#blacklivesmatter / takový svět nechci část I.

by Lucc

Takový svět pro svoje děti nechci. Tohle je věta, která mi běží hlavou pokaždé, co zapnu mobil a začtu se do zpráv. Nějakou dobu se mi dařilo negativní zprávy ignorovat. To teda hlavně začalo v souvislosti s koronavirem, protože sledovat kolik lidí každý den umřelo prostě nechceš. Ale nakonec mi došlo, že tohle fakt není řešení. Není řešením negativní věci ignorovat nebo jen tiše kývat, případně vrtět hlavou.

Tenhle článek jsem chtěla napsat opravdu dlouho. Ale teď přišel obrovský impulz díky smrti George Floyda. Kdo o jeho smrti neslyšel, ten se nejspíš jako já dřív, snaží vyhýbat negativním zprávám, nesleduje Tik Tok, Instagram a x dalších sociálních sítí nebo nemá kamarády, kteří taková témata řeší. George byl Afroameričan, kterého při zatýkání udusil jeden z policistů. A teď se hodí říct, jak vděčná jsem za sociální média. Díky nim totiž můžeme vidět, co se děje na druhém konci světa v daný moment. Máme možnost vidět věci (i když hrozné a smutné) a můžeme s tím něco dělat, minimálně upozornit na nehoráznou nespravedlnost, která cloumá světem. Když se zamyslím nad tím, kolik dalších životů bylo ukončeno takových či ještě horším způsobem a nebyli svědci, je mi z toho smutno.  

Násilí, kterého se dopouští američtí policisté vůči černošskému obyvatelstvu nechápu. Nechápu a ani nechci pochopit. Nevím jak vy, ale já prostě nemám pocit, že jsem něco víc než lidé jiné barvy pleti. No, a i když si to já sama nemyslím, tak to tak ale je. Jsem bílá. Můžu dělat tolik věcí a nikdy pro ostatní lidi nebudu tak podezřelá, tak zvláštní, tak nebezpečná, takový odpad, jako ti černí. Tohle má ten náš svět nastavené úplně špatně! Úžasně to shrnula Jane Elliott: https://www.youtube.com/watch?v=4yrg7vV4a5o. Vsadím se, že i dnes by většina lidí v hledišti zůstala sedět. Tohle musí přestat!

Vlastně už ani nesejde tak na tom, co tento člověk udělal. Takovou smrt si rozhodně nezasloužil. Lidi, kteří se dopustili mnohem horších věcí si sedí ve vězení, mají třeba naději na propuštění, na nový život. George se z vězení vrátil a v nový život doufal. Že mu ho policista takhle surově vezme si asi nepředstavoval. A rozhodně se nejedná jenom o George.

Když se totiž začtete do příběhů dalších mrtvých Afroameričanů, zjistíte, že:

  • nemůžete jít běhat, protože vás budou lovit v autě jako lovnou zvěř, a nakonec vás zastřelí (AmaudArbery),
  • nemůžete si jít zavolat na babiččiné zahradě, protože riskujete, že si mobil někdo splete s pistolí a osmkrát do vás střelí (Stephon Clark),
  • nemůžete se cítit v bezpečí ani u vás doma, protože k vám bez zaklepání nakráčí policie, a aniž by vysvětlila, co tam dělá a že je to policie, začne střílet (Breonna Taylor),
  • nemůžete jít do kostela (Charleston),
  • nemůžete si jen tak kráčet po ulici (Trayvon Martin),
  • nemůžete si užít pořádnou rozlučku se svobodou (Sean Bell).

Těch jmen je tolik. Tolik zmařených životů.

Proč to vlastně píšu?! Protože jsem matka. George byl někoho syn, otec, přítel. Tenhle svět přece nemůže být místem, kde se někomu někdo nelíbí, tak ho přitiskne k zemi a udusí, protože prostě může. Nechci, aby kohokoliv dítě bálo vyjít ven. Nechci, aby dětem umírali rodiče zbytečně. Nechci, aby rodičům umíraly jejich děti. Nechci, aby moje děti byly privilegované jenom kvůli tomu, jakou mají barvu pleti.

Je načase, abychom se podívali pravdě do očí a přiznali si, že říkat, že nejsme rasisti nestačí. Je potřeba jednat. Chovat se podle toho, co říkáme. Vyjádřit podporu lidem, kteří jsou nespravedlivě poškozováni. Je důležité se o těchto tématech bavit a až zase někdo bude někde vyvěšovat plakáty nebo obhajovat heslo: alllivesmatter, je zapotřebí dodat, že životy ostatních budeme řešit, až bude záležet i na těch černošského obyvatelstva. Nikdo si nezaslouží, aby se k němu ostatní lidé chovali tak otřesně, jako se to stává právě černošskému obyvatelstvu. Jako rodiče bychom měli dětem nabízet příběhy různých postav. Představit jim postavy, které mají různou barvu pleti, chovají se a vypadají jinak než ony. Pokud totiž už malé děti uvidí, jak pestrobarevný svět je a kolik různých lidí tady žije, bude na světě jednou líp.

