#ceskyhezky / takový svět nechci část II.

by Lucc

V předchozím článku jsem se věnovala aktuálnímu tématu týkajícího se hnutí Black Lives Matter. Protesty pokračují, vypadá to, že se budou případy zavražděných Afroameričanů znovu otevírat a řešit, lidé se snaží vzdělávat nejenom sebe ale i ostatní. Vypadá to nadějně.

Když jsem psala o Black Lives Matter, chtěla jsem to hned spojit ještě s dalším tématem, které mě dost trápí. Nakonec jsem se rozhodla, že to raději rozdělím, aby tak každé z nich mělo svůj prostor. A teď k věci: Zprávy z Česka totiž taky nejsou moc pozitivní. Tedy určitě za pozitivní můžeme považovat, že se lidé přidávají k protestům, že se třeba leckdo zamyslí nad tím, jak se chová k ostatním lidem. Člověk vyjde ven z domu a svítí sluníčko, konečně se můžeme krásně nadechnout bez roušky, vyrazit do našich oblíbených podniků a tvářit se, že je všechno super a normální.

Mně ale fakt nepřijde normální, že v čele našeho státu stojí zlý, neslušný, sprostý člověk, který si nevidí do úst a jediné, co v lidech rozdmýchává je nenávist. Chtěla bych pro své děti prezidenta, který pro ně může být vzorem. Který bude vzdělaný, slušný, vyzná se v české a mezinárodní politice a bude schopen naši zemi vhodně reprezentovat. Jasně, otázkou je, jestli vůbec někdo takový existuje. Ale když se podíváme zpátky do minulosti, mám prostě pocit, že i přes jejich chyby, tak byli pánové Masaryk a Havel o x levelů někde jinde. Dost často se zamýšlím nad tím, proč lidi někoho takového jako je Miloš Zeman zvolili. Bylo to opravdu kvůli tomu, že se jim líbí? Nebo se jim dostatečně nelíbili jiní kandidáti? Nebo je to pro to, že má politické zkušenosti? Taky by se mi líbil prezident, který se v politice vyzná. Ale troufám si říct, že pan Zeman využívá svoje znalosti spíš proti svému lidu. Je pravda, že teď je těch kauz kolem něho méně. Dokonce se může zdát, že co přišel Covid, tak prezident vlastně ani neexistuje. Přitom to má být právě člověk s jeho funkcí, který má vystoupit, uklidnit národ a snažit se nás sblížit. V tomto případě jsem ale ráda, že se vlastně nevyjadřuje a neukazuje.

Nepřijde mi normální, že premiérem naší země je člověk, který krade, lže, manipuluje a má neustále zapotřebí to omlouvat tím, že on nic, on muzikant, všechno je kampaň a sprosté lži. A přesto se najde 34% voličů, kteří jdou a do urny hodí hlas právě jemu. A opět se ptám? Proč ho lidé volí? Co se jim na něm tak líbí? Že okrádá EU a potažmo náš stát? Kde jsou ideály jako pravda a odpovědnost? Kolikrát ještě se bude muset EU ozvat, aby jeho voliči konečně procitli a pochopili, že obvinění, která jsou proti němu podána, jsou pravdivá? Nestačí, že figuroval v STB a že to ani nepřizná?

Co to ukazuje lidem ve státě? Ono se totiž krásně říká, že jsme si všichni před zákonem rovni. Když dojde na lámání chleba, tak tomu tak není. Nedovedu si představit, že by jakémukoli normálnímu smrtelníkovi, který nemá tak dobré konexe jako pan Babiš, prošlo byť jen procento toho, co prochází jemu. A nemusíme chodit daleko za hranice, abychom viděli, že i v jiných státech se nám ta demokracie trošku kroutí. Máme tady například Maďarsko, kde si Viktor Orbán razí svoji cestu ke hvězdám a podobně jako v Polsku se snaží lidem brát jejich práva. V Maďarsku totiž nebude legální projít změnou pohlaví. Proměňuje se i justiční systém. V Polsku zase brojí proti homosexuálům.

Kdo vám dává právo soudit lidi? Jak je možné, že v dnešním světě se prostě nějaká vláda rozhodne „okey, tak dneska bychom mohli vyhlásit, že homosexualita je hřích“ a lidi se s tím musí nějak poprat? Vůbec nejhorší mi přijde ta provázanost s církví. Copak křesťanství nehlásá toleranci a lásku? Jak je možný, že teda láska holky ke klukovi je něco víc než láska dvou kluků nebo holek? Jak to, že je už rok 2020 a pořád to nemáme nastavený správně. Snad nesejde na tom, koho miluješ! Jsme lidi. Měli bychom mít stejná práva, povinnosti, příležitosti a jestli miluju jeho či ji, může být snad politickému systému jakékoli země ukradené.

