu. Poprvé jsem řídila trošku delší cestu než ze Žďáru na chalupu, jela jsem až do Jihlavy a zpátky. Pro někoho maličkost, pro mě neskutečný úspěch! Ségra Angie oslavila 21 let (nechápu, jak je možný, že tak rychle vyrostla – pořád si pamatuju, jak jsme si jako malé hrály a ona byla děsně roztomilá kudrnatá holčička, což jí samozřejmě zůstalo, ale už není malinká).

V květnu jsme šli na svatbu našim kamarádům Pinkymu a Janče. Šli jsme na koncert George Ezry a bylo to úžasný! Byla jsem na vyřazení mých milovaných maturantů a „překvapivě“ jsem dost brečela.

V červnu jsme si udělali boží projektový den s Kvartou a pak jsme spolu šli na oběd. Miluju, když si s nějakou třídou sednu a můžeme se spolu normálně bavit. V polovině června jsme se s Ondrou zasnoubili a pořádali jsme Gender Reveal Party, na které se sešly obě naše rodiny a naši kamarádi. Dozvěděli jsme se, že to, co mám už nějaký ten pátek v břiše, bude kluk. V červnu se také vyřazovali Kvartáni a já jsem nemohla chybět. Jo a světě div se, opět jsem brečela. Na konci června jsme byli na hodkách na Moravě a bylo to poprvé, co jsme viděli průvod dětí v krojích a zažili takovou skvělou atmosféru.

Taky jsem v červnu odešla z práce. Dost se ve mně mísily pocity, protože na jednu stranu jsem se domů za mimčem těšila a na druhou stranu se mi hrozně nechtělo odcházet kvůli mým studentům a kolegům. Hrozně mě těší, když někde někoho ze školy potkám a oni se ke mně hlásí. Ale mrzí mě, že až se budu do školy vracet, žádná třída, kterou znám a mám ráda, tam už nebude. Každopádně moje učitelství v červnu skončilo a bůhví kdy se do školy vrátím. To, že jsem to ty tři roky zvládla a vytvořila si pozitivní vazbu, jak u dětí, tak u kolegů nebo rodičů, pro mě hodně znamená.

V červenci jsme si užili dovolenou v Orlických horách a Ondra dělal zkoušky z autoškoly. Byli jsme na Festivalu pod Zelenou horou a začali obcházet místa na svatbu.

V srpnu jsme s Ondrou oslavili výročí: 6 let. Oslavili jsme Ríšovi narozeniny, poprvé jsem byla na thajské masáži (a hrozně moc bych chtěla znovu!) a vyrazili jsme s našima na menší dovolenou do Dalešic.

V září jsme už od začátku čekali, kdy se ten náš klučík vyklube a počkali jsme si až do úplného závěru tohohle měsíce. V říjnu jsme konečně potkali Calluma. Taky jste se báli, když jste se měli seznámit s klukem nebo holkou vašich sourozenců? Já hrozně. Ale Callum je boží!

Zbylé měsíce roku 2019 jsou plné Teodora a péče o něj. Nechce se mi vůbec věřit tomu, že mu jsou tři měsíce. Taky jsem se díky tomu, že je to fakt hodný miminko, mohla konečně vrátit k psaní blogu. Je úplně neskutečný, co všechno se změnilo a vlastně mi to ani nepřijde. Umí už spoustu věcí a pořád mi nějak nedochází, že je náš.

Už teď se těším, co nám přinese rok 2020.

V příštím roce bych chtěla:

  • prožít krásnou svatbu a odjet na svatební cestu někam, kde jsme ještě nebyli (i s Tedíkem),
  • zhubnout na svoji váhu před těhotenstvím (chybí mi pět kilo),
  • navštívit Anglii a jít na Anetčino závěrečné vystoupení (Jupí! První výlet s Teddym.),
  • začít víc číst (přečíst všechny knížky, které mám v knihovně, a ještě jsem je nezačala číst),
  • alespoň třikrát týdně cvičit,
  • nepomlouvat a nesoudit lidi (to si říkám každý rok, a ne a ne se téhle hrozné vlastnosti zbavit),
  • jet společně na rodinou letní dovolenou,
  • už fakt umět země Asie a druhy stromů.

Máte nějaká předsevzetí na příští rok? Nebo patříte mezi tu skupinu lidí, kteří předsevzetí nemají v lásce?     

0 FacebookTwitterPinterestEmail
Grammar

Jak na: tenses

by Lucc

Přijde mi, že nejproblematičtější věc na angličtině jsou časy. Jasně, že je super znát slovíčka, mít slušnou slovní zásobu, ale chtě nechtě bychom měli znát i časy. Minimálně vědět nějaké základy. I já jsem měla s časy vždycky problém (a neříkám, že teď ty problémy nemám – i když učím, tak se mi čas od času stane, že udělám úplně pitomé chyby). Ve čtvrťáku na gymplu jsem se dost zlepšila (možná i kvůli tomu, že jsem se konečně začala soustředit na školu) a pak jsem asi největší pokrok udělala, když jsem žila rok v Londýně a mohla angličtinu denně používat.

Vím, že není jednoduché pochopit, to, jak v angličtině tvořit časy. Většina mých studentů v tom bádá a myslím si, že ta neznalost pravidel (gramatiky) může být i důvod, proč se lidi bojí mluvit anglicky. Upřímně mi taky není moc příjemný, když mám mluvit s rodilým mluvčím a najednou se dost soustředím na to, co říkám a jestli nedělám chyby, což dost narušuje celou tu konverzaci. Ale abychom se konečně dostali k dané problematice.

Určitě doporučuju vzít si papír a udělat si takovou pomocnou tabulku, kde si zapíšete čas a jak se tvoří +, – a ?. Vymyslete si vlastní věty a nepoužívejte ty moje, tím spíš se vám to vryje do paměti. Pravděpodobně celý tento článek může vypadat dost nepřehledně, takže doporučuji přečíst a psát si poznámky, třeba to pomůže. Za případné chyby se omlouvám a budu moc ráda, když mi případně do komentářů nebo zprávy napíšete, abych to mohla opravit, případně doplnit.

Tenhle článek bude asi nejdelší na tomhle blogu. Postupně vysvětlím tyto časy:

– present simple / continuous,

– past simple / continuous,

– future,

– present perfect simple.

Pár rad na úvod:

– pokud v testech máte rozhodnout o tom, jaký čas v té určité větě je, podtrhněte si vždycky to určité slovo (slovní spojení), které vás o tom přesvědčilo (např. když vidím ve větě EVERY DAY – bude to present simple, když vidím SINCE – bude to present perfect, když vidím NOW – bude to present continuous), když vidím TOMORROW – bude to future tense,

– zkuste si danou situaci představit a následně se až rozhodnout, jaký čas zvolíte,

– hlavně pozorně číst,

– i když se může zdát, že to nikdy nepochopíte a pořád v tom tápete, věřte, že to jednou budete ovládat skvěle (pokud se zasnažíte) – zkuste knihy: English Grammar in Use / Murphy nebo Maturita v kapse YES! / Billíková, Kondelová.

Začneme přítomností. V angličtině máme dva typy: present simple (přítomný čas prostý) a present continuous (přítomný čas průběhový). Ve škole začínáme s tímto časem, protože je nejjednodušší. Taky jste schopní se i v zahraničí domluvit pouze za pomoci této varianty.

