Další kniha Markéty Lukáškové, tentokrát s názvem Panda v nesnázích. Hned na začátku musím přiznat, že jsem samozřejmě měla dost velká očekávání, protože mě její prvotina Losos v kaluži dost nadchla. Jsem neskutečně vděčná za to, že mám kolem sebe lidi, kteří mě znají a moc dobře ví, co by se mi mohlo líbit a že mi holky Losos v kaluži koupily. S Pandou v nesnázích jsem pak už neřešila, jestli jo nebo ne, spíš, jestli mě to nezklame a knížka třeba nebude o něco horší než ta první.
První věc, co vás asi u knížky zaujme je její obal a hned vzápětí její název. Ani jedna z jejích knížek není úplně lehce identifikovatelná jenom podle jejího jména. O to víc se mi líbí, jak se pak pročítáte knížkou a až v průběhu zjistíte, proč vybrala autorka zrovna takové názvy.
Jde vidět, že Lukáškovou psaní baví a myslím si, že snad ani nejde, aby čtení jejich knih někoho vyloženě nechytlo. Řekla bych, že je to vyloženě četba pro holky jakéhokoliv věku, ale i chlapi si tam najdou to svoje. Takže pokud ještě nevíte, co pořídit kamarádkám, babičkám, tetám nebo mamkám k Vánocům, tohle by se vám mohlo líbit. Co se mi na jejích knížkách líbí a mohlo by se líbit i vám, je její schopnost popsat myšlenky dvacetiletý holky nebo starších žen či mužů. Je super, jak se v knize můžete najít a zjistíte, že otázky, které si čas od času kladete, očividně nenapadly jenom vás, že v tom nejste sami, a ještě k tomu třeba ještě někdo najde odpověď, to totiž Markéta umí taky.
Je to konečně kniha, při které máte pocit, že vám mluví z duše a příběhy nejsou přehnaně nereálné a nadsazené. Žádná hyperbola se nekoná. Našla jsem v příběhu sebe a vcítila jsem se snad úplně do každé postavy. Miluju, jak Lukášková zvládá popsat různé postavy a jak se úžasně propojují jejich osudy. Půl knihy jsem se smála, půl knihy usmívala. Z málokteré knížky jsem nervózní, a to se téhle knížce opravdu povedlo. Je tam toho tolik – historie i přítomnost, tak vhodně propojené až to vůbec není hezké a část o učitelkách mě totálně dostala, protože to je tak přesný až to bolí.
Pro představu uvádím jednu krátkou ukázku: „Nejvíc ji štvou kolegyně, většinou ty mladý, nadšený, po škole, co nastoupí s horou ideálů o stylu výchovy a učení dětí, který vyčetly v chytrejch knížkách nějakejch live koučů, cvičitelů jógy a veganů. Nesnášela ty jejich chytrácký promluvy ve sborovně o tom, jak se děckám musí dát prostor, aby jejich talent mohl růst a projevovat se, nesnášela ta jejich pružná mladá těla nepoznamenaná porodem a kojením, ten elán, ty kocoviny…“ Myslím, že si sami dovedete domyslet, že pár narážek ještě následuje.
Celkově je kniha velmi dobře napsaná. Má 343 stran a čte se skvěle. Je možné, že jí za den přečtete, pokud budete mít příležitost. Hlavně se kniha, ale zabývá docela důležitými tématy jako úzkosti nebo život za komunismu. Lukášková tak přibližuje témata, která jsou momentálně aktuální, a i jí se osobně týkají. Ke 100. výročí republiky se tahle knížka hodí přímo perfektně a „hezky“ přibližuje komunistický režim na našem území. Začtěte se do této knihy i vy a představujte si, jaké to tehdy bylo a jak se teď vlastně máme dobře. Opět super práce, pandí královno!