Tenhle článek jsem začala psát v prosinci roku 2017. Člověk vůbec netuší kolik věcí se může změnit a svět se obrátí vzhůru nohama.
Tak máme za sebou další skvělý rok. Nevím, jak vy, ale troufám si tvrdit, že by všechno vypadalo ještě lépe, kdyby rok končil létem. Vždyť dnes je už ve tři hodiny tma, a to člověka prostě zrovinka nenaplňuje pozitivní energií. Každopádně rok 2018 je u konce a téměř každý z nás asi přemýšlí nad tím, co ho čeká nebo co je za ním, co v roce 2018 zažil, koho potkal, čeho si na tomto roce cení a všichni si tak nějak přejeme, aby vždycky ten další rok byl lepší než ten předcházející. (A že teda 2019 předčil všechna očekávání!)
Jinak to nemám ani já. Rok 2018 bohužel nebyl tak plný cestování, jak jsem si to představovala, ale navštívila jsem Dánsko, Anglii a Paříž. Cestovala jsem i po České republice, podívala se do Karlovarského kraje. Když to teď píšu, říkám si, že toho přece jenom je docela dost. Pořídili jsme si stírací mapy, světovou i tu České republiky. Smutné ale je, že si myslíme, jací cestovatelé jsme, kolik zemí jsme zvládli a mapa je v podstatě prázdná a svítí na vás jenom malý puntík, který nazýváme Evropa.
Když se trošku odpoutáme od cestovatelské stránky mého života, stalo se toho v roce 2018 velmi mnoho. Tady je pár bodů, které mě udělaly šťastnou:
– oslavila jsem 25. narozeniny a mám tak za sebou čtvrt století
– nechala jsem si udělat další tetování a mám tak na ruce dva další důležité symboly mého života: Londýn a Bradavice
– mohla jsem se zúčastnit promoce jedné kamarádky, která je důležitou součástí mého života a strávit s ní a její rodinou super chvíle
– ségra oslavila 20. let a posunula se tak zase o kousek víc do světa dospělák (je neskutečný, jak ten čas letí a ona tak rychle vyrostla)
– zvládla jsem odstátnicovat a konečně se dočkala toho dlouho očekávaného titulu Mgr.
– zjistila jsem, že dvě z mých nejlepších kamarádek jsou těhotné
– sama jsem se vydala na výlet po Anglii
– oslavili jsme s Ondrou pět let vztahu
– začala jsem pracovat pro InfluencersRE
– s prarodiči, rodiči, Ondrou a sestřenkou a bratrancem jsme procestovali Karlovarský kraj
– přestěhovali jsme se do našeho nového bytu a všechno si dali do pořádku dle našich představ (Zmijozelské barvy a nábytek jsou samozřejmostí)
– zvládli jsme uspořádat pár skvělých kolaudací a oslav pro naše příbuzné a kamarády
– zvládla jsem řídit do Jihlavy a zpátky (pro mě mega úspěch)
– šli jsme na svatbu jedné z mých nejlepších kamarádek
– dostala jsem plný úvazek a začala učit
– začala jsem znovu studovat a zvládla úspěšně první část ze čtyř
– začali jsme s Ondrou chodit společně na jógu
– začali jsme s Ondrou chodit společně na Pub Quiz do Jazzminu (aneb máme děsné nutkání se ztrapnit)
– podnikli jsme první teambuilding s InfluncersRE v Bratislavě
– poprvé jsem navštívila festival dokumentárních filmů v Jihlavě a bylo to skvělý
– oslavili jsme babiččiných 80. let a vydaly se na skvělý výlet do Paříže
– přečetla jsem spoustu knih
Skvělý je vidět, co všechno mám před sebou! Tolik zemí k probádání. V roce 2019 chci cestovat více než v roce 2018. A říká se přeci, že když něco chcete (hodně chcete), tak to dostanete, že? Člověk by toho tolik dokázal, zkusil a zvládl, kdyby si trošku víc věřil a nevzdával svoje sny už předem.
Jsem typický vzdávač, ale perfektní vymlouvač. Umím si vymyslet výmluvu na všechno, a to mi brání v tom dokázat věci, které bych třeba dokázat mohla, ale pro svoje vlastní bezpečí, pro strach z toho, že bych mohla zklamat, to prostě ne a ne nezkusím. V roce 2019 překonám sama sebe. Pustím se do velkého dobrodružství, a i když vím, že to nebude jednoduché a nebudu si moct všechno naplánovat, připravit, včas všechno vzdát; chci to!
Seznam zemí, které bychom chtěli v příštím roce navštívit je hodně. A když se na ten seznam koukám, moje normální já by hned půlku zemí zavrhlo, ne-li všechny. Kde na to vezmete peníze? Co budeš dělat, když to nebo ono nevyjde? Co když?
Ne. Tenhle rok ne neberu jako odpověď. Tenhle rok si půjdu za svým, i když se bojím, že to nedám. Tenhle rok se naučím, jak překonat sama sebe. Jak vylézt z té mé Platonovy jeskyně a poznat ten opravdový svět.
Každý rok si dávám předsevzetí, ale málokdy se mi stane, že bych opravdu všechny dodržela nebo splnila. Ale vzhledem k tomu, že jsem plánovací freak, nemůžu si tyhle plány odpustit. Takže pokud jste stejní jako já a plány potřebujete. Pusťte se do vašich předsevzetí. Zkuste se zaměřit na něco reálnějšího, ale zároveň nevynechat sny a plány, které jsou méně dosažitelné.
Ráda bych také splnila nějaký bod mého Bucket listu, takže tento rok bych se chtěla naučit německy, orientovat se v zemích světa (glóbus mám už druhým rokem a představa byla, jak se budu po večerech učit země, asi nemusím dodávat, že to nevyšlo), jít na NHL zápas, zajít na koncert Kings of Leon, navštívit Disneyland a zlepšit se v řízení auta. Hodně plánů, málo času, ale já to prostě dám! Když ne teď, kdy?
V novém roce bych:
– se chtěla vyznat v zemích světa, největší problém mi dělá Asie
– se chtěla vyznat v druzích stromů, v čemž mi doufám pomůžou kartičky, které jsem si pod stromeček sama nadělila
– chtěla víc času věnovat rodině a cvičení
– ze všeho nejvíc chtěla čas věnovat tomu, že ze sebe udělám něco víc, než jsem
Takže práce na sobě samé teď stavím na první místo. Je to vlastně zvláštní, že dost často slýcháte lidi mluvit o tom, jak je hrozně důležitý rozdávat lásku lidem kolem sebe, všem se věnovat, všechny chválit a podporovat, ale paradoxně musíte začít u sebe. A tak budu pracovat na tom, abych si víc věřila, víc tvořila, víc žila. Protože jak zdůrazňuje Erich Fromm, je přeci důležitější být než mít.
A vy? Vy se mějte rádi. Nejenom sami sebe ale i ostatní. Nezapomínejte trávit čas se svými blízkými a neupřednostňujte věci a lidi, kteří můžou počkat. Obklopujte se lidmi, kteří vám posouvají dál, kteří ve vás věří a dělají vás šťastnými. Poslední moudro na závěr: v případě, že se něco nedaří, zase bude líp (jo, je těžký tomu v tu chvíli věřit, ale pak uvidíte).
Edit: Rok 2019 byl plný překvapení, ale plány s cestováním nám úplně nevyšly. Tak snad jindy a už s naším malým Teodorem.