PŘÍTOMNÝ ČAS

PRESENT SIMPLE / PŘÍTOMNÝ ČAS PROSTÝ

OZNAMOVACÍ VĚTA:

Nejzákladnějším časem je present simple. Tvoří se v této struktuře: zájmeno (I, You, He/She/It, We, You, They) + sloveso v základním tvaru + předmět (podstatné jméno, zájmeno, příslovce). Používáte ho, když chcete říct, že něco pravidelně děláte. Například: I play tennis every day. / Hraju tenis každý den.

Jsou ale i výjimky, a to v případě, že užijete slovesa vypsaná níže. Ty se většinou nepoužívají v průběhovém čase. Jsou to slovesa: believe, like, dislike, have, hate, hear, imagine, know, love, mean, prefer, remember, think a understand. Je jich ještě víc, ale nechci vás děsit.

Příklad: I like tea. / I hate him. // Mám ráda čaj. / Nesnáším ho.

Trošku složitější to je, když chcete říct například: Ona ho má ráda. / She likeS him. V případě, že chcete použít některé zájmeno třetí osoby jednoduchého čísla (tedy ona, on, ono / he, she, it), musíte přidat za sloveso S: likeS, hateS, goES. Takže na to, jak se to zdálo jednoduchý, to vlastně úplně tak není. Ale na S na konci slovesa zapomíná snad úplně každý, takže z toho katastrofa nebude (v normálním hovoru s cizincem – ve škole to bez s nezkoušejte!). POZOR: To stejné platí i pro zápor a otázky: He doesn’t like coffee. / Does he like tea?

Probrali jsme oznamovací větu, ale občas musíte použít i zápor nebo otázku. Jak na to?

ZÁPOR:

Zápory tvoříme s pomocí DO NOT. I do not like tea. – Nemám ráda čaj. // I do not hate him. – Není pravda, že ho nesnáším. // I do not play hockey every Monday. – Nehraju hokej každé pondělí. Každopádně verzi do not nebudete používat. To pouze ve formálních dopisech, kde nemůžete zkracovat. Jinak se užívá zkrácená verze: DON’T / I don’t like reading books. A pak ještě pro třetí osoby – he, she, it: DOESN’T nebo does not.

OTÁZKA:

I otázky potřebují pomocné DO. A správný slovosled je: Do you like coffee? – Máš rád kafe? // Do you work on Monday? – Pracuješ v pondělí? Takže na rozdíl od oznamovací věty začínáme pomocným DO, přidáme zájmeno, následně sloveso a zbytek věty. Pak ještě třetí osoby: DOES + he/she/it + sloveso + zbytek věty + ?.

Většinou ale ve větě budou dost jasné ukazatele toho určitého času (pro případ, že byste museli rozhodnout, jaký čas použít). Pro present simple to bude třeba: every day/Monday/week. Pak ale taky often/sometimes/usually/always.

I often watch tv series.

I sometimes eat to much sugar.

I usually drink tea in the morning.

I always listen to music when I’m sad.

PRESENT CONTINUOUS / PŘÍTOMNÝ ČAS PRŮBĚHOVÝ

OZNAMOVACÍ VĚTA

A můžeme se přesunout k průběhové verzi přítomného času. Tvoříme ho s pomocí přidání ING. Není těžké rozeznat, kdy použít prostý a průběhový čas. Nejlepší je vytvořit si nějaké příklady, na kterých si vždycky můžete vzpomenout, jak to vlastně je. Mně osobně dost vyhovovalo si vždycky na vršek testu napsat příklady toho určitého času, na který píšu test a pak jsem v podstatě dosazovala do vzorce (jako v matice).

Pro průběhový čas je důležité vědět, s čím se jednotlivá zájmena pojí. Tedy:

I am,

You are,

He/She/It is,

We are,

You are,

They are.

Pokud víte tenhle základ, tak máte z poloviny vyhráno. Důležité je vědět, kdy vlastně tento čas použít. Sáhnete po něm v momentě, kdy chcete mluvit o něčem, co právě probíhá. Představte si, že vejdete do vašeho bytu/domu a máte někomu do telefonu popsat, co kdo momentálně dělá. Struktura věty bude: zájmeno + am/are/is + sloveso v ing formě + předmět.

Takže váš popis by mohl vypadat třeba takto:

My mum (she) is cooking dinner. My dad is watching TV. My sister is playing the Sims 4. My brother is reading a book. My dog is sitting on a sofa.

Rozdíl mezi průběhovým a prostým časem je jasný. Zase si představte, že vám někdo volá a už jste popsali, co kdo teď v tu chvíli, co voláte, dělá. Tu osobu na telefonu, ale můžou zajímat další věci a ptá se: Vaří tvoje mamka večeři každé pondělí/den? Kouká tvůj taťka každé pondělí večer na televizi? // Does your mum cook dinner every Monday/day? / Does your dad watch TV every Monday evening? Takže v takovém případě už se zase vrátíme do present simple, protože neřešíte tu danou chvíli.

Zase se můžete v testech koukat po ukazatelích. Pro present continuous to bude: now/at the moment/right now/today/this week.

ZÁPOR

Zápornou větu zase vytvoříte s použitím not, které vám neguje sloveso. My mum is not cooking dinner right now. Většinou ale zase užijete spíš ten zkrácený tvar: isn’t. Uvedla jsem příklady pro třetí osoby s využitím s. Budete ale samozřejmě potřebovat i věty s are nebo am. I am cooking dinner at the moment. / They are watching TV.

Prostě long story short, vždycky si musíte uvědomit: o jaké osobě mluvíte, co chci vlastně říct, jaká slovesa bych měl/a použít a pak už by vám to mělo naskočit.

OTÁZKA

Otázku tvoříme takto: IS/ARE/AM + zájmeno + sloveso v ing formě + zbytek věty + ?. Takže například takto: Am I talking to Simon? / Is he laughing now? / Are they singing?.

POZOR! Průběhový čas používáme při popisu obrázku. Takže když budete ve škole popisovat, určitě využijte ingové formy. IN (nezapomeňte, že je to vždycky in!!! – pokud použijete on, popisujete, co leží na té fotce, což bude asi váš prst nebo nějaký drobek) the picture, there are two men laughing and a woman who is looking at them.

MINULÝ ČAS

Další čas, který se bude dost hodit, je minulý čas. Ten se opět dělí na dva způsoby: past simple a past continuous. Řekla bych, že v tomto případě je jednodušší varianta continuous (tedy s ing formou slovesa), protože abyste byli schopní použít past simple, budete se muset naučit nepravidelná slovesa. To už tak easy peasy není.

PAST CONTINUOUS / MINULÝ ČAS PRŮBĚHOVÝ

OZNAMOVACÍ VĚTA

Tvorba minulého času průběhového funguje podobně jako v přítomném čase. Stavba věty vypadá takto: zájmeno + was/were + sloveso v ing formě + zbytek věty. Zase je důležité si pamatovat, s jakým zájmenem se pojí was (I, he, she, it) a s jakým were (you, were, they).

Průběhový čas pro minulost užijete v takových případech, kdy chcete popsat událost, která probíhala v minulosti v určitou dobu. Zase si představte situaci, kdy se vás někdo ptá, co jste dělali včera v pět hodin. Můžete jim říct: I was writing an essay. Protože v tu danou chvíli bylo to moje psaní eseje v procesu/průběhu.

ZÁPOR

Zápor se opět tvoří přidáním not. Takže vždy za was nebo were přidáme not a vzhledem k tomu, že se zase užívají zkrácené formy, použijete wasn’t nebo weren’t.

