Přijde mi, že nejproblematičtější věc na angličtině jsou časy. Jasně, že je super znát slovíčka, mít slušnou slovní zásobu, ale chtě nechtě bychom měli znát i časy. Minimálně vědět nějaké základy. I já jsem měla s časy vždycky problém (a neříkám, že teď ty problémy nemám – i když učím, tak se mi čas od času stane, že udělám úplně pitomé chyby). Ve čtvrťáku na gymplu jsem se dost zlepšila (možná i kvůli tomu, že jsem se konečně začala soustředit na školu) a pak jsem asi největší pokrok udělala, když jsem žila rok v Londýně a mohla angličtinu denně používat.
Vím, že není jednoduché pochopit, to, jak v angličtině tvořit časy. Většina mých studentů v tom bádá a myslím si, že ta neznalost pravidel (gramatiky) může být i důvod, proč se lidi bojí mluvit anglicky. Upřímně mi taky není moc příjemný, když mám mluvit s rodilým mluvčím a najednou se dost soustředím na to, co říkám a jestli nedělám chyby, což dost narušuje celou tu konverzaci. Ale abychom se konečně dostali k dané problematice.
Určitě doporučuju vzít si papír a udělat si takovou pomocnou tabulku, kde si zapíšete čas a jak se tvoří +, – a ?. Vymyslete si vlastní věty a nepoužívejte ty moje, tím spíš se vám to vryje do paměti.
Tenhle článek bude asi nejdelší na tomhle blogu. Postupně vysvětlím tyto časy:
– present simple / continuous,
– past simple / continuous,
– future,
– present perfect simple / continuous.
Pár rad na úvod:
– pokud v testech máte rozhodnout o tom, jaký čas v té určité větě je, podtrhněte si vždycky to určité slovo (slovní spojení), které vás o tom přesvědčilo (např. když vidím ve větě EVERY DAY – bude to present simple, když vidím SINCE – bude to present perfect, když vidím NOW – bude to present continuous), když vidím TOMORROW – bude to future tense,
– zkuste si danou situaci představit a následně se až rozhodnout, jaký čas zvolíte,
– hlavně pozorně číst,
– i když se může zdát, že to nikdy nepochopíte a pořád v tom tápete, věřte, že to jednou budete ovládat skvěle (pokud se zasnažíte) – zkuste knihy: English Grammar in Use / Murphy nebo Maturita v kapse YES! / Billíková, Kondelová.
Začneme přítomností. V angličtině máme dva typy: present simple (přítomný čas prostý) a present continuous (přítomný čas průběhový). Ve škole začínáme s tímto časem, protože je nejjednodušší. Taky jste schopní se i v zahraničí domluvit pouze za pomoci této varianty.
PRESENT CONTINUOUS / PŘÍTOMNÝ ČAS PRŮBĚHOVÝ
Rozdíl mezi průběhovým a prostým časem je jasný. Zase si představte, že vám někdo volá a už jste popsali, co kdo teď v tu chvíli, co voláte, dělá. Tu osobu na telefonu, ale můžou zajímat další věci a ptá se: Vaří tvoje mamka večeři každé pondělí/den? Kouká tvůj taťka každé pondělí večer na televizi? // Does your mum cook dinner every Monday/day? / Does your dad watch TV every Monday evening? Takže v takovém případě už se zase vrátíme do present simple, protože neřešíte tu danou chvíli.
MINULÝ ČAS / PAST TENSE
Další čas, který se bude dost hodit, je minulý čas. Ten se opět dělí na dva způsoby: past simple a past continuous. Řekla bych, že v tomto případě je jednodušší varianta continuous (tedy s ing formou slovesa), protože abyste byli schopní použít past simple, budete se muset naučit nepravidelná slovesa. To už tak easy peasy není.
PAST CONTINUOUS / MINULÝ ČAS PRŮBĚHOVÝ
Pak jsou ještě speciální případy, kdy chcete říct, že dvě akce probíhaly ve stejnou dobu:
My mum was playing the guitar while my brother was washing his car. Obojí se dělo ve stejnou dobu a probíhalo současně.
