Vzhledem k tomu, že jsem dočetla všechny knihy od Nesbøho, Keplera a Larssona, bylo nutné najít dalšího autora. Mám hodně ráda detektivní série, kdy se opakují postavy a já se tak nemusím při čtení zamýšlet nad tím, kdo to vlastně mluví.
Kniha Mráz od Bernarda Miniera mě zaujala okamžitě, protože byla zaručeně jednou z nejtlustších knih v knihkupectví. O autorovi jsem v životě neslyšela, ale vzhledem k tomu, že Mráz byl označen za bestseller, riskla jsem to. Knihu jsem četla asi na šest pokusů, protože jsem zrovna dělala státnice a na čtení nebyl moc čas. Kniha stála 399,- Kč a má 625 stran. Nutno podotknout, že písmo je ale dost veliké a kdyby ho zmenšili, tak rozsah stran není tak rapidní.
Příběh je dost napínavý a je situován ve francouzském městě Saint-Martin-de-Comminges. Má dvě hlavní postavy a my se stránku po stránce dozvídáme další informace o jejich životě. Orientovat se v tom, koho dějovou linii právě čtete, bylo docela jednoduché. První postavou, s kterou se seznamujeme, je Diana Bergová – švýcarská psycholožka. Později se dozvídáme, že tato žena se přesouvá ze svého rodného Švýcarska do Francie a nevybrala si zrovna lehkou práci. Nastupuje do vězeňského psychiatrického ústavu, který je jediným svého druhu ve Francii i Evropě a je plný vrahů, kteří jsou považováni za nepříčetné a není tak možné je držet v běžných ústavech.
Druhá část příběhu, který se zpočátku zdá absolutně odlišný od toho Diany Bergové, začíná v hydroelektrárně u Saint-Martin. Na vrcholu lanovky objeví pracovníci elektrárny mrtvé tělo koně, který nemá hlavu a je znetvořen tak, že to vypadá, že má na zádech křídla. Případu se ujímá Martin Servaz a společně se svým týmem se snaží přijít na to, kdo tam koně pověsil. Zjistí, že kůň patřil zámožné rodině Lombardů, která chce za každou cenu zjistit, kdo za tímto hrůzným činem stojí. Pak ale dojde k dalším vraždám, tentokrát už se jednalo o lidi. Příběhy Diany Bergové a Martina Servaze se nakonec propojí a příběh má dost dobrý konec.
Mráz se čte dobře, i když musím přiznat, že se mi špatně pamatovali jména. Nejlépe se četla druhá polovina knihy, kde už si čtenář může dát dvě a dvě dohromady. Skvělé mi připadalo, že i když si člověk myslí, že už záhadu vyřešil dřív než Servaz, nakonec zjišťuje, že byl úplně vedle a ne všechno je tak jednoduché, jak se to na první pohled může zdát. Mám ráda příběhy, které nejsou tak lehce předvídatelné a tento příběh to splňuje na 100%. Do poslední chvíle člověk neví, co se děje, co je pravda a kdo za všechno vlastně může. Kniha by pravděpodobně mohla mít o 300 stran méně, protože místy je příběh opravdu až moc táhlý a popisné pasáže mohou čtenáře nudit. I když jsem v půli knihy zvažovala jestli vůbec budu číst dál, nakonec bych knihu doporučila a chystám se přečíst i další knihy z této detektivní série. Přesvědčila mě především druhá polovina knihy, takže pokud také v začátcích váháte, jestli vůbec se čtením pokračovat, radím vám: zkuste to!