OTÁZKA

Otázka je opět založená na stejném principu. Začneme s was nebo were, přidáme zájmeno, následně sloveso v ing formě a pak zbytek věty + ?. Was she swimming or stretching at six o’clock? / Were they dancing at 10 am?

Pak jsou ještě speciální případy, kdy chcete říct, že dvě akce probíhaly ve stejnou dobu. My mum was playing the guitar while my brother was washing his car. Obojí se dělo ve stejnou dobu a probíhalo současně.

V testech se zase můžete dívat po těchto ukazatelích: yesterday at __ am/pm, while, when.

Pak jsou ale situace, ve kterých se něco dělo po delší dobu a bylo to přerušeno jinou akcí. I was dancing when he kissed me. Hodně mi pomáhá si představit, co se vlastně dělo. Protože když použiju kissed, znamená to, že mě políbil a tím jsem přerušila tancování. Mohlo by ale teoreticky fungovat i: I was dancing and he was kissing me. V tomto případě mě líbá, a ještě u toho tancujeme. Vždycky ta ing forma bude vyjadřovat delší akci a past simple spíš vyjadřuje, že se něco stalo v minulosti. A ještě jeden příklad: I was walking on the street when the car crash happened.

PAST SIMPLE / MINULÝ ČAS PROSTÝ

A teď k past simple. To už je docela oříšek. Musíte našprtat nepravidelná slovesa, abyste věděli, jak vytvořit minulý čas. Je jich opravdu hodně, ale pro normální konverzaci bude bohatě stačit se naučit ta nejpoužívanější. Špatná zpráva pro studenty: ve škole se budete muset naučit celý seznam (každopádně se to bude hodit). Opět doporučuji učit se nepravidelná slovesa po skupinách. Hodně sloves se tvoří stejným způsobem a přijde mi, že takhle, když se po sobě učíte slovesa postavená na stejné bázi, líp to leze do hlavy. Dejte si tu práci a udělejte si kartičky. Vždycky rozdělte slovesa do skupin, podle toho, jak se tvoří a můžete si je třeba rozdělit i podle barev. Na jedné straně může být sloveso v češtině a na druhé všechny tři tvary v angličtině a třeba i s nějakými příklady ve větě.

OZNAMOVACÍ VĚTA:

Jak už bylo zmíněno výše, tenhle čas použijete, když chcete vyjádřit, že se něco v minulosti stalo. Používáme: yesterday, last month/week/year, then, in 2019, six years ago. A celá věta vypadá takto: zájmeno + sloveso v minulém čase (k pravidelným slovesům přidáváme ed) + zbytek věty s užitím příslovce času. I played tennis yesterday. / I called him last month.

A pak jsou samozřejmě situace, ve kterých chtě nechtě budete muset použít nepravidelná slovesa. I spoke with her yesterday. / She last saw him in 2018. / I did it! Nepravidelná slovesa jsou vypsaná ve třech tvarech a pro minulý čas využijete druhý sloupeček.

ZÁPOR

Pro zápor v past simple budete potřebovat DID NOT. I didn’t play tennis yesterday. / I didn’t call him last month. POZOR! Je hrozně důležité si pamatovat, že ten minulý čas už je v tom didn’t a není proto potřeba to následující sloveso házet do minulého tvaru. I pro nepravidelná slovesa platí stejný postup: I didn’t speak with her yesterday. / She didn’t saw him last in 2018. / She didn’t do it.

OTÁZKA

Otázka bude mít zase na začátku DID. Did you go out yesterday? / Did you watch the movie last week? Takže opět stejný postup: did + zájmeno + sloveso + zbytek věty + ?.

FUTURE / BUDOUCÍ ČAS

OZNAMOVACÍ VĚTA

Je fajn ovládat minulý a přítomný čas, ale sem tam se najde i příležitost použít budoucí čas. Řekla bych, že na tom nejsou žádné složitosti. Rozhodně je to lepší na pochopení než minulý čas. Nejdůležitější slovíčko pro budoucí čas je WILL.

Zamysli se nad tím, co budeš dělat zítra. A můžeš mi odpovědět takto: I will + sloveso v infinitivu (základní forma) _______ . Já jsem si jistá tím, že budu krmit svoje dítě. I will breastfeed my baby tomorrow.

Mohli jste si všimnout, že zase můžeme využít různých ukazatelů: tomorrow, tonight, in two days, the day after tomorrow, in a week, next month/year, soon.

ZÁPOR

Opět přidáme za will not a máme hotovo. I will not (won’t) breastfeed my baby tomorrow. / I won’t go to the cinema next month.

OTÁZKA

A i otázka je jednoduchá. Will you go to the cinema tomorrow? / Will you visit your grandma next weekend?

V testech se hodně bude řešit rozdíl mezi WILL a GOING TO. Will užijete v případě, že se jedná o momentální rozhodnutí. Například sedíte s kamarádkou v kavárně a ta se vás zeptá, co budete dělat zítra. What are you doing tomorrow? – I will stay at home and watch TV with my boyfriend. Teď vás napadlo, že byste mohli pro změnu zůstat doma a koukat na televizi s vaším přítelem/přítelkyní, protože na to běžně třeba nemáte čas. Může se ale taky stát, že už máte dopředu domluvený nějaký program, dokonce jste si ho třeba napsali do diáře. I’m going to the cinema. / I’m going to the theatre. / I’m going to see my grandparents. Prostě jste na 100% rozhodnutí, že něco uděláte. Je to naplánováno předtím, než se na to třeba stočila řeč.

Hodně se v testech taky řeší předpovědi počasí. Když se podíváte na nebe a vypadá to kvůli černým mrakům, že bude pršet, můžete říct: Look at the clouds! It’s going to rain. Soudíte podle toho, co vidíte. Ale třeba jste ráno viděli předpověď počasí doma v televizi nebo se koukli do telefonu a víte, že má pršet. Použijete will. It’ll rain tomorrow.

PRESENT PERFECT / PŘEDPŘÍTOMNÝ ČAS

Poslední čas, který tady nakousnu se nazývá předpřítomný a děsí snad všechny studenty angličtiny. Je to totiž čas, který v češtině nemáme a mnohdy vůbec nechápeme, proč vůbec existuje. Já jsem patřila mezi lidi, co si mysleli, že to v reálném životě nikdy nepoužiju a můžu odpřisáhnout, že se mi znalost tohohle času dost hodila.

Předpřítomný čas má taky dvě formy: simple a continuous. Ale tenhle článek je už i tak dost dlouhý a průběhový čas by to asi zbytečně zabil. Budu se snažit vysvětlit alespoň ten předpřítomný čas prostý.

OZNAMOVACÍ ČAS

Možná jste si už nejednou říkali, k čemu tenhle čas vůbec je. Tak si to povíme. Předpřítomný čas používáme, když mluvíme o události, která se stala v minulosti a má nějaký vliv na přítomnost.

Zase by asi bylo vhodné popsat, jak vytvoříme oznamovací větu. Zájmeno + have/has + 3. tvar nepravidelného slovesa nebo pravidelné sloveso v minulém čase s -ed + zbytek věty. Třeba si představte, že jste si zlomili ruku a máte jí pořád v sádře. I have broken my arm. Nebo jste přišli do místnosti v neskutečně špinavým tričku a řeknete mamce: I have played football. V podstatě jde o to, že mluvíte o něčem, co se stalo v minulosti, ale není důležité KDY se to stalo, ale CO se stalo a jaký to má vliv na tu současnou situaci.