Pak jsou ale situace, ve kterých se něco dělo po delší dobu a bylo to přerušeno jinou akcí. Něco jsem dělala po delší časový úsek a najednou se něco stalo.
I was dancing when he kissed me.
I was walking on the street when the car crash happened.
I was having a shower when the phone rang.
PAST SIMPLE / MINULÝ ČAS PROSTÝ
FUTURE / BUDOUCÍ ČAS
Hodně se v testech taky řeší předpovědi počasí. Když se podíváte na nebe a vypadá to kvůli černým mrakům, že bude pršet, můžete říct: Look at the clouds! It’s going to rain. Soudíte podle toho, co vidíte.
ALE
když jste ráno viděli předpověď počasí doma v televizi nebo se koukli do telefonu a víte, že má pršet. Použijete will: It’ll rain tomorrow.
PŘEDPŘÍTOMNÝ ČAS prostý / PRESENT PERFECT
I have ALREADY been there. – Měl by sis zajít k tomu doktorovi. / Už jsem tam byl.
I have NEVER seen anything like this. – Právě jste dokoukali úžasné představení. / Nikdy jsem nic takového neviděl.
She has known him SINCE he was a baby. – Jak dlouho se vlastně znají? / Zná ho už od dětství.
She has studied at the school FOR four years. – Jak dlouho vlastně na té škole studuje? / Je tam čtyři roky. // A tady se právě hezky ukazuje, že není vhodné použít past simple. Pokud totiž řeknete: She studied at the school for four years. Říkáte tím, že tam studovala 4 roky, ale už je třeba na vysoké nebo dávno pracuje. Pokud ale použijete present perfect, říkáte tím, že na té škole stále studuje a zatím je tam čtyři roky.
They have JUST finished it. – Tak co? Už tu zkoušku mají za sebou? / Právě teď skončili.
ZÁPOR
Abych mohla využít i slova YET, pustím se do záporu. Tady opět využijeme NOT, které přidáme za have nebo has (pro 3. osoby – he, she, it). I haven’t finished my homework yet. – Ještě jsem ten úkol nedokončil, ale pracuji na něm.
Have you been shopping? No, I haven´t. – nejčastější forma záporu
I have never been to London. / Nikdy jsem nebyla v Londýně.
- když mluvíme o zkušenosti, stačí přidat never
OTÁZKA
Have/has + sloveso ve 3. tvaru nebo -ed + zbytek věty + ?.
How long has she been there? / She’s been inside for 40 minutes. (Ale stále nevyšla.)
How long have they known each other? / They’ve known each other for 2 years. (A nepřestanou se jen tak znát.)
How long have you been married? / I’ve been married for 1 year and two months. (A stále se budou měsíce a roky navyšovat.)
! Kdybychom totiž odpověděli třeba využitím past simple: (How long have you been married? / They were married for 1 year.), říkáme tím, že už vlastně svoji nejsou. Takže vždycky pozor na to, aby byla dodržena souslednost časů a to, co říkáte dávalo smysl.
Pokud jsme něco v minulosti zažili a jde nám o to někomu sdělit kolikrát a ne kdy, použijeme present perfect. Třeba když se nás někdo zeptá: Have you ever been to China? – Yes, I have. / When was the last time? – I was there last in 2018. Prostě když se ptáme, co někdo zažil, ještě nevíme dopředu, co odpoví, můžeme použít present perfect. Ale když už víme, že ten člověk někde byl, něco zažil, už řešíme podrobnosti v minulém čase, protože už je specifikován ten časový úsek, kdy se to stalo. A vždycky když se zmíní čas v minulosti, musíme použít minulý čas.
A tady celou lekci konečně ukončím. Doufám, že vám bude tenhle článek nápomocný. Pokud byste chtěli radu nebo mi naopak nějakou radu dát, budu ráda, když se ozvete. Vypracované taháky můžu zaslat jako pdf.