Další rok za námi. Neskutečné jak to letí. Přijde mi, že s příchodem koronaviru jsou si ty roky dost podobné. Zima špatné, jaro a léto ujde a pak zase na podzim a zimu jsme zalezlí doma a bojíme se vylézt. Tento rok byl takový hořkosladký. Zažili jsme úžasné věci a stejně tak i dost hrozné momenty. Druhou polovinu roku by mi ale určitě nevadilo zopakovat.
Vzhledem k tomu, že většinu času trávíme jen tak ve třech, vlastně se toho ani moc nedělo. Ale je úplně úžasné, jak se Tedík v průběhu roku změnil a vyrostl. Tohle byl asi ten nejzásadnější rok, protože začal chodit i mluvit. Pro život dost podstatná věc. A hezky se to bude pamatovat, protože s chozením začal na začátku roku a s mluvením zase v polovině.
V únoru jsem začala další etapu a otevřela kapitolu 28 mého života. Je to šílený upřímně, protože jsem si vždycky dřív říkala, jak se asi člověk vnitřně změní, když mu bude 18 a pak 20, 30. A ve finále se mění jen zevnějšek a jinak jsme uvnitř pořád stejný děti. Na 28 si rozhodně nepřipadám a když občas vidím ve filmech lidi, kterým je třeba o pět let míň úplně si říkám, že oproti nim vypadám jako malá holka.
Duben byl pro nás neskutečně krásný měsíc, protože jsme zjistili, že jsem těhotná. Měli jsme určité obavy z toho, jak to Tedík zvládne. Ale těšili jsme se na to, že budeme čtyři, že to bude slušná jízda. V červnu jsme jeli na naší první letní dovolenou k moři na Kos, do Řecka. Bylo to zvláštní. Alespoň pro nás, protože běžně netrávíme dovolené v hotelových resortech a navíc s korona opatřeními to bylo celé takové zvláštní, jiné. Když jsme se vrátili, čekala mě návštěva u doktorky, na kterou jsem se moc těšila.
A čekala mě zpráva, kterou nikdo nechce slyšet. Absolutně jsme s něčím takovým nepočítali a v životě by nás nenapadlo, že se to může stát právě nám. O miminko jsme přišli. Zamlklé těhotenství v 11. týdnu. A tím jsme přišli částečně i o radost ze života. Rádi byste věřili lidem kolem vás, že to zase bude dobrý a že máme přece Tedíka a že je dobře, že jsme o miminko přišli teď a ne až se narodí. Jenže co si budeme, žádná rada a slova útěchy vám stejně nepomůžou a musíte si to nějak vnitřně zpracovat sami. Věřila jsem, že nám to příště vyjde a všechno bude v pořádku, na druhou stranu se ale najednou bojíte úplně všeho. Najednou řešíte, jestli jíst to či ono, jestli dělat tohle nebo je to nebezpečný a nikdo vám neřekne, proč to zrovna vám nevyšlo a co dělat, aby se to příště nestalo. Teď mi to přijde vlastně hrozný, že jsem si myslela, že to že budeme mít zdravé miminko je samozřejmost. Fakt je to celý jeden velký zázrak a štěstí. Taky zjistíte kolik lidí kolem vás si něčím podobným prošlo a vy jste o tom neměli ani tušení.
V červenci jsem šla na revizi dělohy, což pro nás znamenalo konec s chozením do bazénu, klidový režim, takže stopka cvičení. Dočkala jsem se ale očkování proti kovidu a vyrazila jsem na výlet autem do kina s Áďou do Jihlavy. To bylo poprvé, co jsme si takhle samy vyrazily a navíc jsem jela takhle daleko autem sama. Taky jsme si užili první a poslední stanování – to byl docela fail, protože celou noc šíleně pršelo, my se málo oblékli a pak jsme byli dva týdny nemocní.
Srpen jako obvykle měsíc svateb. Provdaly se nám Any a Zuza. My jsme s Ondrou oslavili osm let spolu a 1 rok jako manželé. Tedík se šíleně rozmluvil, začal se učit barvy a celkově už je to s ním neskutečně jiné než na začátku roku. Navíc dostal od dědečka novou postýlku a už chce spát sám.