Důležité jsou tyto ukazatele: already, never, ever, since, for, how long, so far, just, yet. Následuje pár příkladů s užitím těchto slov, abyste pochopili, v jakých případech je můžeme použít.

I have ALREADY been there. – Měl by sis zajít k tomu doktorovi. / Už jsem tam byl.

I have NEVER seen anything like this. – Právě jste dokoukali úžasné představení. / Nikdy jsem nic takového neviděl. (Aka tři zápory v jedné větě, to se v angličtině nestane.)

She has known him since he was a baby. – Jak dlouho se vlastně znají? / Zná ho už od dětství.

She has studied at the school for four years. – Jak dlouho vlastně na té škole studuje? / Je tam čtyři roky. // A tady se právě hezky ukazuje, že není vhodné použít past simple. Pokud totiž řeknete: She studied at the school for four years. Říkáte tím, že tam studovala 4 roky, ale už je třeba na vysoké nebo dávno pracuje. Pokud ale použijete present perfect, říkáte tím, že na té škole stále studuje a zatím je tam čtyři roky.

They have just finished it. – Tak co? Už tu zkoušku mají za sebou? / Právě teď skončili.

ZÁPOR

Abych mohla využít i slova YET, pustím se do záporu. Tady opět využijeme NOT, které přidáme za have nebo has (pro 3. osoby – he, she, it). I haven’t finished my homework yet. – Ještě jsem ten úkol nedokončil, ale pracuji na něm.

OTÁZKA

V otázce zase můžete použít HOW LONG. Pro lepší pochopení, uvedu i odpovědi. A opět standartní slovosled: have/has + sloveso ve 3. tvaru nebo -ed + zbytek věty + ?.

How long have you studied at the school? / I’ve studied there for 5 years. (Ale studuju tam šestým rokem.)

How long has she been there? / She’s been inside for 40 minutes. (Ale stále nevyšla.)

How long have they known each other? / They’ve known each other for 2 years. (A nepřestanou se jen tak znát.)

How long have you been married? / I’ve been married for 1 year and two months. (A stále se budou měsíce a roky navyšovat.)

Kdybychom totiž odpověděli třeba využitím past simple: (How long have you been married? / They were married for 1 year.), říkáme tím, že už vlastně svoji nejsou. Takže vždycky pozor na to, aby byla dodržena souslednost časů a to, co říkáte dávalo smysl.

Present perfect používáme i v případech, kdy chceme mluvit o našich zkušenostech nebo se na ně někoho zeptat. Například: Have you ever been to New York? – No, I haven’t. / Have you ever been to London? – Yes, I’ve been there twice.

Pokud jsme něco v minulosti zažili a jde nám o to někomu sdělit kolikrát a ne kdy, použijeme present perfect. Třeba když se nás někdo zeptá: Have you ever been to China? – Yes, I have. / When was the last time? – I was there last in 2018. Prostě když se ptáme, co někdo zažil, ještě nevíme dopředu, co odpoví, takže můžeme použít present perfect. Ale když už víme, že ten člověk někde byl, něco zažil, už řešíme podrobnosti v minulém čase, protože už je specifikován ten časový úsek, kdy se to stalo. A vždycky když se zmíní čas v minulosti, musíme použít minulý čas.

A tady celou lekci konečně ukončím. Doufám, že vám bude tenhle článek nápomocný. Pokud byste chtěli radu nebo mi naopak nějakou radu dát, budu ráda, když se ozvete.

0 FacebookTwitterPinterestEmail
Tipy

Vánoce na obrazovce

by Lucc

Vánoce jsou obdobím klidu. Úplný ideál je, když si můžete zalézt do postele nebo lehnout na gauč a koukat na filmy. Jsou prostě filmy, které se hodí jenom na Vánoce, protože to jindy prostě není ono. A protože mám moc ráda vánoční filmy, dala jsem pro vás dohromady tipy, které můžete využít třeba právě tyto Vánoce. Ale ono, co si budeme povídat…můžete je využít kdykoliv.

O Vánocích fakt neřeším, jestli má daný film dostatečné ohodnocení na ČSFD, takž některé filmy by leckdo považoval za brak. Každopádně já mám tyhle pěkný slátaniny ráda, a hlavně o Vánocích u nich můžu strávit celé dny. Většinou se začínám koukám už s koncem listopadu a pak ty nejvíc oblíbené filmy pouštíme na Štědrý den. Tak se nechte inspirovat a napište mi vaše oblíbené vánoční filmy.

ČESKÉ HRANÉ

Pravidelně jsme se doma rozhodovali, jestli dáme přednost Popelce nebo Pelíškům. Teď když s Ondrou nemáme televizi, můžeme si pustit oba dva filmy po sobě na notebooku a tohle dilema zcela vymazat. Těch českých filmů, které stojí za to je ale víc a já mám ráda hlavně tyhle:

  • Anděl Páně 1,2,
  • Pelíšky,
  • Princezna se zlatou hvězdou,
  • Tři oříšky pro Popelku,
  • Šťastný smolař,
  • S čerty nejsou žerty,
  • Z pekla štěstí,
  • Hrátky s čertem.

ZAHRANIČNÍ HRANÉ

Od té doby, co mám Netflix, tak se koukám na vánoční filmy hlavně tam. Takže hodně tipů bude právě z Netflix výroby. Právě na zahraničních vánočních filmech dost ujíždím. Asi koukám spíš na ty zahraniční než české, ale oba typy do svátečního období patří.

  • Sám doma (neumím si bez Sám doma Vánoce představit, koukám na to každý rok a směju se pořád stejně)
  • Harry Potter 1 (na Harryho koukáme pořád, ale jednička je taková vánoční a ráda se na ní podívám právě o Vánocích)
  • The Christmas Chronicles
  • Let It Snow
  • Prázdniny (to je must, protože Jude Law)
  • Grinch (nikdy jsem Grinche nemilovala, nepatřil k mým vánočním oblíbencům, ale minulý rok jsem ho konečně viděla a docela si mi líbí)
  • Deník Bridget Jonesové
  • Trable o Vánocích
  • Láska Nebeská
  • Christmas Cupid
  • The Princess Switch

ANIMOVANÉ

Ráda koukám na hrané filmy, ale úplně úžasné mi přijdou animáky. Animáků vyloženě s vánoční tématikou není tolik. Nejvíc mě zaujal Klaus! To si prostě musíte pustit. My už jsme to s Ondrou jednou viděli, ale těším se až si to s Eldou a Kubou pustíme k pečení cukroví.

  • Klaus
  • Polární Expres
  • Frozen
  • Grinch

A jaké filmy si neodpustíte vy? Dejte mi nějaké tipy, ať mám příští Vánoce trošku obměněný program.

0 FacebookTwitterPinterestEmail
Tipy

10 podcastů (nejenom) pro holky

by Lucc

Pokud jste ještě nepodlehly kouzlu podcastů, tak se dost divím. Je jich teď v oběhu tolik, že si každý může vybrat to svoje. Podcasty můžete poslouchat na různých platformách jako: na webovkách toho určitého tvůrce, na Apple podcast appce, na Spotify nebo přes Google podcasts. Do výběru podcastů, které by vás mohly bavit, jsem dala převážně content, který bude zajímat spíš holky. Ale je možný, že i klukům by se to mohlo líbit. Nechávám to na vás. Blíží se zima a tak je dokonalá příležitost k zalehnutí do peřin ke knížce nebo právě k podcastům. Tak neváhejte a pusťte se do toho!