Nepřijde vám smutné, že homosexuálové můžou dělat všechno z čeho má stát prospěch, např. platit daně, a nemůžou mít nic tak „nepodstatného“ jako vlastní rodinu? Homosexuál není tyran, není to debil, není to nějaká špína. Je to člověk. Člověk, který miluje osobu stejného pohlaví. Toť vše. Jak to, že o našem životě může rozhodovat taková věc? Jak to, že já jako heterosexuál si můžu vzít koho chci (v případě, že je to muž) a můžu si s ním nebo s kýmkoliv jiným pořídit děti? Jak to, že mám nárok na vdovský důchod a moje děti na sirotčí, v případě, že můj manžel zemře, a děti z registrovaného partnerství tohle nemají?

A děti? Proč nemůžou mít děti? Vždyť tolik lidí po ničem jiném netouží než po založení rodiny a jenom kvůli tomu, že muž miluje muže, tak se jim tohle nemá dovolit? Ano, z fyziologického hlediska to opravdu nejde (to asi všichni chápeme), ale je tolik jiných způsobů. Ani ve snu si nedovedu představit, že bychom se s Ondrou vzali (tzv podepsali cár absolutně nedůležitýho papíru) a on nedejbože umřel a naše děti by mi nebyly svěřeny do péče, nedostali bychom absolutně žádnou podporu, nic. Vás to opravdu tak nerozčiluje? Že si tady na sebe ukazujeme a říkáme si, kdo má jaký práva a jak jsme si hrozně rovní, a přitom to není pravda? Máte povinnost platit, ale pokud chcete něco od státu nazpátek #sorryjako.

Už jsme zase u toho, že je jedna skupina lidí zvýhodňována před tou druhou. Přece nemůžeme vše generalizovat a říct, že každý heterosexuál bude přímo ukázkovým rodičem a každý homosexuál nenávratně poškodí každé dítě, na které se podívá. Nejhorší je, když pak člověk vidí děti s homosexuální orientací ve škole a nemůže jim úplně narovinu říct, že i pro ně je cesta, že i ony mají šanci na normální, láskyplný život. Mně bylo vždycky tak hrozně trapně, když jsem musela mluvit o tom, že tady sice pro ně máme něco jako registrované partnerství. Vždyť vnitřně vím, že je to špatně. Že mají právo na víc. Že mají právo na to být ve společnosti přijímáni úplně stejně jako jakýkoli heterosexuál.

Myslím, že se o těchto věcech na školách musíme bavit. Vždyť je přece jasné, že když jsou doma rodiče konzervativní a něco jako homosexualitu nepřipouští, tak asi děti nebudou jiné. Když mi bylo asi 15, tak jsme jeli na výlet s partičkou přátel našich rodičů. Pár dětí si hrálo a já je hlídala. Najednou se ozvalo: ty seš hroznej buzík. Už v té době se mě to děsně dotklo, protože jsem znala lidi, co byli homosexuály a vždycky mě tyhle slova dokázaly naštvat. Zeptala jsem se proč používá tohle slovo a jestli vůbec ví, co to znamená. A sedmiletá holčička mi odpověděla: buzík je prostě debil, my nemáme buzíky rádi. Rodič to doma třeba nemusel vůbec takhle myslet, ale dítě si z toho vyložilo, že buzík je teda oslovení pro někoho špatného. Zajímalo by mě, v jaké souvislosti to doma slyšeli. Doteď jsem se na to dotyčné maminky nezeptala, ale jednou to asi udělám.

A není to vůbec výjimečné. Ve škole jsem se často setkávala s tím, že si studenti mysleli, že homosexualita je nemoc nebo že je to vlastně něco, co si můžeme vybrat. Kde na tohle lidi přijdou? Co to je za kravinu, který třeba rodiče záměrně vštěpují svým dětem, které pak nelení a šikanují ostatní jenom kvůli tomu, koho mají rádi?

A teď ta závěrečná část. Ke změně může dojít jenom v případě, že se změníme my. Naše děti se totiž nebojí černochů, ani homosexuálů, tyhle bláboly jim do hlavy vnucujeme my samy. Děti jsou jako houby a nasají to, co vidí. Pokud se vy budete k lidem chovat slušně; věřte, že i vaše děti budou dělat to samé. A bude pak třeba víc lidí, kteří se na svět budou dívat s radostí, nebudou xenofobní a s otevřenou náručí budou přijímat hodné lidi nehledě na to, že jsou černí, žlutí, červení nebo růžoví. To samé samozřejmě platí i o víře, sexuální orientaci a další spoustě věcí.

Chci, aby Teodor žil ve světě, kde bude absolutně normální, že když bude gay, tak bude mít nárok na rodinu. Bude si moct žít, jak chce, v lásce a nestresovat se tím, co všechno nemůže a co všechno mu možná bude zakázáno zákonem. Doufám, že když se setká s člověkem, který je jiný než on sám, tak na něj nebude hledět skrz prsty ale bude ho mít rád i tak. Jsme rozdílní, ale to nutně neznamená, že musíme jít proti sobě. Všichni si zasloužíme žít šťastně a spokojeně. Všichni si zasloužíme mít stejná práva a všichni si zaslouží podporu v případě, že jsou jejich práva někým či něčím ohrožována. Buď hodnej!

You may also like

Leave a Comment