2020

Rok 2020 byl pro hodně lidí dost těžký. Spousta lidí přišla kvůli coronaviru o své blízké, práci, svobodu, jistotu, vášeň, koníčky, přátelé. Je toho určitě ještě víc. Já tenhle rok ale zpětně vidím jako rok naplněný skvělými událostmi. Procházela jsem zpětně naše fotky a úplně jsem si uvědomila, kolik se toho zase stalo. Tenhle report bude plný fotek, ať si to tady můžu zase za rok připomenout.

Začnu ale klasicky tím, co se mi splnilo z mých předsevzetí, přání z minulého roku:

V příštím roce bych chtěla:

• prožít krásnou svatbu a odjet na svatební cestu někam, kde jsme ještě nebyli (i s Tedíkem) – SPLNĚNO z půlky
• zhubnout na svoji váhu před těhotenstvím (chybí mi pět kilo) – SPLNĚNO
• navštívit Anglii a jít na Anetčino závěrečné vystoupení (Jupí! První výlet s Teddym.) – NESPLNĚNO
• začít víc číst (přečíst všechny knížky, které mám v knihovně, a ještě jsem je nezačala číst) – SPLNĚNO (i když si nejsem úplně jistá jestli se těch milion fan fikcí o Dracovi počítá)
• alespoň třikrát týdně cvičit – SPLNĚNO
• nepomlouvat a nesoudit lidi (to si říkám každý rok, a ne a ne se téhle hrozné vlastnosti zbavit) – spíš NESPLNĚNO
• jet společně na rodinou letní dovolenou – SPLNĚNO
• už fakt umět země Asie a druhy stromů – NESPLNĚNO

Takže nějaké představy z minulého roku se vcelku naplnily. Ještěže jsem se víc neodvázala, tenhle rok vážně moc věcí dělat nešlo. Můj report z roku 2019 najdete zde: http://explorewithlucc.com/o_mne/2019/.

Tak na úvod takový menší shrnutí 2020:

V lednu jsme zvládli vítání občanků, Any nám odstátnicovala, začala jsem po porodu cvičit.

V únoru jsme zvládli oslavit Any a moje narozeniny.

A v březnu to začalo. 12. března nouzový stav. To bylo pěkně hustý slyšet v rozhlase to vyhlašování. Trošku to evokovalo válečný stav. Taky jsem ale v březnu začala s ranními ledovými sprchami a měli jsme jet do Anglie, která skrz coronu padla.

V dubnu jsem začala doučovat.

V červnu jsme oslavili taťkovi padesátiny.

V červenci jsme si užili Rakousko, přijela Angie s Callumem a začaly přípravy na svatbu.

V srpnu jsme se s Ondrou vzali a vyrazili na dovolenou s Kožouškama a Liborem. Naše plánovaná dovolená v karavanu v Portugalsku taky padla. Štěpánka se nám taky vdala. Málem ve stejný den.

V září jsme začali sérii Prostřeno a Tedík oslavil rok.

Úplně největší změna a radost je určitě ten náš malý kluk. Teodor přes rok neskutečně vyrostl. Krásná a na druhou stranu docela smutná věc. Skoro celý rok ho nikdo moc neviděl a on si tak rychle rostl. Opravdu si člověk až s dětmi uvědomí, jak šíleně ten život utíká. Najednou se z toho prcka, co se stěží otočil na břicho stal klučík, co už sem tam sám chodí, pořád brebentí a je šíleně roztomilý. 15 měsíců štěstí! Je krásný být mámou a vědět, že se můžu ráno budit k tomuhle úžasnýmu stvoření a můžeme spolu být.

Nevídání se s kamarády je další dost těžká věc roku 2020. Tedík není dost velký na to, aby to vnímal, ale když to šlo tak jsme se sem tam s někým viděli. Hlavně spíš na začátku roku a pak v létě. Jsem mega vděčná za každou procházku, na kterou jsme mohli vyjít, whatsapp hovory nebo nekonečné posílání fotek a zpráv. Vždycky jsem si samozřejmě uvědomovala, jak důležití jsou kamarádi, ale samozřejmě si jich člověk váží ještě o dost víc, když najednou zjistí, že nemůže jen tak sednout do auta a hurá za nimi. Jestli se na něco fakt těším, tak na to až se budeme moct vidět. Zároveň jsem ráda, že jsme alespoň s Áďou udržovaly kontakt a viděly se aspoň s ní a dětmi. I když rozhodně mnohem míň než bychom chtěly.