Já jsem na podcasty přišla docela pozdě. Začala jsem je poslouchat minulé září (2018), když jsem začala studovat v Praze a nechtělo se mi na Spotify poslouchat pořád hudbu. První podcast, co jsem objevila byl The Coffee-chic podcast od Aprés-chic / aka Valentýna Procházková. Později jsem si našla pár dalších podcastů, které vám tady představím.

Hlavně v září (2019) se podcasty dost rozmohly, snad téměř každý influencer začal vydávat ty svoje. Takže jsem si z nich pár vybrala. Tak jdeme na to!

  1. THE COFFE-CHIC PODCAST – tenhle podcast byl můj úplně první a dost mě ze začátku bavil. Pak byly občas témata, který mě moc nebavily, ale teď ho zase ráda poslouchám. Valentýna je šíleně pozitivní člověk a líbí se mi s jakou energií ty podcasty točí. Většinou začíná svými “lowlights” a highlights předchozího týdne, což mi přijde super, protože posluchači ví trošku víc o jejím životě.

Natáčí i rozhovory. Většinou jsou s influencery – ten poslední je s Lůcou Minářovou, která má podcast The Healthy Tapes. V listopadu přidala Val pár podcastů spojené s Halloweenem a očekávám, že v prosinci budou nějaké podcasty spojené v VALánoci. Neříkám, že její mluvený projev je perfektní, ale ráda jí poslouchám i přes to. Osobně si nedovedu představit něco takového dělat, protože jsem se ve škole tolikrát přeřekla až to nebylo hezký.

2. THE HEALTHY TAPES – když už jsem zmínila Lucku, tak jí přidám hned jako druhou. Lucy hodně mluví o zdravém životním stylu, crossfitu a cestování. Tohle je v podstatě velká náplň jejího života. Taky se už pustila do rozhovorů a přijde mi, že klade super otázky a je to takový super pokec s kamarádkou, i když třeba toho určitého člověka moc nezná. Je hodně pozitivní, snaží se fakt vést optimistický život a nestěžovat si, což si můžete poslechnout právě v podcastu z 20. 11. 2019.

Mluví také o sociálních sítích a jejich vlivu na lidi. Nejzajímavější mi přijdou její podcasty o zdravém životním stylu, kde s posluchači prochází, jak na nákup zdravých potravin, co jíst a nejíst – hezky nabádá k tomu, abychom lépe žili. Lépe ale ne za pomoci nějakých drastických diet. Hodně zdůrazňuje, že to není jenom o jídle, ale i o psychice, dostatečném spánku a spoustě dalších věcech.

3. A CUP OF STYLE – tenhle podcast přímo miluju! Holky Ehrenbergerovi jsou fakt skvělý. Vždycky mají podcast perfektně připravený, ale dostatečně autentický. Opět se budu opakovat, ale jsou hrozně pozitivní. (Taky proč by někdo poslouchal lidi, co jenom nadávají, že jo?)

Mluví o jejich práci influencerek, popisují jejich cestu k úspěchu a hodně mluví i o jejich životech, které jsou fakt nabité zajímavými událostmi. Zatím mají ani ne dvě desítky podcastů a pokud je neznáte z Youtube, hezky vás od začátku seznámí s tím, kdo jsou a co dělají.

Přijde mi šíleně inspirativní kolik toho zatím zvládly a jaká pozitivní cesta je za nimi. Dejte jim šanci alespoň poslechem prvního dílu a uvidíte jestli vás to chytne tak jako mě.

4. ČT 24 – asi trošku nezvyklá volba, když se lidi baví o podcastech. Nemáme doma televizi (ani nechceme mít), ale jednou z výhod toho, že jí máte je, že prostě v daný čas naladíte jedničku a můžete se koukat na zprávy. Jasně, že bych mohla sednout k počítači a kouknout se na zprávy tam, ale prostě jsem se k tomu nějak nemohla dokopat. A tak jsem objevila podcast ČT 24 na Spotify a od té doby se z toho stala taková moje ranní rutina. Mám aspoň přehled o tom, co se děje a můžu u poslouchání dělat spoustu jiných věcí.

5. SARKASTICKÝ KAFE – podcast Hell Navrátilové a Mariany Prachařové. Holky mluví o dost holčičích věcech (nebo mi to aspoň tak přijde). Kecají na téma žárlivost, kluci, bydlení samy, single životě. Je to autentický pokec dvou kamarádech, s kterými v mnoha věcech budete souhlasit. Jsou vtipný a mají toho rozhodně hodně, co říct. Obě jsou influencerky (to slovo zní hrozně a celkově to asi člověka spíš odradí než přiláká – ale co si budem, tak to prostě je). Přiznávají, že si rozhovory dopředu nepřipravují, takže je všechno dost reálný, jejich přeřeky jsou dost dobrý a celkově se mi ten jejich přístup a energie mega líbí.

6. STARTED FROM THE BOTTOM – tenhle podcast jsem objevila na Youtube. Je založený na rozhovorech s různými lidmi a vede ho Gabča Heclová. Zve si dost zajímavé hosty, takže díky tomu poznáte lidi z různých odvětví a ptá se jich na věci, které o nich třeba ještě nevíte.

Vyzpovídala třeba Terezu Salte nebo Ivu Burkertovou (oděvní značka ODIVI). Koukněte na Spotify nebo Youtube a určitě si najdete někoho, koho byste si rádi poslechli. Líbí se mi Gabči hlas, i když místy mi přijde, že mluví děsně arogantně, ale to je její styl. Takže samozřejmě chápu lidi, kteří přesně kvůli tomu nebudou zrovna miláčci tohohle podcastu. Přijde mi ale že se ptá na zajímavé věci a dělá rozhovory jinak než běžně můžete slyšet u jiných podcasterů.

7. LINKA – opět trošku navážu na předchozí podcast a vzhledem k tomu, že Gabča zpovídala Terezu Salte, nedá mi to a zmíním tady dva její podcasty. Ten první se jmenuje LINKA a Tereza se v něm dala dohromady se známým influencerem, youtuberem, nově i účastníkem soutěže Stardance, Kovym (aka Karel Kovář). Tereza a Kovy se moc dobře neznají, což znamená pro nás jako posluchače výhodu, protože se navzájem můžou ptát na věci, které by napadli nás a není to takové, že o sobě ví všechno a vlastně to do podcastu říkají podruhé a toho druhého člověka to moc nebere.

Mluví o hodně věcech. O škole, nudě, sociálních sítích a hned v prvním podcastu se trošku víc představí, takže kdybyste je neznali, budete o nich vědět trošku víc. Kovy je boží! Má fakt v hlavě a vytváří obsah, který pozitivně působí na lidi, vzdělává je.

https://open.spotify.com/show/1on9V0mB0szSU3aSBHofxE

8. V OBLACÍCH – druhý podcast Terezy Salte. Podcast V oblacích je vyloženě jenom dílo Terezy. Pokud jste nečetli její knížku Šlehačková oblaka, tak to vůbec nevadí, protože toho o sobě a jejím životním příběhu řekne hodně právě v tomto podcastu. Její život se zdá úplně snový, proto název V oblacích na ní dost sedí. Už se blíží k 50 dílům, takže mezi ostatními podcasty rozhodně vede. Témata jí nedocházejí a měla by vás bavit. Některé podcasty jsou kratší, třeba na dvacet minut a některé trvají hodinu. Já si většinou vybírám podcast právě podle toho, co zrovna dělám. Takže když uklízím, pustím si ten hodinový, ale když vím, že jdu na kratší procházku, bude mi stačit třeba ten na třicet minut. Možností na výběr je opravdu hodně.