Možná je i na čase ve školách vytáhnout, jak to opravdu bylo s objevením Ameriky. Co se vlastně „slaví“ na Den Díkuvzdání. Ono to v těch filmech vypadá vždycky tak úžasně a ve školách se neustále mluví o turkey a dalším jídle, co mají báječní a vděční Američané na stolech, ale že běloši černošským domorodcům ukradli zem, a ještě je zotročili…to už se přece do školních osnov nehodí. Je čas o věcech mluvit na rovinu. Nehrát si na to, že ve světě nejsou problémy. A je na čase se o svět kolem zajímat. Je také důležité přemýšlet nad tím, koho si volíme do čela našich států. Jestli si to ten člověk opravdu zaslouží, jestli ví, co dělat. Jestli jako Trump sám nepovzbuzuje policisty k násilí a pak se diví, co jeho výroky způsobují. Buďme lepší.

V roce 2020 by se tyhle věci vůbec neměly dít a věřím tomu, že pokud naše děti budeme vychovávat k toleranci a respektu k lidem bez ohledu na barvu pleti či sexuální orientace, všechno nakonec dobře dopadne. A teď je na vás, co jste si z tohohle článku odnesli. Já jenom doufám, že se začneme o těchto problémech víc bavit, víc nahlas. Že nám to nebude jedno.

Jsem dost skeptická, co se změn v Americe týká. Ale myslím, že je teď dokonalá chvíle na to upozornit na chyby, ke kterým dochází a čím víc lidí se ozve, tím větší tlak budou politici i samotní policisté cítit. Vlastně se přišlo na to, že černošské obyvatelstvo nemá stejné zastoupení ve firmách, že v Americe stále stojí sochy různých otrokářů. A také se konečně upozorňuje na to, že to zdaleka není pouze problém Ameriky. Probírá se téměř celý svět.

Hodně lidí se brání řešení celé této situace. Ohání se statistikami s tím, že vlastně bílí jsou terčem útoků častěji. Neustále se vlastně zaobíráme tím, jak nás ten svět poškozuje, jak jsme hrozně ublížení. Všechno zase vztahujeme na sebe. Nechce se nám uznat, že někde nastala chyba. ALE podstatou právě je konečně uznat, že jsou prostě věci, kterými si nikdy neprojdeme kvůli barvě naší pleti. Máme větší šanci se dostat na školu, dostat lepší práci, nemusíme se bát vyjít z domu, nikdo se nám na ulici nevyhýbá, nikdo se na nás podezřele nedívá.

#blacklivesmatter

U nás na tom nejsme o moc lépe. Žije tady samozřejmě malé číslo afroameričanů, ale za to se tady s podobnými problémy potýká romské obyvatelstvo. V roce 2001 jich zde žilo téměř 12 000 lidí.

Je úplně běžné, že se generalizuje a říká se, jak nepracují, že žijí jenom ze sociálních dávek, že jsou hrozně nebezpeční a je lepší se jim vyhnout. Tohle z nich ale děláme my. Vůbec nám nedochází, že někteří Romové mají zájem o práci, dojdou na pohovor a jsou odmítnuti (nepřímo) kvůli barvě jejich pleti. A chápu, že když takhle obejdou x firem a všude to dopadne stejně, tak prostě jdu na ten pracovní úřad a pobírám dávky. Někteří Romové pak jsou v podstatě nuceni dělat práci, kterou bílí dělat nechtějí.

Přijde mi, že si tady hrajeme na to, že bílá populace všechno ví, dělá všechno nejlíp a všichni ostatní se chovají špatně. Málokdo se umí chytit za nos a říct si, že je možná chyba na naší straně, že nedostatečně podporujeme naše menšiny. A přitom je tady tolik šikovných a talentovaných lidí, kteří by si zasloužili šanci. A je to sakra těžký něco tady dokázat s jinou barvou pleti. A uznání faktu, že to tak je, že to je špatně..to je začátek změny. Asi je to bláhový a naivní, ale já opravdu věřím tomu, že když změníme uvažování našich dětí, tyhle šílený stereotypy jednou vymizí. Doufám v to! Doufám, že prostě většina z nás chtějí ze světa lepší místo a budeme se společně snažit, aby stereotypy o různých lidech vymizely. Snad v tom pomůže i školství.

A na závěr si ještě dovolím otázku k zamyšlení. Můžete mi, prosím, někdo vysvětlit, kde se v lidech bere taková neskutečná nenávist k lidem? Nemůžu pochopit, že někdo jde na policajta jenom kvůli tomu, že bude mít moc a bude moct někomu ublížit.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

You may also like

Leave a Comment