• 

• 

• 

Na den jsme utekli na chatu a užili si den jen ve třech. A takových dnů bylo v tomhle roce dost hodně. I za to jsem vděčná, protože to bylo skvělý. Já jsem totiž zjistila, že jsem asi trošku introvert a vlastně mi nevadí být doma a moc nevídat lidi. Hlavně trávit čas s Ondrou a Tedíkem je super. Teda Ondra byl asi ze mě po pár dnech dost hotový a těšil se do práce, ale já bych ho nejradši měla doma pořád. Ale nahlas už to neřeknu, trošku podezírám vesmír, že mě vyslyšel a proto byl Ondra doma nemocný.

• 

Přišla jsem o čtyři moudráky. Vtipný, jak matky přežijí porod a veškerou bolest a pak se bojí k zubaři. No, nebudu lhát, bolelo to. A úplně jinak se člověk z toho dostane, když nemá doma malýho raubíře. Mražený hrášek a kukuřice jsou moji best friends.

A takhle nějak vypadal kontakt s rodinou ve většině tohoto roku, když nepočítám prvních pár měsíců. Roušky, respirátory, v podstatě nic moc kontakt. Z pravidelných víkendových návštěv chalupy se stalo mluvení přes okno nebo přes plot, chození dovnitř se v podstatě ukončilo úplně. Mrzí mě, že praprarodiče přichází o tolik zážitků s Tedíkem, ale přednější je pro nás jejich život. Doufám, že to brzy zase bude normální a budeme spolu.

• 

V září jsme začaly se sestřenkama s pořádáním Prostřeno večerů. To byla tak úžasná věc! Chybí nám jeden večer do finále! Doufám, že to brzy dokončíme a začneme další kolo, při kterém se zasmějeme a děti si zase společně vyhrajou. Štěpánko, těšíme se!

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Léto a náš rodinný výlet do Rakouska. To se zase zdálo, že bude skvěle. Že je všechno zase ok, věci se vrací do normálu. Zamilovala jsem si trhanec a Tedík si užil první zahraniční dovolenou. To bylo krásný!

• 

• 

• 

Tedík byl poprvé v ZOO. A po dlouhé době jsme se zase viděli s Kožouškama.

• 

Měla jsem nádhernou rozlučku se svobodou, kterou mi uspořádala moje nejmilovanější sestra. Obklopená holkama, co mám ráda (v podstatě takový malý sraz matek).

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Měli jsme nádhernou svatbu. Úplně na haluz jsme se vyhnuli opatřením. Měli jsme štěstí. 08/08/2020 – náš velký den! Ještě tak měsíc po svatbě jsem řešila spíš negativní věci, teď už vzpomínám jen na to pozitivní. Svatba v Harry Potter stylu, přesně taková, jakou jsme si přáli, se spoustou přátel a naší rodinou. Naše svatba: http://explorewithlucc.com/lifestyle/harry-potter-svatba/.

• 

Úžasná dovolená na Kokořínsku s našimi nejbližšími kamarády a Ondrovým bráchou.

V září jsme začali s Tedíkem chodit do bazénu a do sauny. To bylo úžasný! Pár měsíců jsem se doma otužovala a ta studená voda po sauně je fakt boží! Tedíka to docela bavilo, ale stihli jsme dvě hodiny a kurz nám zavřeli. Tak snad to opravdu někdy doplaveme.

Začala jsem běhat a miluju to. Absolutně to nechápu, ale je to skvělý. Kdyby mě naše Štěpánka nepopíchla a pak se do toho s náma každé pondělí nepustila teta Evča, asi by to tak easy nebylo. Ale fakt, jak se člověk přinutí párkrát, jde to samo. Hlavně hudba do uší, bez toho bych nedala asi ani kilometr. Nikdy v životě jsem asi neuběhla vcelku víc než dva kilometry, takže fakt, že jsem na pohodičku xkrát zvládla víc než 6 kilometrů, je pro mě mega úspěch.