9. SLYŠÍME SE SPOLU? – Pokud znáte Davida a Michala z Youtube kanálu Dva tátové, určitě víte, že se David pustil do podcastování. Kluci jsou známí tím, že společně vychovávají dvě holčičky (dvojčata) Marušku a Áďu. Jejich život ukazují na Youtube, aby lidi viděli, že to, že je někdo gay neznamená, že žije jinak než lidé s heterosexuální orientací. Jsou to milující rodiče, kteří s dětmi tráví hodně času a ostatním rodičům ukazují cestu. Mohli by si tohle všechno prožívat v tichosti, necpat to na sociální sítě, ale je potřeba, aby někdo ukázal, jak normální ten jejich život vlastně je.

Podcast je plný různých témat. Samozřejmě se tam David rozpovídá i o coming outu a jeho rodině, ale rozebírá i další věci jako třeba traumata z dětství. Posledních pár podcastů jsou rozhovory s hosty jako Laďka Něrgešová nebo Honza Musil. Mně se hodně líbil rozhovor s Christianem Kozlem, protože o jeho příběhu vím z Youtube a opět je úplně skvělý, že se lidi víc baví o těchto věcech a není to tabu.

10. TEADEN BY S. – jako poslední podcast si nechávat TEAden by S., což je úplně super alternativa ke zprávám. Tenhle podcast jsem našla teprve nedávno a hlavní roli v něm má sympatická Sandra. Už jenom ten název podcastu je suprově vymyšlený a celý nápad se mi zdá brilantní. Sandra totiž vede podcast o tom, co se za poslední týden stalo. V podstatě tak stručně rekapituluje různé zprávy ze světa i z České republiky a pokud někdo nemá čas si přečíst nebo poslechnout zprávy, může se tak aspoň trošku orientovat v tom, co se kolem nás děje. Mimo to hezky mluví a celý podcast působí dojmem, že se na to dobře připravila.

Photo by rupixen.com on Unsplash

0 FacebookTwitterPinterestEmail
Lifestyle

Čas na dobrý skutek

by Lucc

Vánoce jsou pro většinu z nás období, kdy se snažíme dělat něco hezkého pro druhé. Taky nám dochází, že ne každý má to štěstí v životě, že mu bylo přáno a má všeho dostatek. Tedíkovi teď na jeho první Vánoce nebudou ani tři měsíce. Tak jsme se rozhodli, že radši místo kupování dárků, z kterých nic mít nebude, přispějeme na nějaký projekt.

Možností je opravdu hodně a mě napadlo, že se s vámi o ně podělím a třeba budete mít někdy možnost a chuť přispět taky. Tady je pět projektů, které podle mě stojí za to. Dobrým skutkem může být i hromada jiných věcí a určitě byste je měli dělat po celý rok, nejenom na Vánoce.

První projekt, který bych chtěla představit je KRABICE OD BOT. Tento projekt pořádá Diakonie Českobratrské církve evangelické. V podstatě jde o to, že děti darují dárky dětem. Pokud máte děti nebo sourozence mohli byste se zapojit. Určitě mají nějaké hračky, se kterými si už nehrají a jsou v dost dobrém stavu na to, aby se vyhodily. Můžete vzít obyčejnou krabici, do ní dát pěkné hračky, které by mohly udělat radost a můžete ji donést na sběrné místo. Důležité je specifikovat věk a pohlaví dítěte, kterému by se dárky mohly líbit. Hračky pak dostanou děti, které jsou ze sociálně slabších rodin a nemůžou si je dovolit. Většinou tato jednorázová předvánoční akce probíhá v období od 25. 11. do 8. 12. a k dispozici je 115 sběrných míst. Na jejich stránkách najdete i tipy na to, co vlastně dětem zabalit nebo můžete přispět online.

Podrobnější informace najdete tady: https://www.krabiceodbot.cz/ a můžete kouknout na reportáž ČT:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/219411000101114/video/732967?fbclid=IwAR1d3mGFirBAf3E2EAx4N7meyp1b7anlv17FjzuiYP1JVBe8jm4xkQDniyg .

Druhý projekt, který mi přijde super jsou JEŽÍŠKOVA VNOUČATA. Také je to vánoční akce, která v České republice probíhá od roku 2016. Stejně tak jako se v rámci Krabice od bot lidé snaží potěšit děti, v tomto projektu se zaměřují na seniory. Hodně starších lidí, kteří žijí v pečovatelských domech už nemají rodinu a nikoho kdo by je navštěvoval nebo je na Vánoce obdaroval. V rámci tohoto projektu můžete seniorům splnit jejich přání v podobě hmotného dárku nebo zážitku. Možností je opravdu hodně, ale musíte se zapojit rychle, protože ta levnější přání jsou okamžitě splněná. Některá přání jsou dražší, ale spousta z nich jsou opravdu vyloženě drobnosti, na které má spousta z nás (kdybychom si občas něco odpustili – ale musíte jednat rychle). Také je samozřejmě možné se třeba na nějaké přání složit s kamarády nebo se členy rodiny.

Opět podrobnější informace můžete hledat tady: www.jeziskovavnoucata.cz .

Třetí projekt je nadace DOBRÝ ANDĚL. Tato nadace se zaměřuje na rodiny, ve kterých maminka, táta nebo dítě trpí nějakým závažným onemocněním. Dobrým andělem se může stát každý a všechny vaše darované peníze budou vyplaceny rodině, která to potřebuje. Na webových stránkách Dobrého anděla budete mít svůj účet a budete se moct podívat, komu jste pomohli, případně i přečíst, čím si ta daná rodina prochází. V tomto případě se nejedná o jednorázovou akci, ale je možné přispívat po celý rok. Upřímně je hrozné kolik rodin se díky vážné nemoci ocitne ve finanční nouzi a neví, jak z toho. Přijde mi hrozně důležité, aby takové nadace existovaly a měly by se podporovat, protože člověk nikdy neví, kdy bude pomoc potřebovat on sám. Příběhy některých rodin si můžete přečíst na Andělském blogu na jejich webovkách.

Pro podrobnější informace: https://www.dobryandel.cz/ .

Předposlední projekt se jmenuje NOCLEŽENKA. Darujete 100,- Kč a díky vám bude jeden člověk bez domova moct přespat v noclehárně Armády spásy, dostane polévku s pečivem a nějaký teplý nápoj, může se umýt, prohlédne ho zdravotnický personál a dostane se jim pomoci od sociálních pracovníků. Nejde samozřejmě jenom o to, že jednu noc budou moct strávit v teple, cílem celého projektu je dostat je z ulice. Zajímalo by mě, kolik lidí by zvládlo přečkat noc venku v zimě, když nebudou mít pořádný spacák a oblečení. Já bych to nedala, tím jsem si jistá. A při představě, že jsou lidi, kteří musí tohle absolvovat každou noc, tak je mi hrozně. Stovka není moc, pokud si vyděláváme a může někomu reálně změnit život.

Pro podrobnější informace: https://noclezenka.cz/ .