V září přijela za námi Anetka z Anglie. Konečně! Vyrazili jsme na dovolenou do Itálie a užili si super roadtrip. Tedík oslavil 2 roky! Nechápu, že tady s námi je už tak dlouho. Opravdu věřte tomu, že s dětmi ten život utíká opravdu rychle. Oproti prvním narozeninám jsme tentokrát narozeniny oslavili. Kovid nám tentokrát dopřál klid. A 13. září jsem zjistili, že jsem potřetí těhotná! Vůbec nejsem schopná popsat, jak šťastní jsme. Vážím si toho, vážím si každé chvilky a obávám se každého ultrazvuku. I když se můžu tvářit, že to v sobě nemám, strach v sobě mám. Zajímalo by mě jestli existuje na světě někdo, kdo si prošel potratem a pak se nebál, že se to zase pokazí.
A nakonec, v prosinci jsem zažila další svoji prvotinu – první bouračka. Jsem zvědavá, kdy si zase sednu za volant. Tedík už zná snad všechny zvířata, zeleninu, ovoce, povolání, se vším chce pomáhat, má neskutečně vtipný hlášky a je to ten nejlepší parťák. Hodně často na sebe s Ondrou koukáme a říkáme si, čím jsme si ho zasloužili. Bude to báječný malý bráška! A na Vánoce jsme zjistili, co budeme mít, což tak hezky završilo tenhle zvláštní, těžký i krásný rok. Tedík už Vánoce vnímal trošku víc a bylo krásný ho pozorovat. I přes naše snahy byl dárky zahlcený, skoro si říkáme jestli mu to nerozdělit do celého roku. Rozdělával jeden za druhým a i když dostal čokoládu, kterou chtěl, hned jí hodil za sebe a vrhal se do dalšího rozbalování.
Jako vždy jsem si předchozí rok stanovila nějaká předsevzetí,plány a cíle. První část roku se vždycky snažím a pak už asi vnitřně zase čekám na to až přijde další rok, abych mohla začít znovu. A jak to dopadlo s mými plány?
- navštívit Anetku a Calluma v Anglii a jet do Harry Potter studia / NESPLNĚNO
- jet k moři / SPLNĚNO a to rovnou dvakrát
- navštívit Any, Marka a Marečka / SPLNĚNO
- konečně vidět malou Eli / SPLNĚNO
- více se vídat s rodinou / SPLNĚNO
- cvičit a běhat / do dubna SPLNĚNO, pak nic, nic a nic
- trávit čas s Tedíkem smysluplně / SPLNĚNO
- uspořádat další kolo Prostřena / NESPLNĚNO
- jet na nějaký menší výlet jen s Ondrou / NESPLNĚNO
- konečně bych chtěla dodržovat pitný režim a jíst zdravě / NESPLNĚNO
- naučit se říkat ne / NESPLNĚNO
- nedělat věci jenom pro to, že bych měla / SPLNĚNO
- neřešit, co si o mých činech myslí ostatní / NESPLNĚNO
Pro rok 2022 nemám žádné extra velké nebo jiné plány než v předchozích letech. Určitě bych tento rok, ale chtěla věnovat sobě a svojí rodině.
- zvládnout porod a mít zdravé miminko,
- nesoudit lidi a míň řešit, co dělají ostatní jinak,
- předělat pokojíček,
- psychicky zvládnout Tedíkův start ve školce a perfektně ho na to připravit,
- být tou nejlepší mámou pro naše děti a skvělou manželkou,
- užívat si čas s lidmi, které mám ráda a kteří mi přináší radost do života,
- našetřit na nové auto,
- opět sednout za volant a nebát se řízení,
- užívat si našeho života ve čtyřech,
- dostat se po porodu do formy,
- vážit si každé maličkosti a každý den se na něco těšit.
Nepochybuji o tom, že rok 2022 bude boží, protože dvojky! Vždycky jsem se na tenhle rok těšila a už je tady. Jsem zvědavá, co nám přinese a neskutečně se těším na to, jaký bude náš život ve čtyřech.
Ať je váš rok 2022 úžasný! Jste zdraví a šťastní. Ale hlavně, ať máte z vašeho života radost.
Máte pro tento rok nějaké cíle nebo předsevzetí?