Bernard Minier mě napoprvé nijak zvlášť neuchvátil, ale na druhou stranu mě rozhodně jako autor nezklamal. Chtěla jsem zkusit další díl a zjistit, jestli stojí za to se vrhnout do celé série. To bych to ale nemohla být já, abych nešla do knihkupectví a nesáhla po čtvrtém dílu místo druhého. Takže toto je recenze čtvrtého dílu, který díky bohu svým způsobem navazuje na první díl a moc se v ději celého příběhu neztrácím. Troufám si, ale tvrdit, že kdo nečetl jedničku, mohl by mít s pochopením tohoto dílu problém.
Hlavním hrdinou celého příběhu je opět detektiv Martin Servaz. Na začátku to ale na dost dlouhou dobu vypadá, že vůbec nečtete příběh, který je s ním nějak spojený. První dějová linka je z Norska a seznamujeme se s postavou Kirsten Nigaardové. Kirsten je povolaná k vraždě ženy v kostele, protože se tam najde papírek s jejím jménem.
Co se mi na Minierovi děsně líbí, je fakt, že během celého příběhu vždycky postavy vylíčí skvěle: popíše jejich dobrou i špatnou stránku a vy si některé totálně zamilujete, uděláte si na ně názor a bum; všechno je jinak a vy máte sto chutí dát Minierovi nebo pár lidem z jeho detektivní série do nosu.
Po Minierovi jsem sáhla především kvůli rozsahu knihy. Ráda čtu dlouhé knihy a sáhla jsem po jeho knize, protože byla nejtlustší ze všech ostatních. Teď zpětně fakt nelituji. Líbí se mi jeho styl psaní, píše z pohledu více lidí a později se všechno pěkně proplétá. Občas tam věnuje kousek i samotnému vrahovi, což mi přijde zajímavé, protože většinou víme jenom to, co se honí hlavou hlavnímu detektivovi a jeho parťákům.
Do příběhu se vrací uprchlý vrah z prvního dílu: Julian Hermann. Má za sebou slušnou řádku hrůzných vražd, ale něco v jeho životě se změnilo. Co? To se dozvíte, když si přečtete tuto knihu. Je to absolutně něco jiného, než na co jsme zvyklí od autorů jako Nesbo nebo Kepler. Líbí se mi i to, že Minier zasadil příběh do francouzského, potažmo švýcarského prostředí a je to jednoduše něco jiného než detektivní příběhy z Norska nebo Dánska. Také se v příběhu objevuje Česká republika, asi tady máme skvělý výběr nájemných vrahů, když si je dojeli sehnat až sem. Knihu i autora doporučuji.
SPOILER
Když Kirsten pátrá po tom, kdo je žena, kterou zavraždili v kostele, zjistí, že pracovala na ropné plošině. V rámci pátrání zjistí, že na zmíněné plošině pracoval i Julian Hirtmann a v jeho kajutě najdou fotku malého chlapce s popiskem Gustav. V průběhu příběhu se do případu zapojí Martin Servaz a společně s Kirsten, která přijíždí do Francie, se snaží přijít na to, kdo Gustav je a co má společného s Julianem. Kirsten se s Martinem spojí nejenom po pracovní stránce a čtenáři se tak může zdát, že se konečně Martin vrací do života a že z tohoto vztahu třeba něco může být. A pak se dozvíme, že Gustav je Martinův syn. Martin byl šíleně zamilovaný do Marianne, kterou Julian unesl a slehla se po ní zem – to je v některém z předchozích dílů. Julian Gustava vychoval jako vlastního a teď chce po Martinovi, aby mu pomohl zachránit jeho život, protože trpí poruchou jater a potřebuje část těch Martinových. Na závěr se ještě vrátím ke Kirsten – na konci příběhu jí Martin zastřelí – protože (světe div se) Kirsten byla celou dobu Julianova pomocnice a lákala všechny ženy, které zavraždil, do pasti.