Poslední projekt, který mi přijde super, je UNICEF. To je ale projekt trošku na jiné úrovni. Spadá pod OSN a je to tzv. Dětský fond OSN. Přispívá na děti, které jsou v nouzi a zprostředkovává jim například pitnou vodu, umožňuje jim vzdělávání a snaží se je chránit před různými nemocemi. UNICEF svou pomoc nabízí dětem především v zemích, které postihla nějaká přírodní nebo válečná katastrofa. Můžete přispívat pravidelně nebo jednorázově. Přispět můžete částkou: 430,-, 655,-, 1222,- nebo 1800,- Kč. Momentálně můžete pomoct například:

– dětem Rohingů (Rohingové jsou muslimové, kteří žijí v převážně budhistické Barmě; problém je, že Barma je považuje za nelegální přistěhovalce z Bangladéše a tam je nechtějí uznat také, takže jsou v podstatě bez země a jsou napadáni a vražděni),

– dětem v Jemenu (válka tam probíhá od roku 2015 a pokud si nastudujete podrobnější informace, není to nic hezkého – což není žádná válka),

– dětem v Bhútánu a spoustě dalších zemích.

Pro podrobnější informace: https://www.unicef.cz/ .

Foto: Unsplash











0 FacebookTwitterPinterestEmail
Lifestyle

JAK SI UŽÍT VÁNOCE A NEZBLÁZNIT SE

by Lucc

U nás v rodině byly Vánoce vždycky trošku divočejší než v jiných rodinách. Někdo dělal moc věcí, někdo nic, někdo dělal věci blbě, někdo je dělal jinak, než se chtělo, někdo nejedl, co měl, někdo jedl moc. Ale abyste mě nepochopili špatně, Vánoce miluju a chápu, že k tomu nějaký ten stres patří. Člověk se snaží dělat všechno na maximum, aby to bylo dokonalé a když to není podle představ, tak je z toho zklamaný. Teď jako máma to docela chápu. Každopádně by se ale každý z nás měl snažit si ty svátky vážně užít. A v klidu.

Hodně záleží na tom, jestli si Vánoce můžete udělat podle sebe nebo bydlíte s rodinou a ta trošku určuje směr. Vánoce minulý rok jsme poprvé slavili s Ondrou v našem novém bytě sami. Všechno bylo přesně takové, jaké jsme si to představovali. A stejně tak, to můžete zvládnout i vy. Celý rok by měl být člověk v klidu, užívat si volné chvilky s rodinou, ale Vánoce tomu všemu dávají větší rozměr.

DÁRKY

Hodně z nás se stresuje kvůli dárkům. To, co by mělo být příjemnější částí Vánoc je najednou jeden z největších stresorů, protože nevíte, co koupit, za jakou cenu, a hlavně většina vašich rodinných příslušníků už třeba všechno mají. A co máte koupit lidem, kteří všechno mají, že? Vždycky jsem byla na vymýšlení dárků expert. Poslední dobou mě ale nějak opouští inspirace. Snažím se lidem kupovat věci, které se jim budou hodit a které se jim budou líbit. Nikdo přece nechce darovat dárek, který někdo někde uklidí do krabice a už ho nikdy nevytáhne nebo ho (což je ještě horší) hned vyhodí. Vlastně je ještě jedna možnost a to, že ho vytáhnou z krabice pouze v momentě, kdy ví, že přijdete na návštěvu. Nevím, co je lepší.  

Každý rok si sepíšu seznam lidí, kterým budu kupovat dárky a už od předcházejících Vánoc se snažím pro ně něco vymyslet. Většinou dárky kupuji až s příchodem zimy, protože nevíte dopředu, jestli si ta určitá osoba nepořídí něco, co jste pro ni vymysleli. Nějaké dárky jsou sázka na jistotu a vždycky potěší.

Každý rok připravuji pro babičky, dědy a rodiče kalendáře. Vezmu fotky z předcházejícího roku a dám je dohromady. Minulý rok (2018) jsem navíc vyráběla i pexesa. Přijde mi super, že to udělá lidem radost, a navíc to ještě využijí třeba jako hru.

Co kupuji moc ráda, jsou knížky. Snažím se vybírat ty, které by daného člověka mohli bavit. Ale hlavně mi to přijde takový skvělý dárek od knihomola. Taky je ráda dostávám a minulý rok se nám poštěstilo a dostali jsme rovnou čtyři do naší sbírky.

Měkouše očekává o Vánocích pod stromečkem asi úplně každý, takže i já kupuji a dávám oblečení. Většinou ho kupuji rodičům nebo Ondrovi. Na ostatní si moc netroufám. Dost mě minulý rok (2018) ale potěšili trička na spaní od Ondrovi ségry. Každý z nás dostal jedno a na levé straně je napsané: Ondrovo / Lucčino spací triko a v srdíčku první písmeno našich jmen a zezadu trička: Vyrobeno Ježíškem. Ve finále nemusíte kupovat dárky za statisíce a ty určité lidi potěšíte právě tím, že jste nad dárkem trošku přemýšleli a chtěli jste, aby se té obdarované osobě líbil.

Není uměním na Vánoce utratit všechny svoje peníze, ale přemýšlet nad věcmi dopředu, plánovat, využít slev. Asi nejhorší věc, kterou můžete udělat, když chcete šetřit, je vydat se do obchodů poslední týden nebo den před Vánoci. To je tam nejenom úplně přeplněno, ale taky kupujete věci z nutnosti, protože už není času nazbyt a mnohdy utrácíte přesně za ty věci, které byste sami nejraději vyhodili nebo je někde ve skříni skryli. Ano, vím, darovanému koni na zuby nehleď, ale vsadím se, že je nás hodně nastavených tak, že lepší než dávat blbosti (dalo by se použít i horší slovo), je nedávat raději vůbec nic.

Takže moje rada zní: kupuj dárky s předstihem, dobře si rozmysli, co by daného člověka potěšilo nebo případně měsíce dopředu proveď nenápadný výzkum a zjisti, co by si mohl přát. Nepřeháněj to s počtem dárků. Lepší jeden úžasný než deset zbytečných. Dopředu si také naplánuj, komu chceš dárky kupovat (nejlépe si udělej seznam), abys na nikoho nezapomněl a měl přehled v tom, co už si vyřídil a ne.

BALENÍ DÁRKŮ

Je mi jasný, že jsou tady lidi, kteří balí dárky 24. 12. ráno, ale to mě upřímně dost děsí. Pokud chcete mít klidné Vánoce a jste zrovna z těch, kteří dost stresují, dejte si záležet na tom, abyste měli dárky nakoupené maximálně do 23. a ten den využili k balení dárků.

Pokud se stane, že fakt nestíhám a budu muset balit až ve finální den, mějte alespoň koupené všechny věci, které jsou k tomu potřeba. Balící papír, izolepy, popisovače, stužky a bůhví co ještě. Není nic horšího než na Štědrý den kvůli takové prkotině vyšilovat.

V případě, že už jste rodiče, musíte o to víc plánovat, kdy všechno zabalíte a kam všechno do Vánoc schováte. Nemyslete si, že děti neuslyší šustění balícího papíru, když budou vedle ložnice ráno 24. zdobit stromeček. Aneb takhle Vánoce zkazit nechcete.