A když už tady mám tuhle aktivitu, musím přidat, že se mi fakt podařilo shodit 28 kilo, které jsem nabrala během těhotenství a dokonce i něco málo navíc. Taky jsem si každý týden našla čas na cvičení. Tedík dělá střechu vždycky, když vytáhnu podložku na cvičení a umí brutálně dobře vysoký plank. Hlavně si ale sám vyhraje a nechá mě si ráno zacvičit, za což jsem mu moc vděčná.

Vylepšila jsem Tedíkovi pokojíček. Mám vždycky šílenou radost z toho, když doma přestavuju nábytek a vymýšlím různé varianty, co by šly ještě udělat. Taky ten náš pidižvík oslavil roční narozeniny. Uspořádat jsme zvládli pouze jednu oslavu s jednou třetinou rodiny, ale i to se počítá a navíc určitě bude příležitost to dohnat příští rok až bude líp.

• 

• 

Ostříhala jsem se. Hodně jsem se na to těšila. Pořád jsem to stejně měla v culíku nebo v copánku, nesnáším rozpuštěné vlasy, navíc s dítětem je to dost na škodu. Ale teď, jak mám delší dobu ty kratší, tak už samozřejmě zase chci ty dlouhé, protože se aspoň daly nějak normálně učesat. Šílenou radost mám z toho, že byly vlasy použité na paruku pro onkologicky nemocné a nebylo to zbytečné.

• 

• 

Knížka, co mi změnila pohled na svět. A moje oblíbené místo na čtení (teda než na mě vykoukl z trávy had a myslela jsem, že se po a rychle jsem utekla – no, proud Slytherin teda nejsem).

• 

• 

• 

A blížíme se k závěru. Doba adventní. Každý den čtení příběhu a aktivita. Už teď se těším, co zase vymyslím příští rok.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Velký highlight celého roku jsou určitě naše Vánoce. Poprvé jsme je strávili společně i s našima a Anetkou. Bylo to úžasný! Po delší době jsme se konečně viděli, byli jsme spolu doma, hráli hry, jedli dobré jídlo, smáli se, prostě byli. A to mě rozhodně tenhle rok naučil: být. Užívat si moment. Neřešit, co bylo nebo bude, ale užívat si toho, co je, toho, co člověk ještě může v téhle zvláštní době.

Nebudu lhát, za mě byl rok 2020 krásný i smutný. Ale hodně mě naučil. Vážím si rodiny a svých přátel. Ne, že bych si jich předtím nevážila, ale teď rozhodně mnohem mnohem víc a užívám si momenty, kdy můžeme být spolu, i když na sebe přes respirátor skoro nevidíme. Tenhle rok mě naučil, že spousta věcí prostě nejsou samozřejmostí. Budu si teď šíleně moc vážit toho, že můžu cestovat, že si můžu zajít do kavárny nebo restaurace, že si můžu jít zasportovat, že můžeme do bazénu. Tolik věcí, co nám přišli absolutně běžné a ono to teď nejde. Ráda bych taky věřila tomu, že mě tento rok naučil trpělivosti, větší zodpovědnosti a ohleduplnosti vůči ostatním.

Příští rok bych ráda:

• navštívila Anetku a Calluma v Anglii a jela do Harry Potter studia,
• jela k moři,
• navštívila Any, Marka a Marečka,
• konečně viděla malou Eli,
• více se vídala s rodinou,
• cvičila a běhala,
• trávila čas s Tedíkem smysluplně,
• uspořádala další kolo Prostřena,
• jela na nějaký menší výlet jen s Ondrou,
• konečně bych chtěla dodržovat pitný režim a jíst zdravě,
• naučit se říkat ne,
• nedělat věci jenom pro to, že bych měla,
• neřešit, co si o mých činech myslí ostatní.

A co byste si přáli od roku 2021 vy? Co jste se naučili v roce 2020?