DOPIS JEŽÍŠKOVI

Jako malé děti to pro nás byla samozřejmost. Psali jsme Ježíškovi o ty nejúžasnější hračky a přáli si, abychom je pod stromečkem opravdu našli. No a teď tomu není jinak. Jasně, že máme každý něco, co bychom chtěli dostat. Jo, někdo si třeba přeje auto, luxusní dovolenou, byt či dům – to vám asi fakt nikdo nedá, pokud teda nejste extra lucky. Na jednu stranu si můžete zkazit překvapení, na druhou stranu ale třeba můžete dostat něco, o co opravdu stojíte. A věřím, že je spousta lidí, kteří nejsou schopní vymyslet žádný dárek a dopis by mu dost ulehčil nakupování nebo vymýšlení.

Už několik let se snažím přesvědčit naše, aby si dopis napsali, ale pořád nic. Přitom hlavně s rodiči mám největší problém a absolutně nevím, co jim koupit. Zatím se osvědčilo sledovat, po čem mamka kouká v obchodech. Každopádně se už párkrát stalo, že mi něco ukazovala a říkala, jak je to hezký. Jenže chtěla jenom zjistit, jestli se mi to líbí a já jí to hned koupila a čekala jsem, jak bude nadšená, že jsem si vzpomněla. No, radost umí předstírat hezky. Takže pokud máte opravdu v rodině nebo mezi kamarády někoho u koho opravdu nevíte co by ho potěšilo, snažte se to z něj vydolovat všemožnými způsoby a jedním z nich může být právě vzájemné napsání “Ježíškovi”.

BUDGET

Vánoce jsou dost finančně náročné, pokud chce člověk podarovat hodně lidí nebo chce darovat dražší dárky. I kvůli finanční stránce je hrozně důležité si všechno dopředu promyslet, abychom si nemuseli půjčovat u pochybných společností a do konce života brečet nad dluhy. Jo, znám pár lidí, co si na Vánoce půjčují desetitisíce, aby je pak mohli celý následující rok splácet a pak zase celé od znovu. Prostě long story short, pokud nemáš peníze, tak nic nekupuj anebo si půjčuj od rodičů, kteří po tobě nebudou chtít úroky.

Nechci nikoho nabádat k tomu, aby si půjčoval na něco, na co nemá, ale občas se fakt stane, že peníze nejsou, ale obdarovávat by se chtělo a taky dost hodilo. Pokud vím, že chci kupovat něco dražšího, dobře si promyslím, jestli to za to stojí a pokud možno, šetřím si na to po celý rok nebo dostatečně dlouhou dobu na to, abych před Vánoci peníze měl.

Jasně, že se během roku můžu vyhodit z kopýtka a svoje vydělané peníze nebo ušetřené kapesné prostě jen tak propít nebo projíst. Každý máme svoje priority. Ale víte, jak to je: Kdo šetří, má za tři.

VÝZDOBA

Udělejte si to hezký. Ono se to říká jednoduše, když člověk žije sám a může si věci řešit po svém, ale určitě si i ve svém pokoji můžete udělat vánoční výzdobu a nastolit Christmas spirit. Neřešte, že je stromeček moc přeplácaný, snažte se zachovat klid a navrhnout, že příští rok budete zdobit vy a podle sebe.

Každý z nás má jiný vkus a je jasné, že představa mamky o výzdobě bytu bude asi jiná než ta vaše. Je potřeba zachovat klid a těšit se na to až se odstěhujete a uděláte si to, jak chcete. Chápu, že pro lidi, kterým třeba ani nebylo patnáct se ty tři roky zdají dost dlouhé.

Určitě se zapojte do zdobení (pokud vám to hlavní zdobič dovolí) a nenápadně podstrkujte svoje představy, o tom, jak by to mělo vypadat. Hlavně mile a slušně – vždyť jsou Vánoce!

PEČENÍ

Opravdu nepotřebujete dvacet druhů cukroví, když to u vás stejně nikdo nejí. Opravdu nepotřebujete strávit pět večerů u trouby jenom proto, aby si o vás příbuzní neřekli, že chudáci ani nemáte napečeno. Opravdu nepotřebujete péct cukroví jenom kvůli tomu, aby bylo.

Chceš péct? Napeč si. Nechceš? Nepeč. Vůbec nejhorší je, když se pořád ohlížíme na to, co chtějí a co si představují ostatní. Může vám být vy víte kde, jestli si o vás budou myslet, že jste neschopní, když nepečete nebo když nemáte dostatečný počet druhů. Svět se opravdu nezboří, když si napečete jenom perníčky a ty si pak v klidu a s chutí vychutnáte nebo když se na to vykašlete úplně.

JÍDLO

Z vlastní zkušenosti vím, že výběr jídla může působit dost velké problémy. Pokud víte, že tu rybí polévku, která se každý rok jako tradice vaří, jíst nechcete, zkuste se zamyslet nad tím, co by bylo vhodnou alternativou a uvařte si. Nebo se pokuste přesvědčit zbytek rodiny, že by bylo hezké jídlo trošku obměnit. Jasně, že ne každému rodiče vyhoví, ale minimálně se vyvarujete konfliktu u večeře, kdy někdo nechce jíst to, o čem všichni už dopředu věděli, že prostě jíst nechce.

Místo rybí polévky se třeba může udělat vývar a nebo jakákoli jiná polévka. Byla jsem docela překvapená, když jsem zjistila, že u Ondry rybí polévku nikdy neměli. My naopak měli to “štěstí” každý rok. I když musím uznat, že čím starší jsem, tím víc jsem jí byla schopná sníst bez keců.

Jako hlavní jídlo nemusí být nutně kapr. Můžete si udělat třeba řízky ve tvaru ryby. Když jsem to viděla u někoho na Instagramu, přišlo mi to děsně směšný, ale rozhodně budu mít radši “rybí” kuřecí řízek než bojovat s kaprem, kterého nesnáším. Já kapra sním, ale že by to byla nějaká delikatesa, to teda rozhodně ne. Ale minulý rok ho Ondra udělal v troubě a dost mi chutnal. Ne, že bych se jím přejídala pak ještě dva dny po Štědrém dnu, ale dala jsem si ten jeden kousek na večeři opravdu s chutí. Takže mnohdy fakt stačí malý ústupek, třeba jenom ve změně přípravy. A existuje hromada dalších ryb, které vám třeba chutnají víc. Hlavně by se z jídla, které má člověka nasytit, potěšit, neměl stát důvod k rozepři.

DESATERO PRO KLIDNÉ VÁNOCE

  1. Pokud chceš stihnout na Štědrý den milion věcí, pořádně si všechno naplánuj.
  2. Pokud se něco nedaří podle plánu, přizpůsob se nové situaci.
  3. Pokud něco nechceš jíst, řekni to zavčasu, a ne při hotové večeři.
  4. Pokud chceš dostat nějaký úžasný dárek (o kterém ale nikdo nic neví), řekni to nahlas.
  5. Pokud nechceš lidi okolo sebe naštvat, nepoužívej větu: Hlavně v klidu.
  6. Pokud víš, že může dojít k nějakým komplikacím, zkus tomu předejít.
  7. Pokud jsi dostal něco, co si opravdu chtěl, projev vděčnost.
  8. Pokud jsi dostal něco, co si opravdu nechtěl, projev vděčnost.
  9. Pokud cítíš, že máš opravdu všechno, podaruj ty, kteří o tom jenom sní.
  10. Pokud chceš mít klidné Vánoce, hoď se do chillu a pouštěj kecy ostatních jedním uchem dovnitř, druhým ven.

Tak šťastné a veselé! A napište mi, jak jste si Vánoce užili a jestli je tady někdo, kdo Vánoce nemusí.

1 FacebookTwitterPinterestEmail
Load More Posts